Lidé jsou dnes hrozně netolerantní. Dáš jednomu, jen tak maličko, skoro náznakově, po hlavě, a on by se proto chtěl, malichera, hned vážně prát...

Tolik různých bločků za tolik let! Kolik jich vlastně bylo? Suchým hadrem to kdysi začalo, pokračovalo se přes Bublající bahno, Zapíchnutý vidle ... a skončilo to u Letu mouchy, které nějakou dobu souběžně běželo spolu se zdejším Malým androidím tvítováním (které ovšem původně nemělo být deníčkem ani blogem, jen ... prostě malým androidím tvítováním). Malé androidí tvítování jsem v červnu 2015 přejmenovala na Let mouchy II, protože už to už dávno žádné androidí tvítování není a navíc Let mouchy I má od letošního února přeplněnou databázi a já stojím před problémem, jak to všechno nacpat do jednoho hnízda a na jednu adresu. A jestli to vůbec má cenu. Asi ne...
Alfa Betová - červen 2015

pátek 22. února 2013

Jen tak o ničem

Poměrně hektický den už skončil. Na to, jaký byl v práci celý den zmatek, se vše obešlo téměř bez problémů. Jedna kolegyňka už je snad zdravá a slibila, že mne ráno vystřídá - doufám, že nezaspí, protože už se docela těším domů. Druhé kolegyňka si nechala ukončit neschopenku v neděli, aby šla do práce až v úterý, kdy je na ní řada... hm...
Pokud se nic nepokazí, tak bych mohla mít v pondělí a úterý volno... ale pro jistotu se moc těšit nebudu...

V divadle je pusto a prázdno. Šla jsem hledat Fantoma, ale i ten si asi dnes vzal volno nebo čeká na půlnoc,  než začně šmatlat po chodbách.

Divadlo přikrývá pomalu padající sníh.
Doznívají poslední ozvěny divadelního šumu.
Začíná opět to zvláštní, husté ticho.
Fantom nikde.
Divadlo spí.

4 komentáře:

  1. Sedím si tak v divadle, sleduji sněžné baletky tančící oblohou a přemýšlím nad událostmi posledních dní.
    Radost, obavy, smutek i očekávání se smísilo v cosi, pro mě nedefinovatelného.
    Stále sedím v divadle, popíjím čaj a ve zlatém světle pouličních lamp sleduji sněhový bál. Okolí je pokryto bílým podiem, odhlučněno od shonu a dostává nás do jiného světa. Krásné ledové dokonalosti. Sic neosobní, leč úchvatné.
    Odpoutávám pohled od divadelního okna. Plamínek čajové svíčky vesele poskakuje na knotu, jak malý rarášek.
    Přemýšlím o událostech dní budoucích.
    Blíží se půlnoc. Svíčka dohořívá. Snažím se naslouchat poloprázdnému divadlu. Hovořím s Fantomem.
    Nač dělat velké plány na roky dopředu, když běh života zamotá a zpřehází nitky osudu, životní sny a priority?
    Fantom říká, že plánovat se musí, ale spíše než po velkých skocích je lépe plánovat po krůčcích a zlehka postupovat vpřed.
    Dál hovořím v divadle s Fantomem. Usmívá se a venku padá sníh.

    OdpovědětVymazat
  2. Já s ním taky po nocích klábosím. Je to prima. Jednou mi to bude chybět.

    OdpovědětVymazat
  3. Stejně si myslím, že by jsi na sobě měla máknout a začít pracovat na pisálkovacím projektu. Talent na to máš.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám talentů... uvidíme, jak to bude od toho března vypadat v divadle. Snad bude víc času. Nedovedu to zatím odhadnout.

      Vymazat