Tož vítej doma, malý kamaráde!

Kdysi dávno, někdy před třiceti lety, jsem si řekla, že jednou budu mít velkého kocoura a ten se bude jmenovat František.
Moje babička Františka láteřila, proč by se měl kocour zrovna jmenovat František a já na to neuměla odpovědět. A pak jsem to roky opakovala a místo velkého Františka to byla malá Kubička, po ní maličký Matýsek, malý Tadeášek a byť hodně chlupatá, ale malá Blaženka.
Dnes jsem si svého vysněného Františka přivezla. Sice se nejmenuje František, ale Miky, ale já mu stejně budu asi v něžných chvílích říkat Fanoušku, Fando...

Zatím je to takové maličké stvořeníčko s jemňoučkými chloupky.
Ale to maličké stvořeníčko se cestou od své maminky k nám v autě poblilo a zbytek cesty prospalo.
Doma to vylezlo z přepravky a vyžralo Blaženě obsah jejích misek. Když si Blaženka přišla nový přírůstek naší rodiny očuchat, dostala přes držku. Pak si tento chomáček štěstí vyřval hodinu honění za laserovým ukazovátkem a když odpadl, nechal se Blaženou očuchat.
Zatím si od sebe drží odstup a jen se z povzdálí bedlivě pozorují.
Myslím, že to půjde.