Zrno a plevy

Opravdu hezky nám začíná ta nová sezona...
Velký šéf přijal - přes silné prostesty všech - jednoho, který již byl na jaře pro naprostou ignoraci a nespolehlivost vůči práci i ostatním odejit. Přijal ho i přes námitky našeho šéfíka, který nakonec prohlásil, že v takovém prostředí se pracovat nedá a proto chce dát výpoveď - s čímž velký šéf prý nemá problém (já si myslím, že on si myslí, že šéfik jen vyhrožuje... ale já vím, že nevyhrožuje, že to tak prostě bude)
Tak teď jsem zvědavá, kdo ten náš spolek bude držet pohromadě, protože bez šéfika tomu už nedávám moc šancí.
Myslím, že tu práci budu hledat dřív, než jsem myslela...

Další nejistá

Konec prázdnin se blíží a nastává další sezóna. Nejistější, než ty předešlé. Přestože bylo novým vedením v médiích slíbeno, že vše zůstane při starém a že nedojde k žádným personálním změnám, výpovědi běží jak na běžícím pásu. Nové konkurzy, rekonkurzy, výběrová řízení.

No, taky mi ta výpověď běží. Tož uvidíme, jestli mi bude umožněno v našem ... jejich ... divadle pracovat dál.

Každopádně do práce chodíme s nadšením a chutí. No, jak taky jinak.

Třeba pak seženu flek v Kauflandu...

Ponožek není nikdy dost...

Dneska dopoledne jsme se Silvesrem vyrazili po hodně, ale opravdu hodně dlouhé době do tržnice. Pamatuji doby, kdy již v osm hodin byla narvaná k prasknutí a jeden tam mohl koupit od zeleniny po zaručeně značkovou kabelku téměř cokoliv.

Dneska jsme tam byli chvíli před desátou.

Už ani ti Vietnamci nemakají, jako dřív...

No, ale zase jsem ušetřila, i když ponožek opravdu není nikdy dost...

Praštěná mobilem

Již druhý den jsem šťastnou (…???) majitelkou nového mobilního přístroje. Funkčního mobilního přístroje – opravdu se mě již 24 hodil lze dovolat. (Mno, hláška, že jsem dočasně nedostupná měla taky něco do sebe…)
Takže milí mí kolegové už budou osvobozeni od mého opruzování: Který, jaký, čí, proč a co, ale budu je teď prudit hele, co to umí a jak se tohle asi dělá a hergotcojsemsitozasepořídilazakřáp a že je krásnej a kde na to příšerný pádlo seženu super futrál.
V návodu k mobilu jsem se dozvěděla, co přístroj všechno umí, leč ani slovo o tom, jak se to dělá…
Pochopitelně děvče jsem šikovné, neb už se dovolám, napíšu smsku a do ostatních intuitivních tajů pomalu neintuitivně pronikám.
Ale stejně se mnou ještě pár dní nebude mobilně k vydržení…

A jak to dopadlo s požadovanými vlastnosmio mého nového mobilu:

1. Docela se mi líbí, i když je to neuvěřitelné pádlo
2. NENÍ ČERNEJ!!!
3. Úhlopříčka 4,7"
4. Android 4.1.2
5. S futrálama je to bída, ale dají se sehnat, už mám slušnej prozatímní a vyhlídla jsem si jeden (dva, tři...ba i čtyři) na aukru... 

Malé mobilní blbnutí

Poslední dny jsem pro své okolí poměrně nesnesitelná, neboť mi jaksi ne zcela správně funguje mobil. To, co dělá (a dělá to čím dál častěji) mě docela dráždí a tak jsem se rozhodla, že ze své Ikspérie udělám budíka (neb to jeho ranní kokrháhí by mi chybělo) a že si koupím nový mobil.

Hé, jenže to není jen tak.

Tahle moje Xperia je mým prvním mobilem s Androidem. Před rokem bych tvrdila, že je to naprosto pro mne nevyužitelná a zbytečná věc. Nemohla jsem si na tenhle systém zvyknout a pamatuji si, kterak jsem z něj byla zpočátku docela divoká. Allora mi slíbila, že si zvyknu. Nevěřila jsem jí to.

