Lidé jsou dnes hrozně netolerantní. Dáš jednomu, jen tak maličko, skoro náznakově, po hlavě, a on by se proto chtěl, malichera, hned vážně prát...

Tolik různých bločků za tolik let! Kolik jich vlastně bylo? Suchým hadrem to kdysi na sklonku minulého tisíciletí začalo, pokračovalo se přes Bublající bahno, Zapíchnutý vidle ... a skončilo to u Letu mouchy. Let mouchy I má už bohužel přeplněnou databázi a tak svým tlacháním plním Let mouchy II.

středa 5. srpna 2015

Slon v porcelánu

Včera večer jsem se seznámila s jednou dámou, jen o několik málo let mladší, než jsem já, která je upoutaná na invalidní vozík díky diagnoze, která je velmi... dejme tomu neperspektivní.
Bude-li vše pokračovat tak, jak se to právě vyvíjí, tato dáma se stane mou příbuznou a já tápu, jak se mám chovat.
Dělat, že vozík nevidím a brát jí jako zdravou?
Dělat, že jednou se to zlepší a bude to dobrý?
Lhát? Říkat pravdu? Dělat, že nic nevím, nevidím? 
Můžu mluvit o tom, kde jsem byla a co jsem viděla, když ona je zavřená jen ve svém bytě? Nebude jí to líto? Nebo si ráda poslechne, co je nového ve světě "venku"?
Litovat? Nelitovat? Nabídnout pomoc? Počkat, asi si o ni řekne?
Mám tolik otázek, jak tuto situaci zvládnout a neublížit, neranit.
Vrhla jsem k ní do bytu nezvaná a neohlášená, nicméně myslím že jsme naše první setkání obě ustály dobře. Paní je bezvadná a měly jsme si co říct - svorně jsme si zanadávaly na svá shodná křestní jména, poklábosily o dětech našich i cizích, snad by bylo i hodně, co by nás spojovalo. Vypadá to, že jsme stejně praštěná krevní skupina. Ale já chodím kam chci a ona si nemůže ani nakrájet knedlík.
Mně nevadí, že je nemohoucí a že je na vozíku. Nevadí mi dát jí pleny, pomoc s čímkoliv... Moc ráda k ní zase přijdu a poklábosím.
Ale zatím si připadám jako slon v porcelánu.

3 komentáře:

  1. Můj postup byl zapnout oči a uši, dát na "čuch" a intuici, o které se říká, že jí ženy mají tolik :-) Zpočátku opatrněji. Jakmile se najde společné téma, je to na dobré cestě. Nebo se zeptat někoho, kdo ji zná lépe - hele, můžu mluvit o tom a tom? Jestli jste stejně praštěné a je to trochu možné, můžete společně podniknout nějakou praštěnou akci.

    OdpovědětVymazat
  2. Ze začátku jsem se cítila velmi podobně a měla stejné myšlenky a dotazy.

    OdpovědětVymazat
  3. Dobrý den, je mi jasné, že téma lidí, kteří jsou upoutaní na invalidní vozík je hodně citlivé. Ono k tomu taky každý přistupuje trochu jinak, protože někdo je citlivější a někdo má ten práh citlivosti posunutý hodně benevolentně. Osobně bych volil tu variantu, že se člověka normálně zeptáte. :)

    OdpovědětVymazat