První letošní let Mouchy

Tak nám zase kvetou šeříky a já si místo novoročního předsevzetí dávám květnový závazek, že Moucha bude poletovat častěji, než v uplynulých čtyřech měsících.

Ne, že by nebylo co psát, ale nebyl čas. Hrozně mě baví nudit se a gaučovat, leč nějak na to nemám „koule“ a vždycky si vymyslím něco, co mi tyto bohulibé činnosti pokazí:

Takže jako první jsem si dodělala papíry na výchovnou nepedagogickou činnost a k tomu se jaksi samosebou přidružily činnosti, které mému já byly do nedávna téměř cizí – ale klientům něco nabídnout musím. Zvolila jsem pro začátek enkaustiku a decoupage, pokouším se zvládnout alespoň základny patchworku. Poslední z toho je pro mne docela náročné, protože s jehličkou jsem nikdy velký kamarád nebyla. I když, co si pamatuju, když byly malé moje ratolesti, měly dost ošacení mé vlastní výroby z vlny či látkek. Leč dítka rostou a já od té doby ušila maximálně závěsy… Sama jsem zvědavá, jak to dopadne.

Když se při práci, ve které jsem od nového roku zase naskočila do nepřetržitého provozu a denní střídá noční (i když takový masakr jako kdysi v divadle to není, to už bych asi nedala) věnuji ještě různým výtvarným technikám, případně studuji různé střihy a návody, rodný dům se zahradou se do toho probouzí ze zimního spánku kvílejíc, co vše se musí natřít, opravit, posekat, prostříhat a podobně, není moc čas ani na návštěvu střelnice, natož na lenošení.

Tož tak…

Džungle

Různé rodinné okolnosti přály tomu, že naše poměrně úhledná a pravidelně občas opečovávaná zahrádka, stala se takovou maličkou nepropustnou džungličkou. Vydržela jsem prodírání se chodníčkem do domu docela dlouho a možná bych vydržela i dál, kdybych si v pátek při vystupování z auta málem nevypíchla oko o větev, která se drala ze zahrady kamsi do světa. O šípkovou větev. O větev s trny...
Tento atentát květeny na mou osobu mě natolik rozdráždil, že jsem dnes konečně vzala nůžtičky, kleštičky a tupou pilku po dědečkovi, hodila jsem se do gala, aby květena na mé barvičky žárlila (zelené thleplaky, žluté tričko a červená mikina, viz foto) a vyrazila jsem likvidovat zeleň.

Hrála jsem všemi barvami. Tedy ne všemi, jen třema, ale stály za to...

Chtěla jsem zeleně zlikvidovat daleko víc, ale levou rukou to moc nešlo a pravou mám pořád ne zcela funkční, protože šlachy nějak stále ještě nejsou v pořádku, ale i přesto jsem popílila a ostříhala to, co vadilo nejvíc. Krásně jsem u toho zuřila a nadávala, nejvášnivěji ve chvíli, kdy na mne spadla větev obalená miliardou jakéhosi nesympatického hmyzu a protože se hmyzáci při dopadu větve neudrželi, napadali mi na vlasy, na obličej, na mikinu, na tričko a nejvíc, mrchy, pod tričko. To se pochopitelně líbilo sousedovi, který přestal tupě zírat a nabídl se, že mi od hmyzu pod tričkem pomůže. Když jsem mu řekla, že bude užitečnější, když bude rvát větve za garáž, ztratil o pomoc zájem.
Ale nakonec jsem s obrovským úsilím statečně osvobodila chodník od větví a zachránila tak několik lidských očí.

Ne, nejsem přirodní typ a mičurinec ze mne nikdy nebude. Ještě teď mě všechno kouše a mám pocit, že na mě naskákaly všechny breberky ze širokého a dalekého okolí.
Navíc moji činnost ocenila moje vlastní matka slovy: "Tak takhle to asi vypadalo v Hirošimě po náletu."

