Mí blázni mi rozumějí...

Pár dní před mým nástupem na praxi v Psychiatrické nemocnici jsem se náhodou potkala v hospůdce u nás na rohu se spolužákem, který u piva nadhodil otázku, k čemu nám ta škola vlastně byla. Nikdy jsem se nad tím nezamyslela, bylo mi v ní prima, dobře se mi všechno poslouchalo a většina témat, postřehů a příběhů z praxe, se mi zdála zajímavá. Tou dobou jsem utratila majlant u Dobrovského za hromadu knížek o seniorech v domácí i ústavní péči, Alzheimerově chorobě, demenci...  

Obecní blázen

Přišel mi dopis. Byť nebyl do vlastních rukou, ba ani do cizích, byť byl naprosto obyčejný, paní Poštovní se snažila mi ho předat osobně, aby si mě prohlédla.
Ale proč ne, každá obec má svého blázna, tak proč bych jím u nás nemohla být právě já?

Stezka

S drahým polovičkou jsme po mnoha měsících měli společný den volna a místo toho, abychom se věnovali nezbytně nenutným domácím pracem, vyrazili jsme se kochnout krásami české země.
Protože Kvíčale končí tento měsíc technická a kdoví, zda bude schopna a odvedena i nadále, vzali jsme tedy na cestu maličkou Kvíčku a velkou Kopřifu nechali doma. Dobře nám tak...
Kvíčala statečně dojela až na místo určení a protože vařila jen posledních pár metrů, řekla bych, že dojela bez závad.

Poslední opona

Moje pracovní, studijní, rodinné a kdovíjaké ještě povinnosti mne neodradily od poslední návštěvy mojí drahé Státní opery.

Poslední Turandot, poslední představení, poslední mejdan. O přestávce jsem si dala rande s panem V. Sejdeme se před pravými dveřmi hlavního vchodu do historické budovy o první přestávce prvního představení ve zrekonstruované Státní opeře. Snad se toho dožijeme. A pokud ano, tak určitě přijdu. A ráda.

Hop do léta

A máme tady zase léto. Poslední měsíc uprchl šíleně rychle - kmitala jsem mezi prací a učebnicemi, schůzkami s bývalými kolegy a odbornou literaturou, nákupy a  psychobiografickými romány a do postele se mnou chodili kromě koček i zástupci Grady. Poté, co  jsem úspěšně  absolvovala, chtěla jsem si konečně přečíst od kolegy půjčenou knihu Spolčení hlupců, ale zatím chybí energie číst vlastně cokoliv. Možná je to i díky představě, že pokud to dopadne tak, jak si plánuji, odbornou literaturu budu číst do konce života. Nebo alespoň do té doby, než to můj pan Alzheimer označí za bezpředmětné.

Syrový pohádkový horor pro malého Duldu

Před několika dny jsem si byla v jednom antikvariátě vyzvednout knihu a když jsem při placení obdivovala jednu stařičkou pohádkovou knížku, ležící před prodavačem, dostala jsem jí jako bonus zdarma. Prý je vazba hodně poškozená a jako sběratelský kousek neprodejná a kdo by takové staré pohádky v současnosti četl dětem...
No kdo... třeba já, pomyslela jsem si a knížku jsem si ráda odnesla.

Poštovní taškařice

Ve schránce jsem měla výzvu, abych si na poště vyzvedla tam uloženou doporučenou zásilku, protože adresát nezastižen.
Druhý den jsem z práce se značnými obavami, co zase bude,  vyrazila na příslušné místo. Ze tří přepážek jsem vyfasovala tu nejpomalejší, kde přepážku ucpávala poštovní dáma neuvěřitelně velkých rozměrů s velmi, ale opravdu velmi neoptimistickým výrazem. Když jsem jí podala papírek s výzvou, zatvářila se tak, že jí neskutečně obtěžuju nejen já, ale i Bůh, který jí nutí dýchat.
Po několika minutách studování lístku se poštovní dáma s podivným zavrčeným zvedla a šla štrachat kamsi do hlubin pošty.
Za dalších několik minut se vrátila, s hlubokým heknutím se narvala do židle a pak, zřejmě aby potvrdila mé mínění o poštovních službách, se odehrál následující dialog:

Zavřete oči, odešel...

