Lidé jsou dnes hrozně netolerantní. Dáš jednomu, jen tak maličko, skoro náznakově, po hlavě, a on by se proto chtěl, malichera, hned vážně prát...

Tolik různých bločků za tolik let! Kolik jich vlastně bylo? Suchým hadrem to kdysi začalo, pokračovalo se přes Bublající bahno, Zapíchnutý vidle ... a skončilo to u Letu mouchy, které nějakou dobu souběžně běželo spolu se zdejším Malým androidím tvítováním (které ovšem původně nemělo být deníčkem ani blogem, jen ... prostě malým androidím tvítováním). Malé androidí tvítování jsem v červnu 2015 přejmenovala na Let mouchy II, protože už to už dávno žádné androidí tvítování není a navíc Let mouchy I má od letošního února přeplněnou databázi a já stojím před problémem, jak to všechno nacpat do jednoho hnízda a na jednu adresu. A jestli to vůbec má cenu. Asi ne...
Alfa Betová - červen 2015

neděle 10. dubna 2016

Poštovní taškařice

Ve schránce jsem měla výzvu, abych si na poště vyzvedla tam uloženou doporučenou zásilku, protože adresát nezastižen.
Druhý den jsem z práce se značnými obavami, co zase bude,  vyrazila na příslušné místo. Ze tří přepážek jsem vyfasovala tu nejpomalejší, kde přepážku ucpávala poštovní dáma neuvěřitelně velkých rozměrů s velmi, ale opravdu velmi neoptimistickým výrazem. Když jsem jí podala papírek s výzvou, zatvářila se tak, že jí neskutečně obtěžuju nejen já, ale i Bůh, který jí nutí dýchat.
Po několika minutách studování lístku se poštovní dáma s podivným zavrčeným zvedla a šla štrachat kamsi do hlubin pošty.
Za dalších několik minut se vrátila, s hlubokým heknutím se narvala do židle a pak, zřejmě aby potvrdila mé mínění o poštovních službách, se odehrál následující dialog:

P: "To ste sem nemusela chodit, by vám to přišlo do schránky!
AB: "Ale já měla ve schránce výzvu, abych se dostavila pro doporučený dopis."
P: "To jste nevěděla, že vám to do týdne doručíme do schránky?"
AB: "Nevěděla."
P: "To ste si to nemohla přečíst na obálce?"
AB: "Jak jsem si to mohla přečíst, měla jsem ve schránce jen výzvu s informací, že mám u vás doporučený dopis."
Pán ve frontě za mnou se začal tiše smát.
P: "Tak jste si to měla přečíst na obálce a nemusela jste sem chodit."
AB: "Ale kde jsem si to měla přečíst?"
P: "Tady to máte napsaný přes půlku obálky, to nevidíte?"
Pán za mnou se začal hlasitě smát.
AB: "Ano, teď, když prvně v životě tu obálku vidím, tak informaci vidím, ale já tu obálku před tím neviděla."
P: "Tak vidíte, kdybyste si to přečetla, nemusela ste sem chodit a oni by vám to doručili do schránky."
Za smějícím se Pánem za mnou se začal smát zbytek fronty.
Po krátké slovní přestřelce s Poštovní dámou jsem obálku dostala, Poštovní dáma po mně hodila poslední jedovatý pohled a já opustila v poměrně dobré náladě poštu s dobrým pocitem, že se mi podařilo rozesmát polovinu fronty u přepážky.

1 komentář:

  1. Díky, právě jsi rozesmála i mne v jednu ráno, když tu mžourám jedním okem (druhým už v limbu ;-) ), co u tebe nového. Možná byla paní přepracovaná, či měla software napadený virem :-) Každopádně, to nevymyslíš! (Janah)

    OdpovědětVymazat