Lidé jsou dnes hrozně netolerantní. Dáš jednomu, jen tak maličko, skoro náznakově, po hlavě, a on by se proto chtěl, malichera, hned vážně prát...

Tolik různých bločků za tolik let! Kolik jich vlastně bylo? Suchým hadrem to kdysi začalo, pokračovalo se přes Bublající bahno, Zapíchnutý vidle ... a skončilo to u Letu mouchy, které nějakou dobu souběžně běželo spolu se zdejším Malým androidím tvítováním (které ovšem původně nemělo být deníčkem ani blogem, jen ... prostě malým androidím tvítováním). Malé androidí tvítování jsem v červnu 2015 přejmenovala na Let mouchy II, protože už to už dávno žádné androidí tvítování není a navíc Let mouchy I má od letošního února přeplněnou databázi a já stojím před problémem, jak to všechno nacpat do jednoho hnízda a na jednu adresu. A jestli to vůbec má cenu. Asi ne...
Alfa Betová - červen 2015

neděle 3. ledna 2016

Jak na Nový rok...?

Jestliže se rčení "Jak na Nový rok, tak po celý rok" zakládá alespoň minimálně na pravdě, můžu se jít rovnou zastřelit provazem do rybníka.

Prvních pět minut po Novoročním přípitku automatočajem s kolegou bylo ok, ale pak začala smršť.
Kolega udělal něco víc než hodně nekolegiálního a nasral mne tak, jak se to za více než jedenáct let v divadle ještě nikomu nepovedlo - a že se povedlo ledacos. Prvních sedm hodin Nového roku bylo pro mne hektických, byla jsem nepříčetná, musela jsem odmítnout asi 200x novoroční přípitek rozličným alkoholickým nápojem a musela jsem se radovat, juchat a líbat asi s 250 lidmi všech věků, pohlaví i sexuálních orientací. Jsem starý divadelní pardál a profík, dala jsem to, ale bylo to opravdu hodně náročné.
Milého, důvěřivého a vlídně předoucího dráčka, který vidí ve všech to nejlepší a který je podle čínského horoskopu skryt v mém já, kolega Opilý svojí nekolegiálnosti a blbostí změnil v nelítostného predátora, který doufá, že bude mít ještě čas na to, aby mu podobnou mincí vrátil.
Když ráno přišel kolegu Opilého vysřídat kolega čerstvý a Střízlivý, viděla jsem ho tak ráda, až jsem ho téměř vyděsila. Opilého jsme vyhodili a začali sčítat škody, které způsobil. Výsledkem bylo pouze to, že moje nasranost stoupla a klid kolegy Střízlivého se změnil v nasranost spíš větší, než malou.
Ale aby nebylo vše tak černé, večer na Nový rok měla hospůdka na rohu naší ulice otevřeno a když do mne zahučely tři tankoví Gambáči, padla jsem doma v peří do bezvědomí a politická situace ve světě i  našem divadle mi byla srdečně ukradená.
Nejsem autor, foto Mapy Google
Až ráno kolem šesté mne vzbudila rána následující vřískáním koček z kuchyně. Bylo to tak silné a intenzivní, že jsem se musela jít podívat. Kočky bez zjevných zranění seděly na kuchyňské lince a čučely na talíř, který se jim podařilo rozflákat. Na talíř ze servisu, který mám už asi 15 let a dosud jsem se pyšnila konstatováním, že byť je to nádobí běžně používané, je stále kompletní.
No, tak už není...
Kočata rozbila talíř
V pondělí jsem měla být v práci s kolegou Opilým, jenže ten najednou zjistil, že musí k lékaři a tak za sebe sehnal záskok - naprosto nepoužitelného pana Joudu. Vzhledem k tomu, že jsem pro divadlo udělala už dost, dávám si novoroční předsevzetí, že už svým kolegům pomáhat NEBUDU a NEBUDU za ně dělat jejich práci.
V neděli byla doma plotna studená a já neměla sílu vařit, proto jsme se se Silvestrem vypravili na oběd do blízkého jídelního zařízení. Sivestr je vděčný strávník, ale na svou porci laskomin se díval dost vyděšeně a něco i nechal. Já si dala řízek s bramborovou kaší - krmě to, na které se nedá co zkazit. Tedy, to jsem si myslela do dnešního dne. Řízek několikrát fritovaný se sežrat dal. Hmota, která se zovala bramborovou kaší, tak vzdáleně i vypadala, leč chuť byla střevarvoucí. Škrobová hmota, která nikdy neslyšela slova jako máslo, mléko a sůl... A kdoví, jestli to vidělo bramboru...
Zuřivě jsem si ve Šmaku České kuchyně u prodavačky, která neuměla česky a já tak musela zavzpomínat na svou školní ruštinu, objednala domů alespoň bramborové restíky. Hm... příště si radši koupím los.
Bramborové restíky přepálené, bez chuti a s nedovařenými bramborami... Jupí. Ještěže to pivo, co mám doma, bylo v pořádku....
Do toho mě bolí pant u huby tak, že nemůžu pořádně kousat a čekám, jestli to přejde samo nebo jestli mi bude muset někdo fláknout přes papulu, by se defekt srovnal...
Škoda, že obsluha v tomto zařízení má tak velké problémy s češtinou...
Ale abych opravdu jen nenadávala...
Kopřifa se nám vrátila domů po čtyřměsíční opravě. Sice stále netopí a bliká, kdy se jí zachce, stále škube, ale jede a myslím, že o něco líp, než předtím. A i když je v ní docela kosa, když mne drahý Silvestr dnes svezl, připadala jsem si tam jako v luxusní obrovské limuzíně. Přeci jen je moje Kvíčalka jinak prostorově řešená...
Kopřifa je zase doma...
 No a v neposlední řadě jsem viděla telefonní budku. 
Telefonní budka jednadvacátého století. Existuje něco jako telefonní seznam?
Věc, na kterou jsem už dávno zapomněla a ve které jsem kdysi dávno prožívala velmi hezké okamžiky.
Telefonní budka mého mládí. I se seznamem...




