Stezka

S drahým polovičkou jsme po mnoha měsících měli společný den volna a místo toho, abychom se věnovali nezbytně nenutným domácím pracem, vyrazili jsme se kochnout krásami české země.
Protože Kvíčale končí tento měsíc technická a kdoví, zda bude schopna a odvedena i nadále, vzali jsme tedy na cestu maličkou Kvíčku a velkou Kopřifu nechali doma. Dobře nám tak...
Kvíčala statečně dojela až na místo určení a protože vařila jen posledních pár metrů, řekla bych, že dojela bez závad.

Vánoce, vánoce... už jsou tu zase...

Venku to tak vůbec nevypadá, ale podle kalendáře budou brzy Vánoce.
Ladovskou zimu a sněhové radovánky si tradičně odpustíme a hodíme purpuru na indukci.
Mám nutkání letos neozdobit stromeček a nenacpat vánoční výzdobu do oken.
Počet vánočních dárků je omezen na minimum, protože atmosféra v blízkém okolí je letos poněkud nepřející k těmto svátkům pohody a klidu.
Přesto jsem vymyslela a koupila dárky pro ratolesti, pro maminku mi slíbila zásilková služba doručení 22. prosince (chraň je ruka Huitzilopochtlihova, jestli ne!!!), Silvestr ode mne tradičně pod stromeček nic nedostane a já od něj očekávám totéž. Naše kočata nedostanou taky nic, protože si stejně kdykoliv cokoliv vezmou sami.

Relativně maličkatý dáreček

Letos udělám výjimku a pošlu Ježíška za jedním z mých kolegů. Moc se asi nepředře, protože dárek ponese menší, než malý...

Dáreček

Dárek menší, než malý...

Cesta do vzpomínek

Včera, krátce před polednem, jsme se se Silvestrem dostali do centra Prahy a když se nám nechtělo domů, vypravili jsme se na toulky mojí minulostí. Začali jsme na Smíchově...

Můžu k tobě?

Začátkem července jsme se Silvestrem vyrazili do cizích vod a navšívili představení Dívčí válka - nová éra.
Možná tím, že jsme za poslední roky přehlceni operou a baletem, či proto, že představení bylo super, zakoupili jsme ihned vstupenky na představení Můžu k tobě?, na které jsme se včera vydali.

Kyblíková potulka

Po sto letech... no, po sto letech ne, trošku dřív, ale už je to opravdu dlouho, co jsem se toulala vnitřní Prahou. Silvestr teď vzal z recese takový prapodivný kšeftík a já se dobrovolně musela zúčastnit.
Takže pokud jste o uplynulém víkendu potkali třeba na Karlově mostě mírně obézního pána se zeleným kyblíkem a za ním se belhající stvoření s foťákem na krku, vězte, že to nebyli šílení turisté, ale moje maličkost s drahým polovičkou.

Andělská mrcha

Protože jsme šli se Silvestrem do divadla až večer, pozval mne ten můj milý muž na odpolední vycházku na nedaleké hradiště. A protože on není oproti mne zdejší, tak mne vedl takovou cestou, kteroužto jsem nikdy snad ani nešla a k bráně jsme netrefili, leč viděli jsme ho! (Ten hrad...)
Na druhý pokus už jsme do areálu hradiště vešli a chvilku v slunečném mrazivém odpoledni procourali něco historie. Ale jen lehce, protože jsem se nepřiliš dobře oblékla a trošku mi byla zimička.
Každopádně cestou jsem ulovila fotku hospůdky s hodně divným názvem... ale nakonec, proč ne?

Kurz negativního myšlení

"Když vám do domu vnikne parta pozitivně myslících vozíčkářů, nezbývá než rozjet mejdan, ...."

Švandovo divadlo - Kurz negativního myšlení uvádí 4. a 18. bžezna.

Před břečkou jsme si všichni rovni

Jak to říkal ten Kemr???

Jen tak o ničem

Poměrně hektický den už skončil. Na to, jaký byl v práci celý den zmatek, se vše obešlo téměř bez problémů. Jedna kolegyňka už je snad zdravá a slibila, že mne ráno vystřídá - doufám, že nezaspí, protože už se docela těším domů. Druhé kolegyňka si nechala ukončit neschopenku v neděli, aby šla do práce až v úterý, kdy je na ní řada... hm...
Pokud se nic nepokazí, tak bych mohla mít v pondělí a úterý volno... ale pro jistotu se moc těšit nebudu...

V divadle je pusto a prázdno. Šla jsem hledat Fantoma, ale i ten si asi dnes vzal volno nebo čeká na půlnoc,  než začně šmatlat po chodbách.

Divadlo přikrývá pomalu padající sníh.
Doznívají poslední ozvěny divadelního šumu.
Začíná opět to zvláštní, husté ticho.
Fantom nikde.
Divadlo spí.

Kočičí vejce

3

Čas letí, hojí rány, zmírňuje a otupuje smutek. Ale stejně se tu a tam zasteskne.
A někdy sakra pořádně...
Nedá mi nevzpomenout.

Vernisáž

Leží přede mnou na stole pozvánka na vernisáž. Nevím, jestli půjdu... ale asi ne, protože kultury mám tento měsíc víc, než dost, ba dalo by se říci, že plné zuby. Nedávno se mne kdosi zeptal, jestli bych s ním nešla do divadla... praštit takového rozzuřeným kaprem po čumě...
Ale tahle výstava by nemusela být nezajímavá... ovšem abych jako už několikrát dříve nešla domů zklamaná a znechucená...