Jo, jo… měla pravdu, allora...

Tož jsem se vrhla na internet a jala se zjišťovat, kterak na tom zrovna náš trh je a zdali hlavně nabízí mobil, který musí mít několik, pro mne podstatných, vlastností.

1.    Musí se mi líbit
2.    Nesmí být černý (to řikám vždycky a pak mám stejně černýho…)
3.    Ráda bych displej 4,5" – 5"
4.   Nutný Android 4 a vyšší (ano, přiznávám - není to tak dlouho, co jsem odmítla mít dotykový mobil a mínila jsem dožít s jakýmkoliv čudlíkovým mobilem bez OS a Android jsem považovala za šílenej nepěkná věc... zmýlila jsem se...)
5.    Musí k němu být na thu dostatek krásných futrálů

Bádala jsem a pročítala všechny možné a nemožné servery a recenze a sáhodlouhé diskuze uživatelů a vesele jsem tím všem okolo lezla na nervy. Vlastně lezu pořád.
Na trhu je hromada značek a já – jako starý Soňák – moc neváhala a koukla jsem jako první na nabídku této firmy (zatím jsem díky špatnému jednomu mému mobilku na tuto značku nezanevřela).  Přihodila jsem Samsungy a HTC.
Takže teď všichni v mém okolí spolu se mnou dobrovolně musí přemýšlet, jestli si pořídím znovu nějakou ixpérii (padá v úvahu fialová Z nebo červená SP), jestli si pořídím Galaxii (jedině III s kytičkama) nebo jestli se nestanu majitelkou nějakého ONEho….

Už abych jednoho z nich vlastnila, nebaví mne stálé pročítání diskuzí a porovnávání parametrů a těším se na okamžik, kdy si zase budu brouzdat Swampem a typy mobilů mi budou zcela ukradené, protože budu mít mobil, který bude fungovat.

Tak se jdu oblíknout a vyrazím do mobilového obchůdku. Tož uvidíme.
 Snad to zase nebude černý...

Země neomezených možností

Odvolávám, co jsem nařídil a nařizuji, co jsem odvolal...

Rusnok nařídil Balvínovi, aby Buriana vrátil do čela Národního divadla
Balvín: Situace v Národním divadle je neštěstí

A já už konečně vím, co to opravdu znamená Země neomezených možností.

Jde přeci jen o kultúru...

Expertní komise ministerstva kultury, která na post ředitele Národního divadla doporučila Jana Buriana, vyzývá českou kulturní veřejnost k protestu. 

Mne by docela zajímalo, proč by česká kulturní veřejnost měla proti odvolání ředitele ND protestovat, protože pokud mne paměť neklame, tak když docela nedávno česká kulturní veřejnost nasbírala desítky tisíc podpisů proti spojení Národního divadla se Státní operou Praha, bylo jí to hovno platné. 
 

Vedení opery Národního divadla a Státní opery Praha rezignovalo na své funkce. Nesouhlasí s čerstvým odvoláním ředitele Národního divadla Jana Buriana, nad nímž vyjádřilo krajní rozhořčení.
To je také zajímavé. Asi jsem zcela mimo, ale vůbec netuším, jaké vedení Státní opery Praha se mohlo rozhořčeně vyjadřovat či dokonce rezignovat na své funkce, když tam od odchodu Ondřeje Černého a Rocca žádné vedení není, protože jeden se tam neohřál ani týden a jeden ani do práce vůbec nedojel...

A já se své funkce přes jakékoliv rozhořčení nevzdám!!!

Já si počkám, až mě vyhoděj...

Hledá se říďa...

