Lidé jsou dnes hrozně netolerantní. Dáš jednomu, jen tak maličko, skoro náznakově, po hlavě, a on by se proto chtěl, malichera, hned vážně prát...

Tolik různých bločků za tolik let! Kolik jich vlastně bylo? Suchým hadrem to kdysi na sklonku minulého tisíciletí začalo, pokračovalo se přes Bublající bahno, Zapíchnutý vidle ... a skončilo to u Letu mouchy. Let mouchy I má už bohužel přeplněnou databázi a tak svým tlacháním plním Let mouchy II.

čtvrtek 17. září 2020

Černá Číča naposled

 Včera večer se při krmení Černá Číča nechala poprvé pohladit. Od krku až po ocásek. Na to, kolik toho dokázala spořádat, mě překvapily obratle, které byly čitelné přes celou páteř.

Dnes ráno jsem otevřela v kuchyni okno a bohužel jsem nevyfotila moje tři venkovky - Majdu, Vildu a Černou Číču, které se řadily ke snídani. Naservírovala jsem jim syrové maso a při tom se mi podařilo Černou Číču odchytit a dopravit jí na veterinu. Jsem ráda, že obrovskou porci toho nejepšího masíčka celou spořádala...

Její - i přes její úžasný apetit - drobné tělíčko bojovalo s nádorem a selháváním vnitřích orgánů. Podle veterináře začínala mít bolesti a její stav byl téměř neslučitelný se životem. Bylo jí asi osm let.

Přestože to byla divoká kočka, kterou asi nikdy nikdo nechtěl, odešla milována. 


Ať je ti za Duhovým mostem u Velké Kočky dobře, milá Černá Číčo. 

I když to mezi námi bylo, jaké bylo, budeš mi chybět...

pátek 4. září 2020

Černá Číča - odchyt IV

3. září, kdy jsme byli objednaní na veterinu, Černá Číča nepřišla. Přesto jsem objednaný čas využila a jela na veterinu s naší Blaženou, která se mi poslední dobou nelíbí. Asi to tak mělo být. Bláža absolvovala kromě jiného RTG, kde jí zjistili trichobezoáry, které začínaly působit zánět. Dostala jakousi injekci proti nim a injekci antibiotik, protože bezoáry již začínaly způsobovat zánět. A pak vyfasovala jakousi pastu, které má sníst každý den jednu čajovou lžičku. No – je to boj a bez násilí se to neobjede, ale co se dá dělat.

S doktorem jsem se domluvila, že jestli se mi podaří Černou Číču chytit 4. září, tak máme v poledne přijít. Hned ráno jsem vykoukla z okna a Černá byla na zahradě. Podařilo se mi překlopit přes ní košík na prádlo, ale při přesunu do přepravky Černá vyklouzla a zmizela v okolních zahradách. Dlouho mě nic tak nemrzelo, jako moje nešikovnost. Pomalu mám chuť to s Černou vzdát. Ale ještě jí dám šanci… Snad se mi to podaří příště. A budu sakra opatrná.

středa 2. září 2020

Parťák pro Fanouška?

Naše Bláža už nemá na našeho jedenástiměsíčního Fanouška energii. Je to přeci jen kočičí babička a radši by jen už tak v klidu gaučovala, než demolovala byt. Tak jsme se s mužem rozhodli, že Fandovi pořídíme kočičího parťáka. Měla jsem sice uričté představy, jak by měl vypadat, ale když jsem viděla od jedné chovatelky kocourka Joaquina, nedalo mi to a napsala jsem jí. Byl by k odběru konem října nebo v listopadu. Asi za tři týdny se na něj můžeme přijet podívat.

Drahý polovička ho ještě neviděl ani na fotce, ale asi bude muset dobrovolně uznat, že bez tohohle kloučka naše domácnost prostě fungovat nemůže...

pátek 28. srpna 2020

Dáreček

Pošta mi dnes doručila veliký balíček. Vlastně téměř balík. I zaradovala jsem se, co jsem si kdy objednala hezkého a těšila jsem se na překvapení. Jen co jsem rozstřihla pásku, Fanda už se chystal vizitírovat, co je pro něj uvnitř schováno.
"Jedeš, to je moje!" zahudrovala jsem, ingorujíc adresu odesílatele.
Fanda po mě loupnul očkem, myslím, že se šibalsky usmál a způsobně čekal, až otevřu krabici.

