Lidé jsou dnes hrozně netolerantní. Dáš jednomu, jen tak maličko, skoro náznakově, po hlavě, a on by se proto chtěl, malichera, hned vážně prát...

Tolik různých bločků za tolik let! Kolik jich vlastně bylo? Suchým hadrem to kdysi začalo, pokračovalo se přes Bublající bahno, Zapíchnutý vidle ... a skončilo to u Letu mouchy, které nějakou dobu souběžně běželo spolu se zdejším Malým androidím tvítováním (které ovšem původně nemělo být deníčkem ani blogem, jen ... prostě malým androidím tvítováním). Malé androidí tvítování jsem v červnu 2015 přejmenovala na Let mouchy II, protože už to už dávno žádné androidí tvítování není a navíc Let mouchy I má od letošního února přeplněnou databázi a já stojím před problémem, jak to všechno nacpat do jednoho hnízda a na jednu adresu. A jestli to vůbec má cenu. Asi ne...
Alfa Betová - červen 2015

úterý 11. srpna 2015

Vencovy pindy

Vencovy pindy aneb blog Václava Víška jsem objevila čirou náhodou při hledání určitých informací o historii Novoměstské radnice. Na jeho blogu jsem se pak zasekla na pěkně dlouhou dobu a dovolila jsem si ukrást tři z tam uvedených srovnávacích fotografií. Jsou to fotografie míst mého rodiště v dobách, které si nepamatuji a už ani nepamatuji.
Tyto  tři srovnávací fotografie jsem drze šlohla hlavně proto, že jeden nikdy neví, kdy co z internetu zmizí a ráda bych je měla ve svém archivu.
Každopádně každému doporučuji, aby si uvařil kýbl káfe či čaje a v klidu se ponořil do hlubin srovnávacích fotek pana Víška. Zaručuju, že se nikdo nudit nebude.
Pokud si nenajde místa, kde se narodil, vyrůstal, či kde právě bydlí, určitě si najde jiná známá místa. A jestli ani to ne, už jen srovnání tehdy a nyní za to stojí.
Bez srovnávací fotografie bych svoje rodiště před sto lety nepoznala ani náhodou.
Škoda, že není k dispozici ještě podobný záběr z let 1965-75. 
Pokusím se prohrabat rodinnými alby, 
případně požádám o pomoc pár místních starousedlíků
 a třeba se zadaří...
 Dům na rohu si sto let zachoval svou tvář poměrně úspěšně. 
Místo koloniálu Václava Svobody je vietnamská samoobsluha 
a na fasádě tohoto starého domu pochopitelně nechybí krásné novodobé graffiti.
Cesta, po které poměrně často jezdím do nedalekého supermarketu. 
Docela mě překvapila Kalousova plynárna - nějak mi nenapadlo, jak je stará. 
Jestlipak ta socha nad vjezdem už tehdy plynově plápolala?

Kousek od Kalousovy plynárny je rodný dům mistra Jana Kubelíka, jehož podobu někdy z dvacátých let jsem našla na stránkách Opera PLUS
Tento domeček v ulici stojí pořád. Nikdo se o něj nestará, nikdo tam nebydlí. Jeden čas měli domek  v pronájmu vietnamští obchodníci a používali ho jako skladiště.
Pohled na opuštěný, rozpadající se maličký domek u silnice je víc, než smutný.
Potěšující je fakt, že i tohoto zanedbaného stařečka našli sprejeři a vytvořili na něm krásné  a vkusné graffiti...

2 komentáře:

  1. Spoustu míst bych nepoznala, nebo bych s tím měla velké problémy. Spousta místa pro lidi.

    Poslední baráček bych brala. Jen mít fufně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. On vypdá dost zoufale, všimla sis ho už někdy? Jezdíš kolem něj od nás k sobě domů. Po pravé straně ho máš.

      Vymazat