Soukromá džungle

A nejhorší je, že i když nás už větve na životě přímo neohrožují, na naší malé soukromé džungli můj dnešní zásah není vidět...

Fifleny a zahradní technika

Zahrada nám poněkud zpustla a už jsme pro samé křoví nemohli ani na dvorku věšet prádlo. Proto jsem se  rozhodla, že živý plot krapet zredukuji. A protože se na kafe stavila Jejka, vyfasovala také jedny nůžky a nehledíc na manikůru, za chvíli se na dvorku objevily dvě hromady větví.
Protože ale vedro bylo takové, že i kóča Majča se válela ve stínu jak mrcha, rozhodly jsme se použít moderní techniku v podobě drtičky větví renomované značky.

Jakožto technicky zdatné děvy jsme přivláčely ze sklepa rámy, kolečka, motor a hromadu šroubů a jaly se nadšeně zahradníkova pomocníka sestavovat.

Po hodině našeho urputného snažení se na dvorku objevil stroj v podobě, jaké byl na obrázku návodu, leč chybička se vloudila maličká - šrouby neprošly dirkami tam, kde měly, protože vždycky pár milimetrů chybělo. Proto jsme drtičku zabalily do igelitu a větve nadrtily do několika pytlů starým a osvědčeným způsobem... a bez ztráty nehtíků - a i lak vydržel!!!

Spokojené nad částečně pokořenou džunglí a hromadou tvrdě odvedené práce, vyrazily jsme si doplnit tekutiny. Na zahrádce Chameleonově bylo příjemné posezení a ani moc na nás neútočila kousavá či bodavá zvířena.

Když přišel Silvestr druhý den domů, tak nad nesestavenou drtičkou prohlásil, že je to zcela běžné a že i známý a kvalitní výrobce neuhlídá každou prkotinu. Během následujících pěti minut nacpal šrouby tam, kam nám se to nepodařilo, utáhl je a oznámil, že můžeme vesele drtit.

A ani se nesnažil nadávat, že to jde blbě a tím pochroumal mé technické ego. Kočkou po něm hodit!

Nobody's perfect...

Tak, jeden z mála  volných dní mám za sebou. Užila jsem si to naprosto dokonale...
Ráno se kolem půl osmé vřítil do bytu Silvestr (prý tiše jako myška, leč mně přišlo, že bytem poletuje obutý hrom), by ze mne vymámil cosi vypraného oblečení, hodil po mně špinavé a zmizel v pryču.
Vyskočila jsem radostně z postele, nakrmila opět pračku, kočky domácí, kočky venkovní, konika Despiny a sebe, proběhla jsem se opět Swampem a najednou bylo poledne. Usoudila jsem, že je nejvyšší čas jít spát, abych si něco nadehnala před nadcházejícími pěti dny, kdy v divadle budu od nevidím do nevidím... brrr.
Vypla jsem tedy mobil a zachrula se do peřin s Matýskem pod ramenem, abysme se oba vyděsili při drnčení našeho domovního zvonku. Netuším, kdo to byl, protože 1. jsem nikoho nečekala a 2. po probuzení nebývám příliš vrlá...  Minule jsem takhle otevřela svědkům páně Jehovy a věřte, nebyl to příjemný pokec...
Moc jsem toho přes den nakonec nenaspala, ale večerní sprcha udělala svoje a už se těším, jak budu ráno vstávat o dvě hodiny dřív (jednu mi sebere stát, by nastavil letní čas a druhou dopravní prostředek, protože tam, kam jezdím, teď dva dny nepojede...) a pofrčím do divadla, kde si užiju druhou generálku. Jupíííí!
Ještě, že si můžu za chvíli s Matýskem na rameni vychutnat, když to má někdo rád horké...

Veget...