čtvrtek 27. srpna 2020

Černá Číča - odchyt III

 Odchyt třetí se nepovedl. Zkoušela jsem přepravku, košík jako minule, košík zcela jiný, leč Černá Číča usoudila, že jsem trapná a odešla přes zahrady neznámo kam.

Je mi kočičky líto, protože tlamku má oteklou velmi nehezky a asi jí to dost bolí. Veterináři jsem se do telefonu omluvila, že se mi to zkrátka nepovedlo a další termín máme 3. září. Netuším, jak jí lapím. Koupila jsem si podběrák na ryby, se kterým trénuji na domácích kočkách, které mi už po několika postupech daly jasně najevo, kam si ho mám strčit.  

Držte mi palce, protože ona lékařský zákrok opravdu potřebuje. 

Snad se mi to povede...

čtvrtek 20. srpna 2020

Černá Číča - odchyt II

ATB pravidelně podávaná v kolečku gothaje zabrala a kočička se zbavila hnusých hnisavých hlenů. Připravila jsem Fandovu přepravku i s povlečením s tím, že když kočka nevleze do přepravky, hodím přes ní hadr a tak jí chytím. No… neprošlo to. V zoufalství jsem vzala košík na prádlo a když Číča baštila, přiklopila jsem jí košíkem.  Měla jsem co dělat, abych jí udržela, ale s pomocí povlečení se mi podařilo jí nasoukat do přepravky.

Na veterině se to obešlo bez demolice, protože jsem použila trik, kterým jsem jí znehybnila při dávání spot onu. Veterinář usoudit, že již je v takovém stavu, aby mohla podstoupit přispání a operaci tlamky (má veliký otok na spodní čelisti) a případnou kastraci. Na to máme přijít za týden.

Černá Číča

Vzhledem k tomu, že nedošlo k žádné demolici ordinace a k žádnému lékařskému zákroku, nic jsem neplatila. 

Za týden to bude asi zajímavé.  Doufám, že se mi povede trik s košíkem….

pátek 7. srpna 2020

Demolition Black Cat - odchyt I

 Je evidentní, že Černá Číča má ze svého minulého života své zkušenosti a tak sklopec a stará přepravka je pro ní zlo, od kterého se má prchnout. Bohužel mám pracovní dobu tak rozvrženou, že na veterinu mohu jen ve čtvrtek a pátek, takže moc šancí na odchyt nemám. A taky na veterině bývá dost plno a po dohodě s veterinářem, kterého jsem o situaci naší černé kočičky informovala, jsme se dohodli na čtvrcích. Dlouho se nedařilo.

Jednoho krásného rána jsem zkusila vzít naší velmi drahou přepravku pro velké kočky, která vypadá trošku jinak než standardní přepravky, položila jsem jí otevřenou na dvorek a do přepravky dala misku s jídlem. Černá Číča šla, ovšem doprovázená naší venkovní krotkou Majdou, kterou jsem musela vytáhnout za ocas. A – světe div se – podařilo se.

 Přepravka pro opravdu velké a těžké kočky

Kočička byla lapena a jelo se na veterinu. Řekla jsem doktorovi co a jak a on otevřel přepravku, že se na kočičku tedy podívá. Nebyla jsem připravena, doktor a sestřičky na veterině také ne a začala docela vtipná scénka…

Veterinář s koštětem se snažil kočku vyšťourat z pod nábytku, sestřičky pobíhaly kolem s ručníky, moje maminka, která jela se mnou, lomila rukama a ječela u dveří a já stála u vyšetřovacího stolu jako trubka.  Když se veterináři podařilo kočičku vyhnat z pod nábytku, vystřelila na okno a začala šplhat po žaluziích. To už jsem se vzpamatovala a snažila jsem se pomoct, takže jsme se tam pletli čtyři. Moje maminka se na to dívala ode dveří vyšetřovny a vykřikovala něco v tom smyslu, že se na to nemůže dívat.