Jenomže to stál jeden hovor čtvrt koruny... 
Po 25ti haléřich padíci a pak koruny. Jeden hovor, jedna mince. Délka hovoru lhostejná.

5 komentářů:

  1. Čtu Vás už pár let, ale nikdy jsem nepsala...
    Kloub čelisti - mě bolel silně a nevěděla jsem proč. Pak jsem zjistila, že ve stresu, který jsem zažívala, instinktivně zatínám zuby a asi z toho mě pant rozbolel.
    No, byl to jen můj odhad - ale začala jsem na to myslet (abych to nedělala) a zubařka mi udělala chránič na spodní zuby (z plastu). Oni to dělají proti skřípání zubů (aby si je lidi ve spánku neobrušovali), ale pomáhá to i tady. Protože čelisti jsem svírala i ve spaní.
    Bylo to na pokladnu... spala jsem s tím v puse asi měsíc a vše povolilo a pomalu odeznělo.
    Jinak Vám držím palce, co se teď děje ve Státní opeře, to nechápu. A před uzavřením dávají tři premiéry! Poslední v červnu! Kde to pak chtějí hrát?
    Alena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, uvidím, zda to přejde, dávám tomu týden a pak naklušu k lékaři.
      Státní opera snad má v příští sezoně hrát něco v Karlíně, něco v ND, bude dvouměsíční zájezd do Japonska s příšernou Normou a pak se uvidí. Čeká se velké propouštění - což už jde mimo mne, protože současnou situaci nezvládám a v divadle už končím. Jestli si do konce ledna něco nenajdu, postavím se do řady mezi naše snědé spoluobčany a budu stát frontu na pracáku - dosud pro mne nepředstavitelné. Ale být přítomna fyzické likvidaci Opery a nejstaršího souboru u nás je pro mne ještě nepředstavitelnější...

      Vymazat
  2. Tak to držím palce. Ještě před deseti lety bych si nikdy nepomyslela, že nastane na pracovním trhu takováto situace - pro lidi, kteří pracovat chtějí a práci potřebují.
    O situaci v opeře v Praze by se daly psát romány, a to jsem jen divák, natož vy, když jste přímo u zdroje dění.
    Alespoň mi prozraďte, prosím, je pravda, že Madam Butterfly má být v nějakém ultramoderním režijním pojetí???
    Já, po Zápiscích z mrtvého domu z ND začínám být trochu nervní, zda bych podobný "zážitek" v opeře ještě jednou vydržela...
    Alena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Madama Butterfly bude pojata velmi moderně. Včera jsem viděla první osvětlovací zkoušku a budu se snažit vidět již co nejméně to půjde, abych si nekazila vzpomínky na krásnou operu, jak jsem to, bohužel, udělala se Salome a Normou. Pokud chodíte do ND k řece na balet, velmi nedoporučuji nového Louskáčka.

      Vymazat
  3. No jo, a tak je to se vším... činohru v ND jsem opustila už dávno, poslední nadějí byla opera, alespoň občas, když se dařilo...
    Ještě zbývají cesty za operou v krajích. Plzeň, Budějovice, Olomouc... a trefit se do dobrého obsazení!
    Tak se držte a nějak to v SO už přečkejte...
    ALena

    OdpovědětVymazat