SEXUÁLNÍ OBJEKT PODLE MÉHO VKUSU

 (erotické koláže a grafika Jánuše Kubíčka)

souběžně probíhá výstava abstraktní malby téhož autora

UMĚNÍM UNIKAT STUPIDITĚ SVĚTA

Vernisáž je 20. února a výstava potrvá do 10. března. 

GALERIE U BETLÉMSKÉ KAPLE

Útlý pas a ňadra dmoucí...

"...budu mít zase zlatý vlas, maličkou nožku, útlý pas, okrouhlý bok a ňadra dmoucí, dědečku ty náš vševědoucí..." mlela zakletá princezna Zlatovláska.
Dneska po představení jsem začala mít roupy a tak jsem chtěla, aby se Silvestr převléknul také za takovou vnadnou princeznu Zlatovlásku. Díky jejímu zakletí by snad jeho třiačtyřicítka nožka a černé křoví na obličeji, kterému říká plnovous, nemusely tolik vadit.
Za tímto účelem jsem mu předhodila dvoje šatky, které tady nosí dámy (a mámy od dětí), ale nějak se mi nepodařilo do nich Silvestrovu, již ne zcela atletickou a téměř stotřicetikilovou, postavu narvat, i když jsem se snažila jak orel. 
A to ty větší mají v pase skoro 56 cenťáků...!

Flaška věčného mládí

Kaufland - Praha 8

Není složka jako složka...

Umělecké složky to v našem divadle nemají lehké...

Padla

Včerejší ples byl svou výzdobou nejhezčí, který jsem v našem divadle zažila. Když moderátor ve tři hodiny ples slavnostně ukončil, byl to povel pro celebrity a jejich hosty, aby se rozprchli po všech možných dostupných i nedostupných koutech divadla. Ve čtyři bylo konečně divadlo bez diváků a na několik minut ztichlo. A pak začala smršť. Podlaháři začali likvidovat parket, číšníci nosili nádobí, zbytky jídel a vybavení teplé i studené kuchyně k připraveným dodávkám před divadlem, kulisáci začali montovat sedačky do řad, aby měl divák kam usednout... pak ještě zbourat jeviště a postavit na večerní představení... Málokdo si tenhle frmol na tomto místě dokáže představit. Uklízečky jak včeličky poletují po celém divadle a uklízejí - tu láhev minerálky, tu rozlitou sklenici vína, tu střepy od čehosi, tu rozšlapaný chlebíček, tu dámské krajkové kalhotky a na toaletě zapomenutý umělý chrup, tu hřebík, tu rtěnku, támhle jednu botku, támhle druhou... leč jinou, než byla ta první... (ano, všemožné věci se nacházejí)... Jejda, támhle někdo na červeném koberci uklouznul po rajčeti...


Nemám ráda tyto nóbl akce. Mám ráda naše obyčejné představení. Ale kšeft je kšeft.
Nechávám divadlo svému osudu a odcházím v míru a pokoji za svým umňoukaným zvěřincem s touhou vrhnout se do peřin a alespoň dvacet hodin spát...

Chtěla jsem interiér našeho stánku po akci vyfotit, ale nějak jsem na to dneska neměla sílu... tak snad příště, bude-li nějaké. Místo toho jsem našla v mobilu fotku krátce předplesovou, kdy divadlo zelo prázdnotou a já šla s Martinkou do jeho specifického ticha trošku relaxovat.  Než rozsvítili, pak už byly kouzlo ticha a dech dějin fuč.

Plesám, plesáš, plesáme...

Přípravy na dnešní večer jsou v plném proudu. Cateringové firmy se předhánějí v dodávkách laskomin a podlaháři čekají s pivem u piva na konec celebritího tanečního reje, aby se mohli vrhnout na taneční parket za účelem jeho totální demolice. Parket se jim letos obzvláště povedl, leč klouže jak sviňa....

To je ale vyblitá fotka... Asi budu chtít mobila s bleskem a s rozlišením větším, než dva megapixlíky...

Hovory s kočkou

"Blážo, pojď, dám ti bonbonek..."
...
"Tak Blážo, copak je s tebou?"
!!!
"Bláží, proč jsi nasrštvaná???"
"Mrrouk grrrrmrrrouuuu!"
"Jo že tady mají kluci fotku a ty ne??"
"Mrouk!"
"Tak já tě zítra vyfotím a taky ti sem dám jednu, jo?"
"GRRR!!!"
"Jo ty chceš fotku hned?"
"Mrrrrrou."
"Tak co tuhle, může být???"
"Mňou!"
"A tahle??"
"Mňooo!"
"Můžeš mi říct, jak tam tu fotku mám přidat, když mi lezeš po klávesnici a strkáš ocas do oka a fousy do nosu???"
"Mňo mrrouuukk... mrmrou!"

"Tak Blážo, můžu to tak nechat?"
"Mrouk."
"A už si dáš ten bonbonek?"
"Mňooo."

Soupeři

Kocouří souboj - starý fotoarchiv

Máme dva kocoury, Tadeáše a Matýska. Občas si chtějí v kočkosouboji dokázat, kdo je silnější. A já nevím, jak mám od sebe soupeře rozeznat, když mají oba stejné ocásky...