Lidé jsou dnes hrozně netolerantní. Dáš jednomu, jen tak maličko, skoro náznakově, po hlavě, a on by se proto chtěl, malichera, hned vážně prát...

Tolik různých bločků za tolik let! Kolik jich vlastně bylo? Suchým hadrem to kdysi začalo, pokračovalo se přes Bublající bahno, Zapíchnutý vidle ... a skončilo to u Letu mouchy, které nějakou dobu souběžně běželo spolu se zdejším Malým androidím tvítováním (které ovšem původně nemělo být deníčkem ani blogem, jen ... prostě malým androidím tvítováním). Malé androidí tvítování jsem v červnu 2015 přejmenovala na Let mouchy II, protože už to už dávno žádné androidí tvítování není a navíc Let mouchy I má od letošního února přeplněnou databázi a já stojím před problémem, jak to všechno nacpat do jednoho hnízda a na jednu adresu. A jestli to vůbec má cenu. Asi ne...
Alfa Betová - červen 2015

čtvrtek 21. listopadu 2013

Podzimní plískanice

Dnešní čtvrtek je poslední dobou jeden z mála mých volných dní a jestli ho přežiju, tak si na mne v sobotu večer u televize se soucitem vzpomeňte, protože tou dobou už zřejmě budu mlít z posledního - ostatně jako každým rokem...
Chtěla jsem se této akci vyhnout, ale velký management usoudil, že jsem prostě nejlepší a aby pomazané hlavy neměli průser, tak u toho musím být já.
Doufám, že jejich důvěru kladenou v mou osobu nezklamu. Na výplatní pásce to prý navíc poznám hrubým pětikilem a tak co bych si nepřetrhla žíly, ne?

Za chvíli jedu s maminkou na nákup do ne zcela blízkého Kaufzemě. Maminka mne odmítá jako řidiče (byť se mnou nikdy v životě nejela) a já jsem tedy nucená použít jako řidiče mou maminku... Joj...

Takže jestli jízdu i pobyt v Kaufu, plném důchodců a Vietnamců, přežiju, tak se ihned poté odstěhuji do divadla, ze kterého se vrátím až někdy v neděli dopoledne, protože beze mne by ty Ptáky snad ani nepředali...

Dávno, dávno již tomu... asi 120 let...
(Foto ofoceno z kalendáře )

pátek 15. listopadu 2013

Čekající spotřebiče a Opeřenec

Půlka listopadu už je v nenávratnu, ale nemohu napsat, že život v našem domečku se dostává do starých kolejí. 13. září nám osud přehodil výhybku a začínáme jet úplně novým směrem a všichni jsme zvědaví, jaká ta cesta bude.

Odchodem Macecháčka přišla Jejka o byt a tak se stěhuje do podkrovní garsonky v našem domečku a od začátku tohoto týdne už tam i přespává. Její bývalé bydliště je téměř vyklizeno, chybí jen odvézt pár posledních tašek s lecosi a vymýt lednici.

Naše kuchyně a koupelna se tedy pomalu stávají erárem, přestože zde vládne zatím dost nepopsatelný chaos, který je nevíc plný čekajících spotřebičů:
Když se vejde k nám do bytu, hned v první předsíňce musíme kličkovat okolo Jejčiny pračky, která ještě čeká na místo v prádelně. V hale vedle koupelny dřepí Jejična staronová lednička, která čeká, až pro ni někdy Sivestr udělá zásuvku na půdě, protože do Jejčiny nové pidigarsonky se lednička nevejde. V kuchyni u stolu zase stojí moje nová lednička, která je úplně jiná, než jsem původně chtěla, ale ještě není zabudovaná v lince, protože tam stále stojí stará rozbitá lednice, která čeká na odvoz do sběrného dvora, a ta nová je navíc stále bílá a bílá prostě nebude, takže čeká na kosmetickou úpravu. Mezi tím vším poletují má kočata a radují se z tolika nových odpočívadel a schovávaček. Asi bych ně někdy měla jít vyvenčit do Datartu..

A já jsem z toho všecho už trošku dost na hlavu, protože než se to nějak všechno ustálí, tak se stopro zhroutím. Při chození do práce se to zvládnout nedá a dovolenou nedostanu, protože Opeřenec a já se asi do divadla budu muset na pár dní odstěhovat, protože na tuto a podobné taškařice jsem nejlepší a musím u toho být... (Prý něco za to uvidím na své výplatní pásce, ale tu o Červené Karkulce mám taky ráda...)

Ale jinak je to docela legrace.

středa 6. listopadu 2013

Odcházení

Prázdné skříně i šuplíky a auto plné kufrů a tašek.

Smutné balení a jeho definitivní odchod.


 Vyklízení a balení bylo horší, než jsem čekala. Tu a tam nález něčeho osobního v kapse - desetikoruna v bundě, v saku zase zapomenutá vstupenka na Nabucca do našeho divadla, kam chodil tak rád.
Už zbývají jen vzpomínky a pár maličkostí na památku toho, koho jsme ztratili.