Už se mi dlouho nestalo, že jsem se ráno probudila a nevěděla jsem, kde jsem, co jsem a proč jsem. Chvilku jsem přemýšlela a vydedukovala jsem, že do práce nemusím, protože kdyby ano, tak už by mi kolegové volali jak jeleni. Teď ještě přijít na co, co je za den... a jdu vůbec do divadla večer???
Nakonec to dopadlo dobře. Mám přece celý den volno, jupííí!!! To si to hezky užiju!
Tak jsem poklidila kuchyň, nakrmila pračku, uvařila hromadu jídla Silvestrovi na noční šichtu, předeprala v ruce deset Silvesrových bílých pracovních košil (GRRR), pokecala s maminkou, umyla kočičí frfly na okně, pověsila prádlo, nakrmila pračku, znovu uklidila kuchyň a když jsem chtěla začít žehlit, tak už bylo tolik hodin, že jsem usoudila, že se na to dneska můžu vykašlat, skočila jsem do sprchy a nakonec skončila s Gymplem u počítače a raduji se z toho, jak jsem si ten den krááásně užila.

Jakýs čert zlotřílý...

...či rarach škodolibý mi nakukal, bych po noční před noční šla k optometristovi??? To jsem fakt zvědavá, jakouže to hodnotu mi naměří, pokud vůbec nějakou, neb je více než pravděpodobné, že mu s těma kukátkama na čenichu usnu... Mám díky tomu velké dilema... opět to odložit a nečíst, protože můj ostříží zrak již moc neostříží, nebo se vzmužit (vženit...?) a nejít do peřin a vyrazit do vzdálené čtvrtě a absolvovat tuto taškařici, bych si po několika dnech za nemalý peníz nové brýlky přinesla???

Ále, co to tady píšu za kraviny... prostě půjdu, mám novou knížku a několik dalších knižních titulů vybraných a navíc tam jedny obroučky téměř splňovaly má tři zásadní kriteria:

1.  Musí se mi líbit (těch je dost)
2. Musí se s nimi dát házet po stole a používat je jednou rukou (těch je míň, ale jde to)
3. Nesmím v nich vypadat jako kretén (téměř neexistují)

 Jako bonus mám navíc slíbenou slevu o tolik procent, kolikže mi je let a v mém věku se to už docela vyplatí a ani není nutno čekat do května, až bych to měla o další procento levnější...
 

Kdeže je to jaro???

To byl tejden... brrr... Nějak mne už zmáhá dělat práci pro tři ve dvou. Zítra jde nemocná kolegyně na kontrolu, tak jsem zvědavá, jestle nám laskavě sdělí, jak dopadla.
Ráda bych aspoň dva dny volna... nebo třeba jen den a půl. Chci se ráno pořádně vyspat (proč se mi ráno po zazvonění budíku nejlíp spí a v noci ne a ne zabrat???) a pak by nebylo od věci, kdybych doma trošku proběhla s hadrem... nějak se nám tady tvoří binec a já nechápu proč, když skoro nejsme doma.
Zima dobrá, ale pořád si myslím, že bych na jaře tenhle divadelní maraton dávala líp.

No, tak jsem si  tady postěžovala a jdu někde hledat síly, abych si je vzala sebou zítra do divadla.

Než jsem to postla, tak to roztálo... ale bylo to hezké.

PŽS

Na konci poklidné a proflákané neděle na mne dosedl PŽS (předžehlící syndrom), protože Himaláj nevyžehleného prádla nemůže počkat na Indy, neb zítra Silvestr potřebuje do divadla aslespoň dvě košile (protože moc dobře ví, jak ráda peru a žehlím a tak na sebe každou chvíli něco kydne, jsem mistr v odstraňování skvrn od čehokoli...), a tak v rozhodování, zda kafe nebo žehlička, zatím káva prohrává na celé čáře. Mrcha Božka sama žehlit nechce a takovejch peněz stála...

No a když už se s tím prknem vytáhnu a Božku zapnu, tak snad něco málo vypígluju...

Ach jo, to zase bude večer...