Nakonec se nám společnými silami podařilo kočku dostat zpět do přepravky. Uřícený lékař se zhroutil na židli a řekl, že si během této akce kočku prohlédl, že má svrab v uších, hnusnou rýmu a podle kožíšku je masivně začervena. Dal mi antibiotika, která jsem jí měla podávat každý den a kapku do kožichu, která by jí měla zbavit většiny parazitů. A za čtrnáct dní máme přijít na kontrolu.

Jak mám dát kapku za krk a pravidelně podávat ATB mi neporadil. Vyšpulila jsem třináct stovek a neplatila jsem demolici ordinace ani opravu žaluzií.

Doma se mi podařilo kočce spot on aplikovat díky tomu, že přepravka pro Fanouška je na mnoha místech otevřitelná a mně se zadařilo škvírou zhora nacpat do přepravky staré povlečení a tím kočku znehybnit.  ATB každý večer zblajzla v kolečku gothaje.

Bojím se, že příště mi do přepravky už dobrovolně nevleze…

pátek 17. července 2020

Návrat ztraceného syna

V květnu roku 2009 nám toulavá černá kočička s bílou náprsenkou nechala na zahradě čtyři koťata. Jedny rodiče, ale každé kotě jiné. Tříbarevná kočička, želvovinová kočička, černý kocourek s bílými tlapkami a klasický mourek. Černý kocourek ani přes naší maximální snahu nepřežil první tři měsíce svého života, želvovinou kočičku (nezažila jsem přítulnější zvířátko) někdo v jejím roce otrávil a zůstali u nás tříbarevná kočička Mája a mourek Vilda.  Neměli jsme radost, ale rozhodla jsem se, že když jim celý jejich život budu poskytovat jídlo a základní veterinární péči, nebudu se starat o jejich děti a tak jsme všechny nechali vykastrovat.

Mája u nás bydlí celý její život, ale Vilda si jako kocour našel jiné teritorium a jinou rodinu a tak čas od času na pár týdnu zmizí. Máme za to, že si ho někdo vždycky odveze na chatu, kde s nimi tráví delší čas. V listopadu, krátce před tím, než náš Tedýsek odešel za Duhový Most, byl u nás Vilda naposledy. Na jaře jsem usoudila, že už je to na Vildu velká absence a věřila jsem, že odešel k Velké Kočce také.

Jaké bylo moje překvapení, dnes při krmení venkovních koček přišel na parapet a podle svého zvyku mi drcnul do čela. Přiznávám se – obrečela jsem to. Uličník jeden ušatá… 

Moc ráda ho vidím, jeho sestra Majča taky a docela se skamarádil i s Černou Číčou a s Fanouškem, se kterým chodím na zahradu.

neděle 10. května 2020

Stejně mu nedá...

Blaženka nesla odchod svých celoživotních kamarádů velmi těžce a téměř ten svůj velký smutek nepřežila. Obratem jsme jí pořídili kočičího kamaráda, ale dost to skřípalo… Každopádně Bláža Fandu nemusí, Fanda je trdlo pubertální a Blaženka je přeci jen stará kočičí dáma. Ovšem díky Fanouškovi již není tak smutná jako dřív, je spíš neustále nasratá, protože Fanda je… no prostě huberťák, se kterým mávají hormony, i když už absolvoval nulifikaci.

Naštěstí se Bláža nedá a již od první chvíle, kdy se k nám Fanoušek přistěhoval a byl to ještě maličký drobeček, mu dala najevo, kdo je doma pánem.  Dnes už si Fanda dovolí víc, ale i tak když se Bláža namíchne, dokáže si i díky svému sibiřskému temperamentu vybojovat respekt a donutit Fandu k ústupu, přestože už jí Fanoušek dávno trošku přerostl.

Ale občas jsou i hezké chvíle příměří…

Blažena a František