Byl to báječný a veselý člověk, kterého jsem měla moc ráda...
Bylo mi ctí, že jsem se s ním mohla znát a že jsem s ním mohla taky jednu decinku vypít.

R.I.P. Mistr Pavel ŠMOK 

Vzpomínka na Pavla Šmoka - Let Mouchy

Pavel Šmok - Wikipedia

Eldorádo

Nemám čas.

Místo abych se soustředila na hromadu odborné literatury, která se mi válí na stole, na židlích, na skříňce a v  křesle, odolávám náletům vzteklých koček - naštěstí jsem jim včera trošku přistříhla křidýlka, tedy drápky, takže újma na mém fyzičnu není tak značná.
Kočkám domácím se nelíbí, že krmím venkovní kočky tak, že jim dám misku s masem na okenní parapet. No a  protože venkovní strávníci zanechali v misce zbyteček, vzniklo domácí eldorádo...

Demobabka

Kromě toho, že už tolik let žiju se svým drahým polovičkou, na tom nemám jiné zásluhy. Ale protože těch let už bylo opravdu mnoho, dovoluji si se prohlásit právoplatnou a plnohodnotnou demobabičkou!

Natálka *26.2.2016, 49cm, 4 kg

Konečně si můžu odlakovat nehty, zahodit lodičky na megakramfleku, uvázat šátek na babku a koupit si bačkory na přezku.... :D

Nový žák...

8. ledna tohoto roku jsem se rozhodla, že definitivně skončím s prací v divadle. Přestože jsem v divadle za stávající situace nechtěla zůstat, přece jen to byl odchod z mé strany tak brzy nečekaný. Chtěla jsem tam zůstat alespoň do konce ledna, pokud ne do rekonstrukce, ale když se situace vyhrotila tak, jak se vyhrotila, nebylo co řešit. (Ale zase jsem svým odchodem třeba udělala pár blbcům radost a zcela jistě se jim teď v divadle beze mne lépe dýchá. Oni totiž ještě neví, že výsledky jejich práce zavání průserem... Ačkoliv, co jsem slyšela od svých divadelních přátel, už to snad  tuší. A pokud ne, jsou to ještě větší blbci, než jsem doufala...)

U Chcípáka

Ať se to zdá být sebevíc divné, ani já nemládnu a protože jsem také jenom člověk, objeví se tu a tam i u mne nějaký ten zdravotní neduh. Můj zdravotní problém, který jsem si nechtěla dlouho připustit a snažila jsem se ho nevnímat, se však tak silně hlásil o slovo, že jsem se rozhodla navštívit rodinného felčárka.

Hned mezi dveřmi jsem dostala vynadáno, že jsem u něj dlouho nebyla, potom mi  vynadal, že jdu v minutě dvanácté, dal mi krabici s léky a nakonec místo obrázku objednávku na vyšetření všeho, co se z krve může zjistit.

Cestou domů jsem chvilku láteřila, že jsem se na to měla radši vykašlat a dál problémy ignorovat, ale pak jsem si řekla, že snad "krve" dopadnou dobře a že mi léky pomohou od mých potíží, které mi opravdu docela komplikují bytí.

Tento názor mi vydržel až do chvíle, než jsem si přečetla příbalový leták léku, který bych měla užívat. Velkou pozornost jsem věnovala především možným nežádoucím účinkům:

Byť měl tě člověk stokrát rád...

Diváci dotleskali a železná opona jede dolů.

Další divadlo jednoho života se definitivně uzavírá.

Byl jsi nejlepší kostelník a především vodník, které jsem kdy slyšela.
Děkuji za Sarastra.
Budeš chybět.

R.I.P. Milan Bürger

Milan Bürger 10.6.1963 - 19.1.2016

Poštovní schránka na rohu ulice...

Přišel mi dopis do vlastních rukou na Prahu 8, kde jsem kdysi dávno měla trvalé bydliště. A protože adresát byl "nezastižen", dostala se mi do rukou výzva, bych si obálku vyzvedla na poště.