Dneska jdu do divadla až večer a trošku jsem zalitovala, že neuvidím našeho nového říďu v den jeho slavnostního nástupu. Tož jsem si ráno lupla dva prášky na hlavu (to počasí mne umoří...), uvařila si kafe a jala se brouzdat internetem. A na TWITTERU jsem našla zprávičku, kterou jsem okamžitě volala do práce, kde všichni stále v pozoru a s chlebem a solí čekali na páně ředitelův slavnostní příjezd. Silvestr si dokonce kvůli tomu vzal i kravatu... :DDD).
No, ten nahoře se zase vesele zachechtal.
A já koneckonců taky.

Národní divadlo měl od dneška řídit nový šéf, Balvín ho odvolal
Ministr kultury Balvín nečekaně odvolal ředitele Národního divadla Buriana
Balvín odvolal ředitele Národního divadla Buriana, chce vypsat nové výběrové řízení

Brutální útok

Jdeme si to s Jejkou ve čtvrtek  ulicí, nikde ani noha, vedro na zdechnutí, všude líno a i auta na silnici aby jeden pohledal. "Ještě si tě vyfotím, než se úplně vypaříme," oznámila jsem Jejce a vyhrabala z kabelky Nikonítko. Popojdu pár metrů před Jejku a najednou se ozve CVAK a PRÁSK a následné Jejčino zavřeštění KRUCIDOHÁJE CO TO BYLO?
Chvilku jsme nechápavě koukaly na zem a pak jsme ho uviděly (bohužel jsem byla tak překvapená, že jsem ho nevyfotila...). Šnek s pruhovanou ulitou. Zřejmě šnečí ninja zabiják. Zpoza plotu či ze stromu na Jejku skočil, křápnul jí ulitou o temeno a odskočil na zem.  A drze se ani nesnažil zdrhnout. (Jejka musí mít vždycky něco extra, bych se nedivila, kdyby jí příště šnek pokousal...)

To já se takovým zážitkem chlubit nemůžu. Na mne zaútočil akorát komár. A navíc na takové místo, o kterém se tady raději nebudu moc rozepisovat, bych se nečervenala... (no tak dobře, do řitiska mne bodl...)

Fifleny a zahradní technika

Zahrada nám poněkud zpustla a už jsme pro samé křoví nemohli ani na dvorku věšet prádlo. Proto jsem se  rozhodla, že živý plot krapet zredukuji. A protože se na kafe stavila Jejka, vyfasovala také jedny nůžky a nehledíc na manikůru, za chvíli se na dvorku objevily dvě hromady větví.
Protože ale vedro bylo takové, že i kóča Majča se válela ve stínu jak mrcha, rozhodly jsme se použít moderní techniku v podobě drtičky větví renomované značky.

Jakožto technicky zdatné děvy jsme přivláčely ze sklepa rámy, kolečka, motor a hromadu šroubů a jaly se nadšeně zahradníkova pomocníka sestavovat.

Po hodině našeho urputného snažení se na dvorku objevil stroj v podobě, jaké byl na obrázku návodu, leč chybička se vloudila maličká - šrouby neprošly dirkami tam, kde měly, protože vždycky pár milimetrů chybělo. Proto jsme drtičku zabalily do igelitu a větve nadrtily do několika pytlů starým a osvědčeným způsobem... a bez ztráty nehtíků - a i lak vydržel!!!

Spokojené nad částečně pokořenou džunglí a hromadou tvrdě odvedené práce, vyrazily jsme si doplnit tekutiny. Na zahrádce Chameleonově bylo příjemné posezení a ani moc na nás neútočila kousavá či bodavá zvířena.

Když přišel Silvestr druhý den domů, tak nad nesestavenou drtičkou prohlásil, že je to zcela běžné a že i známý a kvalitní výrobce neuhlídá každou prkotinu. Během následujících pěti minut nacpal šrouby tam, kam nám se to nepodařilo, utáhl je a oznámil, že můžeme vesele drtit.

A ani se nesnažil nadávat, že to jde blbě a tím pochroumal mé technické ego. Kočkou po něm hodit!

Šotek nebo grafik?

"... a budu menží a ještě menží, až budu nejmenží na celém svjeťe..."

Perspektiva jak orel

"... a v dálce můžeme vidět nové domy z bezprostřední blízkosti..."
Odposlechnuto od  průvodce turistů

Radujme se, veselme se...

