Mí blázni mi rozumějí...

Pár dní před mým nástupem na praxi v Psychiatrické nemocnici jsem se náhodou potkala v hospůdce u nás na rohu se spolužákem, který u piva nadhodil otázku, k čemu nám ta škola vlastně byla. Nikdy jsem se nad tím nezamyslela, bylo mi v ní prima, dobře se mi všechno poslouchalo a většina témat, postřehů a příběhů z praxe, se mi zdála zajímavá. Tou dobou jsem utratila majlant u Dobrovského za hromadu knížek o seniorech v domácí i ústavní péči, Alzheimerově chorobě, demenci...  

Obecní blázen

Přišel mi dopis. Byť nebyl do vlastních rukou, ba ani do cizích, byť byl naprosto obyčejný, paní Poštovní se snažila mi ho předat osobně, aby si mě prohlédla.
Ale proč ne, každá obec má svého blázna, tak proč bych jím u nás nemohla být právě já?