Když jsem kdysi dávno začínala laškovat s výpočetní technikou, byla to
převeliká taškařice. Ale od té doby přeci jen uplynulo trošku vody a já se z naprostého začátečníka stala začátečníkem mírně pokročilým.
 |
| (retro PC - nejsem autor). Ale měla jsem podobnej, jen klávesnici dvoubarevnou, heč! | |
Za těch pár let jsem byla majitelkou už mnoha strojů, první roky to byly klasické PC a od začátku jednadvacátého století už jsem jen střídala notebooky. Ten můj
poslední noťas (již několikátý MSI) ale pomalu (asi rok) odchází do křemíkového nebe a já už to jeho pomalu (asi rok) přemýšlím, jestli další notebook nebo jestli půjdu cestou zpět a pořídím si zase decentní věžičku, nejlépe něco jako
Dell Alienware Aurora, jehož prodej skončil, ale svého času a vlastně pořád se mi moc líbí. Co se noťasů týká, na
rozumný MSI
nemám a nechce se mi vzít dvě služby navíc, abych na něj měla, takže
budu ještě pokukovat po něčem, co mi snad dalších pár let bude dělat
kamaráda. (Stejně skončím u
Lenova, který si časem nakonfiguruju k obrazu svému, protože nevezmu službu navíc ani na Della!)
Každopádně o tom to nemělo být. Jak už jsem psala, noťásek už pomalu odumírá a nejenže trošku supluje rozpálenou pánev, ale už zdechá i klávesnice. Chvílemi jsem si připadala jako starý sumerský písařík, který pomocí kladiva a dláta tesal do kamene svůj blog.
N,
J,
A a
W se na monitoru objevily jen díky použití hrubé síly,
mezerník přestal reagovat na cokoli včetně mého zuřivého funění. Aprotožeseminechtělopsátbezmezer,
nebo-případně-místo-mezer-dělat-pomlčky, nedalo mi, než zauvažovat, co s tím. Do stávajícího noťasu nevrazím ani korunu... ale někde ve sklepě mám stařičkej počítač, který jsem ještě neodvezla do sběrného dvora...