Prázdniny jsou v plném proudu. I ty naše, divadelní.
Dovolenou nemajíc, prožívám tento prázdninový čas nehezky hekticky.

Moje dvě problémové kolegyně byly totiž z divadla odejity a máme místo nich dvě nové. Jedna je bezvadná holčina, ale nemůže chodit do práce v pondělí, úterý a ve středu, protože tanec jinde. Navíc jí přijali na vysokou a tak uvidíme, jestli to půjde s prací dohromady.

Druhá posila snad nebude špatná, ale nevím, jestli zůstane... Mám pocit, že buď nevydrží ona divadlo, nebo že divadlo nevydrží ji. Navíc nemůže chodit do práce ve čtvrtek a v neděli.
A protože mým novým kolegyňkám tyto úlevy byly vedením schváleny, na mne zbývá vybrat si dovolenou o pátcích a sobotách... A že by týden v celku??? Ty nové ale za mne zaskočit nemohou. Jo takže si chcete vzít dovolenou v říjnu? A celý týden??? Jo jako uprostřed sezony???  Vždyť si dovolenou kromě pondělků, úterků, střed, čtvrtků a nedělí můžete vybrat kdykoliv o prázdninách....

No a také našeho milého interrupčního kolegu odešli. Misto něj nastoupil milý hošík, takový rozkošný koloušek, leč až začne pobírat, která bije, tak nás opustí, protože od poloviny září ho už čekají v Plzni.
Takže se jen učíme spolupracovat s novými kolegy, abychom se s nimi záhy rozloučili a učili se spolupracovat s novými koleby a stále se radujeme z "otupující a bezvýchodné činnosti, z práce, ze které nemůže být žádný užitek a hlavně ze zbytečného a stálého opakování něčeho s výsledkem nepříměřeným nebo žádným".

S tím vším kráčí ruku v ruce neshody u rodinného krbu, protože práce a únavy u obou mnoho, času ještě míň a oheň na střeše je tu jako fík.

RNDr vůl

"Hele, a kdo je to vlastně ten Turandot?"
"Velitel požární hlídky, vole..."

Mrcha šedá, skvrnitá, ďobavá...

Nastaly prázdniny. I ty naše, divadelní. Dovolenou nemajíc, prožívám tento krásný čas v divadle, v hospůdce, na nákupu, v dopravním prostředku nebo doma.  Ano, zatím jsem přírodou zcela nedotčena. Přesto si mne našla, potvora jakási kousavá - a tak mám krásné dva kousance hodné pravého zálesáka - jeden nad zápěstím a druhý na rameni. Přestože nejsem alergik, ten nad zápěstím nabývá parádních rozměrů velikosti několika padesátikorun. A svědí jak sviňa. To jsem zvědavá, jak dopadnu, jestli se o prázdninách dostanu alespoň na chvíli třeba do lesa...

Konec sezony

Po posledním představení sezony, které jsem prožila s půlmetrovým pérem na hlavě, jsem si ke snídani dala kafe, pivo a krabičku rumových pralinek, Cajthamlová mi budiž milostiva...

Padavá voda

Prší a prší, jupííí.
Vůbec mi to totiž nevadí, protože jsem k svátku dostala od maminky deštník, a je to můj nejkrásnější deštník na celém světě, protože je od maminky.

Tak nám zabili Ferdinanda...

aneb 

Od Průseru k Průseru na věčné časy a nikdy jinak.

