Lidé jsou dnes hrozně netolerantní. Dáš jednomu, jen tak maličko, skoro náznakově, po hlavě, a on by se proto chtěl, malichera, hned vážně prát...

Tolik různých bločků za tolik let! Kolik jich vlastně bylo? Suchým hadrem to kdysi začalo, pokračovalo se přes Bublající bahno, Zapíchnutý vidle ... a skončilo to u Letu mouchy, které nějakou dobu souběžně běželo spolu se zdejším Malým androidím tvítováním (které ovšem původně nemělo být deníčkem ani blogem, jen ... prostě malým androidím tvítováním). Malé androidí tvítování jsem v červnu 2015 přejmenovala na Let mouchy II, protože už to už dávno žádné androidí tvítování není a navíc Let mouchy I má od letošního února přeplněnou databázi a já stojím před problémem, jak to všechno nacpat do jednoho hnízda a na jednu adresu. A jestli to vůbec má cenu. Asi ne...
Alfa Betová - červen 2015

čtvrtek 28. ledna 2016

U Chcípáka

Ať se to zdá být sebevíc divné, ani já nemládnu a protože jsem také jenom člověk, objeví se tu a tam i u mne nějaký ten zdravotní neduh. Můj zdravotní problém, který jsem si nechtěla dlouho připustit a snažila jsem se ho nevnímat, se však tak silně hlásil o slovo, že jsem se rozhodla navštívit rodinného felčárka.

Hned mezi dveřmi jsem dostala vynadáno, že jsem u něj dlouho nebyla, potom mi  vynadal, že jdu v minutě dvanácté, dal mi krabici s léky a nakonec místo obrázku objednávku na vyšetření všeho, co se z krve může zjistit.
Cestou domů jsem chvilku láteřila, že jsem se na to měla radši vykašlat a dál problémy ignorovat, ale pak jsem si řekla, že snad "krve" dopadnou dobře a že mi léky pomohou od mých potíží, které mi opravdu docela komplikují bytí.
Tento názor mi vydržel až do chvíle, než jsem si přečetla příbalový leták léku, který bych měla užívat. Velkou pozornost jsem věnovala především možným nežádoucím účinkům:

úterý 19. ledna 2016

Byť měl tě člověk stokrát rád...

Diváci dotleskali a železná opona jede dolů.

Další divadlo jednoho života se definitivně uzavírá.

Byl jsi nejlepší kostelník a především vodník, které jsem kdy slyšela.
Děkuji za Sarastra.
Budeš chybět.

R.I.P. Milan Bürger

Milan Bürger 10.6.1963 - 19.1.2016

středa 13. ledna 2016

Poštovní schránka na rohu ulice...

Přišel mi dopis do vlastních rukou na Prahu 8, kde jsem kdysi dávno měla trvalé bydliště. A protože adresát byl "nezastižen", dostala se mi do rukou výzva, bych si obálku vyzvedla na poště.
Na poště Praha 8 mi obálku nedali, protože byť souhlasilo jméno, nesouhlasila adresa bydliště. Neposkytli mi ani informaci od koho dopis je, abych mohla kontaktovat přímo odesílatele. 
Dala jsem si tedy přeposlat obálku na své současné místo trvalého pobytu na Praze 4, kam měla dorazit 8.ledna.
Když jsem 11. ledna dorazila na naší poštu, byla v rekonstrukci a musela jsem mazat na poštu náhradní - nu což, skotačení na čerstvém vzduchu mi nevadilo. Ovšem na zastupující poště Praha 4 jsem se dozvěděla, že obálku tam měli 8. ledna pouze několik hodin a ještě týž den jí přeposlali na Prahu 6, kde jsem nikdy nebydlela a nijak neměla s těmito končinami úředně nic společného. Proč to udělali nikdo netušil.
Na Praze 6 mne nezastihli doma, netušili, proč se tam obálka ocitla a slíbili přeposlat dopis zpět na Prahu 4, kam by měl dorazit snad v pondělí 18. ledna.
Tak jsem zvědavá, co mě bude v pondělí čekat za další poštovní taškařici.

neděle 10. ledna 2016

GAME OVER


Milí moji přátelé ze Státní opery,
prožila jsem s Vámi víc, než jedenáct let. Ne vždy to bylo zalité sluncem, ale většinou to bylo opravdu báječné a jsem ráda, že jsem ty roky s Vámi mohla být.
Zamilovala jsem si nejen ten nádherný historický objekt Státní opery (už jste si zkusili, jak to je v hledišti krásné, když tam nejste???
:D, ale především mám ráda Vás, kteří děláte vše, aby odešel divák po představení spokojený domů - uklízečky, techniku, balet, orchestr, garderobu, sbor, sólisty, nepřekonatelnou paní Hlavsovou a další a další...
Prožila jsem s Vámi střídání několika ředitelů, bránila se spolu s Vámi sloučení s Národem, držela jsem palce u každé premiéry... ale poslední rok jsem se už jen bránila srážce s blbcem... Já, jakožto Drak, narozený ve znamení Býka, jednoho blba ustojím, troufnu si i na dva... ale když proti mně šli blbci tři, musela jsem to vzdát, přestože jsem se do poslední chvíle snažila s Vámi doputovat až do slibované slavné rekonstrukce.
Jsem donucena dobrovolně odejít z bojiště, protože požadavky na mne kladené nemůžu a hlavně nechci splnit, i když je Vás kolikrát taky docela dost...
;)
Budete mi chybět.
Tfuj, tfuj, tfuj Vám všem.

neděle 3. ledna 2016

Jak na Nový rok...?

Jestliže se rčení "Jak na Nový rok, tak po celý rok" zakládá alespoň minimálně na pravdě, můžu se jít rovnou zastřelit provazem do rybníka.

Prvních pět minut po Novoročním přípitku automatočajem s kolegou bylo ok, ale pak začala smršť.
Kolega udělal něco víc než hodně nekolegiálního a nasral mne tak, jak se to za více než jedenáct let v divadle ještě nikomu nepovedlo - a že se povedlo ledacos. Prvních sedm hodin Nového roku bylo pro mne hektických, byla jsem nepříčetná, musela jsem odmítnout asi 200x novoroční přípitek rozličným alkoholickým nápojem a musela jsem se radovat, juchat a líbat asi s 250 lidmi všech věků, pohlaví i sexuálních orientací. Jsem starý divadelní pardál a profík, dala jsem to, ale bylo to opravdu hodně náročné.