U všech žížal

Přestože pravidelně ráno vstávám a probouzím se v poledne, dneska se to zatím nedaří. Poledne je za pár a já mám co dělat, bych udržela víka. Doma se mi nějak vykumuloval binec, takže bych potřebovala dát byt do stavu, aby mne nešlehlo, až v neděli dopoledne přijdu z divadla. A zatím jsem se dopoledne akorát dokázala  přežrat. Takhle nezhubnu...
A taky bych měla jít volit... Ale koho, u všech žížal, koho???

Jako malá...

Jako malá si hraju s všemožnýma udělátkama, umožňující tento systém, takže obě zdejší postranní lišty jsou plné neuvěřitelných blbostí. Jednou z nich je i obsah mého twitteru, který téměř nepoužívám, či informace, odkud náhodný návštěvník této stránky zabloudil - i když mne před několika dny zaskočilo, že se mezi samými českými odkazy objevila i návštěva z Kalifornie...
Ale oproti mému domácímu bločku, do kterého pro všechno musím napsat nějaké -  alespoň trošku funkční - HaTlaMatLa kódy sama, je tohle pro mne veselé a pohodlné zpestření a dokud mne to bude bavit, budu si toho užívat až za dva rohy.

Maminko, já chci mlikó... aspoň litr...

Přišedši po blbé a dlouhé šichtě domů, přivítala mne zima a hladová kočata, a když jsem nakrmila a jinak obstarala veškerý domácí zvěřinec, zatopila a chtěla usednout ke kávě, zaskočila mě zlá skutečnost, že kafovar je rozbitý a do rozpustného kafe mi došlo mlíčko...

Zítra ráno vstanu v poledne

"Zítra ráno vstanu v poledne," prohlásila jsem včera.
A jak jsem řekla, tak jsem udělala...
Je prima, když se tu a tam dodrží dané slovo.

Každé ráno vesele...

...vyskočíme z postele... Kdo to řekl, takovou blbost?
To je přece proti přírodě, chodit do práce za tmy a lednového deště, zvláště když je pod peřinkou tak teploučko...

...večer...!

Mareček, Hujerovi, Plha a Hliník vedle kuchyňského zátiší, které bezmezně miluji, jsou mými společníky pro tento večer...

Žehlení u TV

Měla jsem naplánováno, že až večer vstanu, pustím si televizi a něco málo vyžehlím, by jsme se Silvestrem nechodili jak amnestovaní. A protože k žehlení potřebuju mimo zmuchlaného prádla i žehličku, prkno a nějaký koukatelný program v televizi, mám velký, převeliký problém, protože nejdůležitější ingredience tohoto jaksi není... Abych si pustila Cimrmana na videu nelze, páč je to nějaký rozbitý a tak jsem odkázána jen na programy v televizi. Stačil by mi i mírně stupidní program... jenže kde nic není, ani čert nebere. Tak snad něco málo vyžehlím u Marečka, co podává to péro...

Večer moudřejší rána

Po službě přišedši domů a nakrmivši kočata, zjistila jsem, že mám krví podlitý zrak, páč mi v očičku levém praskla žilka a krev mi zalila třetinu bělma a moc mi to sluší. Jen nevím, jestli je to tou úžasnou, téměř ladovskou zimou, nebo noční službou, nebo tím, že mi po noční přišlo střídání o něco později... Je prima, že zítra ráno zase klušu do divadla a budu tam až do kdoví kdy... Měla bych žehlit. Jdu spinkat.

Televize

Jupí, dávaj Monka!

Nevim proč

Nevim co se děje, ale přestože doma pořád topíme stejně a venku nejsou žádné velké mrazy, tak docela klepu kosu a v bytě je fakt nebývalá zima... Mno, tak to vidím na talíř dršťkový polévky a pak se zřejmě zachruju s kočkama do duchen. Kočky už tam na mne čekaji a předehřívají peřinku... to se neodmítá.