Lidé jsou dnes hrozně netolerantní. Dáš jednomu, jen tak maličko, skoro náznakově, po hlavě, a on by se proto chtěl, malichera, hned vážně prát...

Tolik různých bločků za tolik let! Kolik jich vlastně bylo? Suchým hadrem to kdysi začalo, pokračovalo se přes Bublající bahno, Zapíchnutý vidle ... a skončilo to u Letu mouchy, které nějakou dobu souběžně běželo spolu se zdejším Malým androidím tvítováním (které ovšem původně nemělo být deníčkem ani blogem, jen ... prostě malým androidím tvítováním). Malé androidí tvítování jsem v červnu 2015 přejmenovala na Let mouchy II, protože už to už dávno žádné androidí tvítování není a navíc Let mouchy I má od letošního února přeplněnou databázi a já stojím před problémem, jak to všechno nacpat do jednoho hnízda a na jednu adresu. A jestli to vůbec má cenu. Asi ne...
Alfa Betová - červen 2015

pátek 5. srpna 2016

PC x NB - a hlavně jejich klábosnice

Když jsem kdysi dávno začínala laškovat s výpočetní technikou, byla to převeliká taškařice. Ale od té doby přeci jen uplynulo trošku vody a já se z naprostého začátečníka stala začátečníkem mírně pokročilým.
(retro PC - nejsem autor). Ale měla jsem podobnej, jen klávesnici dvoubarevnou, heč!
Za těch pár let jsem byla majitelkou už mnoha strojů, první roky to byly klasické PC a od začátku jednadvacátého století už jsem jen střídala notebooky. Ten můj poslední noťas (již několikátý MSI) ale pomalu (asi rok) odchází do křemíkového nebe a já už to jeho pomalu (asi rok) přemýšlím, jestli další notebook nebo jestli půjdu cestou zpět a pořídím si zase decentní věžičku, nejlépe něco jako Dell Alienware Aurora, jehož prodej skončil, ale svého času a vlastně pořád se mi moc líbí. Co se noťasů týká, na rozumný MSI nemám a nechce se mi vzít dvě služby navíc, abych na něj měla, takže budu ještě pokukovat po něčem, co mi snad dalších pár let bude dělat kamaráda. (Stejně skončím u Lenova, který si časem nakonfiguruju k obrazu svému, protože nevezmu službu navíc ani na Della!)

Každopádně o tom to nemělo být. Jak už jsem psala, noťásek už pomalu odumírá a nejenže trošku supluje rozpálenou pánev, ale už zdechá i klávesnice. Chvílemi jsem si připadala jako starý sumerský písařík, který pomocí kladiva a dláta tesal do kamene svůj blog. N, J, A a W se na monitoru objevily jen díky použití hrubé síly, mezerník přestal reagovat na cokoli včetně mého zuřivého funění. Aprotožeseminechtělopsátbezmezer, nebo-případně-místo-mezer-dělat-pomlčky, nedalo mi, než zauvažovat, co s tím. Do stávajícího noťasu nevrazím ani korunu... ale někde ve sklepě mám stařičkej počítač, který jsem ještě neodvezla do sběrného dvora...


Byl tam! A u něj bylo mnou vzorně zabaleno nezbytné příslušenství!!!

Jo, moje stará dobrá klávesnice!

 
Tady je vidět, jak jsem se nikdy nenaučila psát všemi deseti. 
Já prostě ten pravej palec používat nedovedu. 
 
A sakra... tak přesně na tohle jsem zapomněla.

Vrhnu se na zaprášenou krabici s rozličnými drobnými lecosy a tam,
zcela v koutě a omotaný mrtvolkou pavouka, byl ON!

 Protože jsem krasavice inteligenní, dedukuji, 
že mísení barev, ras a národů asi není nejlepší řešení
a tak půjde zelená na zelenou a fialová na fialovou.

Tak a teď už jen, co tomu řekne noťas...

Chachááá!!! JOOOO!

Noťas dobrý, ale já mám maličký problém. Když skoro patnáct let buším do rozličných notebookových klávesnic a najednou se mi na stole objeví takovéhle velké hovado, nestačím se divit, kolik jsem schopná za minutu udělat překlepů. 

Ale to dám...

Snad...

2 komentáře:

  1. Gratulace a zároveň je mi starého počitadélka líto.
    Každopádně mám to šikovnou Alfu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nevylučuji staré počítadélko překonfigurovat a zanechat tam i disketové mechaniky... nejen 3,5, ale i legendární 5,25, jejichž šachty tam stále mám!

      Vymazat