Lidé jsou dnes hrozně netolerantní. Dáš jednomu, jen tak maličko, skoro náznakově, po hlavě, a on by se proto chtěl, malichera, hned vážně prát...

Tolik různých bločků za tolik let! Kolik jich vlastně bylo? Suchým hadrem to kdysi na sklonku minulého tisíciletí začalo, pokračovalo se přes Bublající bahno, Zapíchnutý vidle ... a skončilo to u Letu mouchy. Let mouchy I má už bohužel přeplněnou databázi a tak svým tlacháním plním Let mouchy II.

úterý 17. září 2013

Prázdnota

Myslím, že aspiruji na Oskara či alespoň cenu Thálie, protože téměř každodenní pobyt v divadle a usmívání se na celý širý svět mne k tomuto opravňuje.
Náš domácí dosavadní styl života vzal najednou za své a teď se všichni plácáme z jednoho místa na druhé, jsme bezradní a přemýšlíme, jak dál. Přemýšlíme ve chvílích, kdy si uvědomujeme, že situace je opravdu definitivní, protože většinu času očekáváme jeho příchod z garáže přes zahradu domů nebo cvaknutí jeho klíčů v zámku dveří bytu.
Dneska jsem byla v Kauflandu, kde jsme spolu mnohdy byli nakoupit a moc jsem se nesoustředila, protože jsem courala všude možně a chvílemi jsem si připadala ztracená a tak jsem - stejně jako dřív - hledala mezi regály jeho hlavu...

pátek 13. září 2013

Tma

Jsou situace, na které se nedá připravit.

Dnes, v pátek 13. září 2013 ve 12:15, jedna z nich pro zbytek naší rodiny nastala.

čtvrtek 12. září 2013

Soumrak

Před 14 dny přišel náš venkovní kocour oteklý a porvaný tak, že dle veterináře by to bez léčby nebylo zranění dobře slučitelné se životem... Takže jsme vyplázli majlant a kocouřisko po týdnu domácího vězení a lítých bojů při několikero cestách na veterinu svůj boj vyhrál a již téměř zcela zotaven byl vypuštěn na svobodu, na které na nás nezanevřel a stále si na náš parapet chodí pro snídani a večeři a nechá se stále chovat a hladit.
Když ho začal veterinář dávat dohromady, řekla jsem si, že jestli to dá, tak to dá i můj milý macecháček.
Jo,  naděje je do poslední chvíle...
Metastázy na játrech, žaludku, slezině, srdce a plíce jedou na 30% a už morfium do žil.
Dle lékařů otázka týdne... dní... hodin...

středa 11. září 2013

Zlatý prciny...

Nová sezona už je v plném proudu a prázdniny jakoby nebyly. Nestíhám ani číst svých pár oblíbených blogů, natož abych něco napsala sama. Macecháček, který měl již konečně nastoupit na chemoterapie dostal zápal plic a plicní embolii a situace je pro změnu ještě vážnější, než před tím. 
Naše debilní kočky se naučili otevírat skříně a když nejsem doma, nejraději otevírají ty moje. 
Velký šéf odvolal co nařídil a tak jsou u nás opět personální změny – malý šéfík zůstal, starý kolega nenastoupil a jako posilu máme do našeho kolektivu dosazeného takového mladého nezkušeného a nezkaženého chlapce.
V divadle se dělají velké změny a jestli nepadne vláda a zůstanou u moci nekulturní lidé, tak je tato sezona poslední sezonou tohoto divadla a pak nás už čeká jen dlažba a to krásné divadlo zahraniční investor.
Co se vybudovalo v 19. století a přežilo několik režimů století dvacátého zničí banda zamindrákovaných nenažranců. 
Zlatý prciny... 

úterý 10. září 2013

Kulturní okénko

Vyrazila jsem vrátit knížky do knihovny a když jsem je dala na stůl, napadla mne prapodivná myšlenka, jestli je se mnou všechno v pořádku...