Stejně mu nedá...

Blaženka nesla odchod svých celoživotních kamarádů velmi těžce a téměř ten svůj velký smutek nepřežila. Obratem jsme jí pořídili kočičího kamaráda, ale dost to skřípalo… Každopádně Bláža Fandu nemusí, Fanda je trdlo pubertální a Blaženka je přeci jen stará kočičí dáma. Ovšem díky Fanouškovi již není tak smutná jako dřív, je spíš neustále nasratá, protože Fanda je… no prostě huberťák, se kterým mávají hormony, i když už absolvoval nulifikaci.

Naštěstí se Bláža nedá a již od první chvíle, kdy se k nám Fanoušek přistěhoval a byl to ještě maličký drobeček, mu dala najevo, kdo je doma pánem.  Dnes už si Fanda dovolí víc, ale i tak když se Bláža namíchne, dokáže si i díky svému sibiřskému temperamentu vybojovat respekt a donutit Fandu k ústupu, přestože už jí Fanoušek dávno trošku přerostl.

Ale občas jsou i hezké chvíle příměří…

Blažena a František

Tož vítej doma, malý kamaráde!

Kdysi dávno, někdy před třiceti lety, jsem si řekla, že jednou budu mít velkého kocoura a ten se bude jmenovat František.
Moje babička Františka láteřila, proč by se měl kocour zrovna jmenovat František a já na to neuměla odpovědět. A pak jsem to roky opakovala a místo velkého Františka to byla malá Kubička, po ní maličký Matýsek, malý Tadeášek a byť hodně chlupatá, ale malá Blaženka.

Blaženka ze Sibiře

Blažena se narodila 8. června 2005, začátek jejího života nebyl příliš šťastný a ke mně se dostala, když jí bylo pět týdnů. Kluci Tadeáš s Matýskem jí první dny moc nechtěli, ale nakonec se z nich stali velcí kamarádi. Celý Blaženčin život se s kluky dělila o jídlo i pelíšek. Hlavně s Tadeáškem byly nerozlučná dvojka.
Po Tedýskově odchodu za Duhový most byla Blaženka moc smutná a přimkla se k Matýskovi. Když za necelé tři týdny za Tadeáškem odešel i Matýsek, Blaženku to zlomilo. Plakala celé dny i noci a nechtěla jíst. Odchod kluků mi tím pádem udělala nesnesitelnějším, než byl. Nemohla jsem jí nijak pomoct. i když jsem se snažila sebevíc. Rvalo mi to srdce.

Na veterině jsem mi potvrdili, že i kočka může steskem za kamarády umřít. Snad, kdybych se jí mohla věnovat ještě víc, by to bylo lepší, ale do práce chodit musím a do důchodu to mám jetšě hezkých pár let.

Je rozhodnuto. Zítra jí jedeme pro maličkého kočičího kamaráda.
Tak uvidíme.

Nesnesitelná lehkost bytí

Naše domácnost je přizpůsobena kočkám, však s námi bydlí již téměř dvacet let.
Jo, vadí mi, že nemám nikde koberce, protože všude chlupy...
Jo, vadí mi, že věčně luxuji vyprané prádlo lepicím válečkem, protože všude chlupy...
Jo, vadí mi, že věčně čistím kočičí záchůdky, protože ...
Jo, vadí mi, že věčně vytírám, protože je věčně na podlaze rozhamtané jídlo...
Jo, vadí mi, že ty potvory vlezou všude...
Jo, vadí mi, že za písek, žrádlo a veterinu vydávám majlant...
Jo, vadí mi, že se pořádně nevyspím, protože spí na mně...

Když mě mí dva kluci na přelomu roku v rozmezí necelých tří týdnů opustili, zlomilo mě to. Nalomilo to i mého drahého polovičku - ne tak silně jako mne, chlapi jsou takoví tvrdší, ale i on slzu ukroupil. A hlavně to zlomilo naší poslední kočku Blážu, která s nimi byla celý svůj život.
Rozhodla jsem se, že budu naší patnáctiletou Blaženku hýčkat a nechám jí s největším rozmazlováním dožít a pak si dám od koček pokoj. A budu mít doma čisto, žádné chlupy, žádný písek, žádné misky s jídlem a vodou. Možná si někdy zase nějakou kočku pořídím, ale možná a kdoví kdy...

A pak jsem zjistila, co je to nesnesitelná lehkost bytí.

Jo, vadí mi, že po mně v noci nikdo neleze a nepřede mi do uší.
Jo, vadí mi, že když si sednu k PC, tak mi na klávesnici nepřekáží kocour...
Jo, vadí mi, že mě při příchodu z práce vítá jen nesmírně smutná Blaženka a nikdo jiný...
Jo, vadí mi, že každý den, když jedu z práce, bulím a sotva vidím na cestu...
Jo, vadí mi, že naše Blažena nežere a celé dny pláče, protože jí kamarádi moc chybí...
Jo, je mi moc smutno a kluci mi nesmírně chybí.

Při Matýskově odchodu jsem požila nejeden stakan vodky a čučela na kočky a koťata na internetu. Projela jsem útulky, depozita, papírové i nepapírové kočky a koťata. Množíny jsem zavrhla, kočiček z množíren je mí moc líto, ale nechci je podpořit koupí ani jednoho nešťastného zvířátka. A jak tak prolézám všechny možné a nemožné stránky, našla jsem ho. Kocoura, kterého jsem si vždycky přála. Když jsem ho ukázala drahému polovičkovi, okamžitě po mně chtěl, ať majitelce napíšu.

A jak jsem byla pod vlivem, napsala jsem....