 
Ministryně kultury se pochválila za dobře odvedenou práci a dobrovolně musela uznat, že rezignace je v tuto chvíli pro ni nejlepší. Škoda, že se ve výčtu svých úspěchů nezmínila o našem divadle, pro které je jeji rozhodnutí víceméně likvidační. Kolik sezon ještě vydržíme? Jednu? Dvě? A copak asi o nás bez nás rozhodne nový ministr? Pochybuji, že by se nás ještě někdy někdo na něco ptal...
Doma jsem přestala topit v kamnech, z džungle na zahradě udělala centimetrový pažit (a přiznávám, že mi to s nalakovanými nehtíky, bílých kraťasech a bílých sandálkách se sekačkou chrlící mokré zelené sračky moc slušelo - zvlášt když bylo hotovo... ), do toho v práci práci pro čtyři, kterou děláme tři, ode dneška zůstáváme do sehnání náhrady jen dvě (já a moje milá kolegyňka Brunetka) a začíná nám Smetanova Litomyšl... spíše tedy dle zkušeností z předchozích let Lihomyšl, páč pak bylo vždy v álejích nablito.
Navíc nám udělali šťáru ve vládě a pomalu dochází na má slova, že můžeme být rádi, že u nás jen "chčije a chčije".

Postavičku v sexi tričku...

Mám dva dny volna - tedy pro normální smrtelníky to znamená, že den a něco málo přes půl neuvidím divadlo. Začala jsem si nedělní volnou chvilku užívat tím, že jsem místo válení se v posteli ostříhala plot, čímž jsem si vysloužila na pazouře puchýř jak pes a vůbec netuším, jak budu válčit se žehličkou. Ještěže přiložila ruku k dílu také Jejka, jinak bych asi skončila na v nemocnici na chirurgickém oddělení - jak je poslední dobou naším rodinným zvykem. Za odměnu jsme od maminky vyfasovali plněné knedlíky s hromadou zelí a pivem, jako závdavek nám byla nabídnuta meruňková zmrzlina. Bohužel meruňku pozřu pouze ve stavu destilovaném, takže jsem zmrzlinu odmítla a dala si druhé pivo. No a zbytek neděle jsem úspěšně prospala.
Můj druhý a poslední den volna - tedy takové moje modré pondělí - jsem se rozhodla věnovat vaření, žehlení a rozličné debordelizaci bytečku. Na zahřátí jsem si chtěla dát panáka, ale mi došlo, že bych neměla tolik chlastat - už je tady podzim a já si vůbec nepamatuju, že bylo nějaké léto.
Nebo že bych zapomněla nastavit správně kalendář???
Každopádně doma chodím okolo zapnutých kamen oděná velmi sexy... zelené tričko, přes něj kostkovaná černobílá vesta a navrch růžovozelenobílý svetr. Modré theplaky a tlusté pruhované fusekle na nožkách nacpaných do starých pantoflí bez labutěnky.
No holka jak lusk....

Něžně zlotřilá

Přes veškerou nepřízeň počasí a záplavy naše Blažena oznámila, že je jí to všechno srdečně jedno a že má narozeniny a že chce dárek a basta.

No ani náhodou, nemám na to čas ani peníze - snažila jsem se jí naznačit.
No to ani náhodou, udělej si to jak chceš, chci dárek.

Když jsem jí (vzpomínajíc na Škopkovou) oznámila, že na ní kašlu a že nic nedostane, zatvářila se divně a já proto zcela dobrovolně musela začít přemýšlet, čímže toto zlotřilé, neskromné, drzé, sebestředné a rozmazlené koče obdaruji.

Vzhledem k siutaci, že doma máme vícehlavý zvěřinec, není možné k takovéto situaci použít kočkohračku, kočkopamlsek či olivy s ančovičkou, páč o to se servou všichni tři.... A pak mne napadla jediná věc, o kterou pánové nejeví zájem, ale Bláža si to docela užívá...

---

 No konečně, to jsem se načekala!!!!

Vajíčko můžu... nejdřív ho naklepu

Pak oblížu....

... prokousnu....

žloutek je nejlepší... dobrý je to...

 

No tak mi to koukej navalit častějc... nebo se naučím otevírat ledničku! Přece nebudu čekat na dalšího Medarda, až budu mít zase narozeniny. A už vůbec o mně nepiš takový nepravdy, jako že jsem zlotřilé koče... já, taková milá a skromná kočička, která se krčí v koutku... že se nestydíš, takhle mě pomlouvat! Možná brnknu ochráncům zvířat, že jsem týraná...