Syrový pohádkový horor pro malého Duldu

Před několika dny jsem si byla v jednom antikvariátě vyzvednout knihu a když jsem při placení obdivovala jednu stařičkou pohádkovou knížku, ležící před prodavačem, dostala jsem jí jako bonus zdarma. Prý je vazba hodně poškozená a jako sběratelský kousek neprodejná a kdo by takové staré pohádky v současnosti četl dětem...
No kdo... třeba já, pomyslela jsem si a knížku jsem si ráda odnesla.

Kulturní okénko

Vyrazila jsem vrátit knížky do knihovny a když jsem je dala na stůl, napadla mne prapodivná myšlenka, jestli je se mnou všechno v pořádku...

Hrdý Evžen...?

Protože jsem věčně v divadle, nemám čas na kulturu. Tudíž mi vznikají velké mezery ve vzdělání - respektive se objevují obrovské ďoury v mém čtenářském deníčku (který i přes veškerý nečas a nepřízeň osudu  přeci jen obsahuje stovky a stovky titulů, počínající skvostnou literaturou autorů Homéra, Hésioda a Alighieriho, přes romány Huga, Sienkiewicze i Dumasů, díla Součkova, Dänikenova či Asimova, detektivky, Mayovky, romány pro ženy (Woodovou a Frýbovou mám ráda), Verneovky, Malého Bobše, Děti z Bullerbynu a večery pod lampou, která osvětlovala červenou knihovnu, Rychlými šípy, Lovci mamutů, Čtyřlístkem a všelikým rozličným záživným i nezáživným brakem končící. Četla jsem Kapitanskuju dočku, paměti Felixe Edmundoviče Džerdžinského, i manuál Kladivo na čarodějnice).

Loni mne dostaly knižky Byly jsme tam taky od Šimkové a Strmá cesta od Ginsburgové - velmi silný zážitek z těchto knih jsem dodnes nevstřebala, ale už se chystám na čtecí reprízu - poprvé to bylo velmi intenzivní, hltavé čtení.

Jenomže jsem nečetla Oněgina.

Ne toho od Puškina (jehož jsem přežvejkala v češtině i v originále), ale toho Oněgina od Douskové, Oněgina, který byl Rusák. Dneska jsem tuto knížku urvala v knihovně a už jsem si zamluvila Dardu. Tak jsem zvědavá a natěšená a hned po dnešním koncertu nablejskám brejličky a s chutí se na to vrhnu!

Letní selhání

Chtěla bych si rozsvítit světýlka na vánočním stromečku a také ta v oknech, za kterými je konečně bílá zima, zapálila bych františka a purpuru a zavrtala bych se na předlouhou dobu do postele s kvalitní četbou (a hromadou jídla).

Místo toho si roszvítím světýlka pračky, zapnu žehličku a pak na chvilku možná i zalezu do postele, bych z ní ráno radostně mohla vyskočit a klusat do divadla, kde budu zase do rána...

Zimo, sice sis dala se svým příchodem načas, ale stejně jsem nezvládla vyhrát ani jeden milionek a kdysi oblíbená polozapomenutá literární dílka se díky mému stěhování ocitla kdoví kde...

Slibuji, že na příští zimu se v létě lépe připravím. Kašlu na dovolenou v Dubaji i cestu na Kanárské ostrovy, nepojedu ani za tetičkou do Adelaide a budu poctivě celé jaro, léto i podzim obíhat antikvariáty...

Já si prostě příští zimu u toho zapáleného františka o Petru Nezdarovi, Hatince a Píčkovi s Azachiášem Alibabou, o nudli, cezené přes kanál u primátora Dittricha zkrátka přečtu a basta fidli.