Lidé jsou dnes hrozně netolerantní. Dáš jednomu, jen tak maličko, skoro náznakově, po hlavě, a on by se proto chtěl, malichera, hned vážně prát...

Tolik různých bločků za tolik let! Kolik jich vlastně bylo? Suchým hadrem to kdysi na sklonku minulého tisíciletí začalo, pokračovalo se přes Bublající bahno, Zapíchnutý vidle ... a skončilo to u Letu mouchy. Let mouchy I má už bohužel přeplněnou databázi a tak svým tlacháním plním Let mouchy II.

středa 31. července 2019

Kňava Johanna

Po odjezdu Kvíčaly na nikdy nekončící dálnice se můj muž rozhodl, že nutně potřebuji vlastní auto a abych si něco vybrala. Já si osobně myslím, že je to tak trošku blbost, ale nechala jsem se ukecat.
A vybrala jsem si. Okolí na mne kouká, jestli jsem se nezbláznila, já nechápu proč... je to přece taky maličká, červená, třídveřová holčička.


Přijela k nám z Rakouska a říkám jí Kňava nebo Johanka (Johanna se jmenovala první majitelka), která ovšem nemá s lístky na silnici nejmenší problém a pražské silnice a české dálnice zvládá bravurně.

sobota 13. července 2019

Kvíčala

Na jaře roku 2014 mne okolnosti donutily stát se po letech opět motorizovanou dámou a pořídila jsem si krásnou maličkatou třídveřovou Pumičku, se kterou pár let celkem spokojeně brázdila naše silncie, hvozdy a tankodromy. Ano, moje maličká Kvíčalka měla určitá omezení, jako že nebylo dobře vidět na silnici díky jejím titěrným rozměrům a coby sporťáček nadskakovala i po přejetí listu, zato do zatáček mohla jezdit dvoustovkou a hodně lidí se za ní se zalíbením ohlíželo. Velkou výhodu měla také v tom, že když někdo chtěl něco odstěhovat, s lítostí jsem musela své služby odmítnout pro její nedostatečné rozměry a každý to dobrovolně musel uznat.