Na poště Praha 8 mi obálku nedali, protože byť souhlasilo jméno, nesouhlasila adresa bydliště. Neposkytli mi ani informaci od koho dopis je, abych mohla kontaktovat přímo odesílatele. 

Dala jsem si tedy přeposlat obálku na své současné místo trvalého pobytu na Praze 4, kam měla dorazit 8.ledna.

Když jsem 11. ledna dorazila na naší poštu, byla v rekonstrukci a musela jsem mazat na poštu náhradní - nu což, skotačení na čerstvém vzduchu mi nevadilo. Ovšem na zastupující poště Praha 4 jsem se dozvěděla, že obálku tam měli 8. ledna pouze několik hodin a ještě týž den jí přeposlali na Prahu 6, kde jsem nikdy nebydlela a nijak neměla s těmito končinami úředně nic společného. Proč to udělali nikdo netušil.

Na Praze 6 mne nezastihli doma, netušili, proč se tam obálka ocitla a slíbili přeposlat dopis zpět na Prahu 4, kam by měl dorazit snad v pondělí 18. ledna.

Tak jsem zvědavá, co mě bude v pondělí čekat za další poštovní taškařici.

GAME OVER

Milí moji přátelé ze Státní opery,
prožila jsem s Vámi víc, než jedenáct let. Ne vždy to bylo zalité sluncem, ale většinou to bylo opravdu báječné a jsem ráda, že jsem ty roky s Vámi mohla být.
Zamilovala jsem si nejen ten nádherný historický objekt Státní opery (už jste si zkusili, jak to je v hledišti krásné, když tam nejste??? :D, ale především mám ráda Vás, kteří děláte vše, aby odešel divák po představení spokojený domů - uklízečky, techniku, balet, orchestr, garderobu, sbor, sólisty, nepřekonatelnou paní Hlavsovou a další a další...
Prožila jsem s Vámi střídání několika ředitelů, bránila se spolu s Vámi sloučení s Národem, držela jsem palce u každé premiéry... ale poslední rok jsem se už jen bránila srážce s blbcem... Já, jakožto Drak, narozený ve znamení Býka, jednoho blba ustojím, troufnu si i na dva... ale když proti mně šli blbci tři, musela jsem to vzdát, přestože jsem se do poslední chvíle snažila s Vámi doputovat až do slibované slavné rekonstrukce.
Jsem donucena dobrovolně odejít z bojiště, protože požadavky na mne kladené nemůžu a hlavně nechci splnit, i když je Vás kolikrát taky docela dost... ;)
Budete mi chybět.
Tfuj, tfuj, tfuj Vám všem.

Jak na Nový rok...?

Jestliže se rčení "Jak na Nový rok, tak po celý rok" zakládá alespoň minimálně na pravdě, můžu se jít rovnou zastřelit provazem do rybníka.

Prvních pět minut po Novoročním přípitku automatočajem s kolegou bylo ok, ale pak začala smršť.
Kolega udělal něco víc než hodně nekolegiálního a nasral mne tak, jak se to za více než jedenáct let v divadle ještě nikomu nepovedlo - a že se povedlo ledacos. Prvních sedm hodin Nového roku bylo pro mne hektických, byla jsem nepříčetná, musela jsem odmítnout asi 200x novoroční přípitek rozličným alkoholickým nápojem a musela jsem se radovat, juchat a líbat asi s 250 lidmi všech věků, pohlaví i sexuálních orientací. Jsem starý divadelní pardál a profík, dala jsem to, ale bylo to opravdu hodně náročné.

A je v pdachu... PF 2016

A zase nám končí další rok. Byl takový zvláštní, změn se událo víc, než bych čekala a většina z nich nebyla příjemná. Každopádně jsme ho celý jakž takž přežili a snažíme se věřit, že ten příští rok bude určitě mnohem lepší.
A protože můj drahý polovička Silvestr dnes slaví kulatiny, které ho povýší mezi "...sátníky", věřím, že už mi trošku dospěl a mohla bych ho brát jako dospělého chlapa. (No to je asi blbost... ale doufat, že se to jednou stane, nepřestávám!) Každopádně mu i zde přeju hodně zdraví, neslušně moc peněz  :-) a pevné nervy, abych to s ním ještě pár let vydržela.

Zdraví, lásku, pohodu, klid a mír nejen v roce 2016, 

ale i v letech dalších, přeje všem ze srdce 

Alfa Betová

Fce=blb/2

Za více než jedenáct let, prožitých v našem divadle, jsem přeci jen k němu začala mít pudy téměř mateřské, dalo by se říci až kvoční.

Většina z těch uplynulých let byla krásná a pohodová, přestože tu a tam něco těžce zaskřípalo.

Ovšem od doby, kdy se naše Státní opera Praha sloučila s Národním divadlem, něco těžce skřípe stále. 

Původně jsem myslela, že to s naší Operou doklepu do konce - tedy to té slavné rekonstrukce, která má začít v červenci 2016 (a která má trvat necelé dva roky, ale protože ještě nebylo vypsané ani výběrové řízení na provozovatele stavby, vidím to tak na 10-15 let...), ale už na začátku září jsem měla pocit, že to zřejmě nedám, tlaky na můj odchod byly příliš velké. Nakonec se situace vyhrotila tak, že mi setrvat posledních pár týdnů v divadle umožněno nebylo. Někdy se pryč docela těším, jsou ale chvíle, kdy mě rozhodnutí o mém odejití z divadla docela mrzí.

Pomalu se tedy smiřuji se svým osudem, do konce roku jsem pozastavila akci "Chcete mě?" a zatím se jen tiše bavím, jakého prima a šéfa jsem nucená opustit...  

Brus jazyka českého...

Varianta varianty Brod

Předevčírem jsem se holedbala, že mě kromě České pošty letos na Vánoce už nic nemůže zaskočit.

Hehehe...

Zaskočilo, ale protože ze zcela jiné strany, musím se České poště omluvit, protože tentokrát je v tom tato slavná instituce nevinně. (Přesto bude mít Huitzilopochtli co dělat...)

 Jeden jediný, leč důležitý, dárek jsem nekoupila osobně v kamenném obchodě, ale objednala u zásilkové služby, u které bez problémů nakupuji již několik let.  Dávala jsem si při objednávání bedlivý pozor, aby zboží bylo "skladem", protože čekat déle se tentokráte moc nehodí. Vzápětí po odeslání objednávky mi bylo e-mailem sděleno, že zásilku mám očekávat 22. prosince. 

Jupí, to je akorát, sice se nedostanu na doručovací místo, ale od čeho by člověk měl dětičky, že... (Díky, Jejka)

Dnes za ranního kuropění jsem jen tak jukla na stav objednávky a málem mě kleplo:  

"Zboží čeká na kompletaci, protože objednaný produkt je krátkodobě nedostupný."

Akčně nasazuji krizové řešení v podobě varianty Brod a doufám, že můj drahý polovička sežene náhradní nápad, vymyšlený včera mou vlastní hlavou.  

Protože jestli ne, tak.... jaká varianta je následníkem varianty Brod?

Vánoce, vánoce... už jsou tu zase...

Venku to tak vůbec nevypadá, ale podle kalendáře budou brzy Vánoce.
Ladovskou zimu a sněhové radovánky si tradičně odpustíme a hodíme purpuru na indukci.
Mám nutkání letos neozdobit stromeček a nenacpat vánoční výzdobu do oken.
Počet vánočních dárků je omezen na minimum, protože atmosféra v blízkém okolí je letos poněkud nepřející k těmto svátkům pohody a klidu.
Přesto jsem vymyslela a koupila dárky pro ratolesti, pro maminku mi slíbila zásilková služba doručení 22. prosince (chraň je ruka Huitzilopochtlihova, jestli ne!!!), Silvestr ode mne tradičně pod stromeček nic nedostane a já od něj očekávám totéž. Naše kočata nedostanou taky nic, protože si stejně kdykoliv cokoliv vezmou sami.