Lidé jsou dnes hrozně netolerantní. Dáš jednomu, jen tak maličko, skoro náznakově, po hlavě, a on by se proto chtěl, malichera, hned vážně prát...

Tolik různých bločků za tolik let! Kolik jich vlastně bylo? Suchým hadrem to kdysi začalo, pokračovalo se přes Bublající bahno, Zapíchnutý vidle ... a skončilo to u Letu mouchy, které nějakou dobu souběžně běželo spolu se zdejším Malým androidím tvítováním (které ovšem původně nemělo být deníčkem ani blogem, jen ... prostě malým androidím tvítováním). Malé androidí tvítování jsem v červnu 2015 přejmenovala na Let mouchy II, protože už to už dávno žádné androidí tvítování není a navíc Let mouchy I má od letošního února přeplněnou databázi a já stojím před problémem, jak to všechno nacpat do jednoho hnízda a na jednu adresu. A jestli to vůbec má cenu. Asi ne...
Alfa Betová - červen 2015

čtvrtek 24. září 2015

Podzim

Tak se nám zase měsíc s měsícem sešel, zmizelo léto a nastala vláda podzimu.
Podzim nastal i v mém bytí u současného zaměstnavatele, protože situace se u nás v práci poněkud vyhrotila a bylo mi oznámeno, že můj  vyhazov pro mého drahého zaměstnavatele není v současné chvíli nejvhodnější, ale že by firma uvítala a následně snadno odůvodnila, kdybych  si zažádala o přeložení nebo kdybych sama podepsala výpověď. A když to udělám, i odměna bude... 

Nejdřív jsem na to skoro přikývla, ale pak jsem si řekla, že jim to jen tak zadarmo nedám a že vydržím do konce sezóny. Snažím se dělat svou práci a nevnímat ostatní, což se mi ovšem přestává dařit, protože se mi přestalo dostávat informací, které pro práci potřebuji. Budu muset svůj přistup k práci poněkud přehodnotit...

Po mnoha letech jsem opět dala dokupy svůj pohnutý životopis, sesmolila motivační dopis, přihlásila se na různá školení a semináře, domluvila si pracovněpohovorové schůzky a čekám na první vhodnou chvíli, kdy tlačítkem ENTER pošlu všechno tohle do světa.  Původně jsem byla přesvědčená, že to udělám až někdy na jaře, ale situace začíná být v divadle tak zajímavá, že jsem sama zvědavá, jestli vydržím do konce roku.  A jestli vlastně chci vydržet...
O práci, kterou mám, jsem se posledních deset let bála a byla jsem docela ve stresu z představy, že budu muset odejít. Když jsem si ale teď uvědomila, že se moje další profesní cesta s naší firmou, potažmo s celým divadlem může rozejít a zjistila jsem si, jaké mám možnosti, je to velmi osvobozující pocit. Teď můžu litovat, že jsem tohle rozhodnutí neudělala o pár let dřív, nejlépe ve chvíli, kdy došlo ke slavnému sloučení Státní opery Praha s Národním divadlem.  Pak se masivně začalo lhát odshora dolů, lže se víc a víc a to já moc nemusím.

Jediné pozitivní na mém "přesčasu" v práci bylo poznání lidí. Přes palubu či nůž do zad mi dali lidé, o kterých jsem si myslela, že jsou to kamarádi, kolegové, parťáci - a že nemají důvod to udělat (zprvu mě to dost mrzelo,  ale  teď mě baví pozorovat, jak to mrzí je a jak se snaží dostat stav do starých kolejí.  Snad si druhé strany uvědomily, že jsem proti nikomu nikdy nijak nebrojila, spíš naopak... A na dvou z nich je zcela zřetelně vidět, že nemají čisté svědomí.)

Pomocná ruka přišla ze strany, ze které jsem to naprosto nečekala a která překvapila ještě víc... 

Třetí sorta lidí je snad nejsmutnější - za cenu nehorázných lží ublížit a docílit pro sebe zcela nesmyslných výhod.  Asi by to i šlo, ale... i lhát se musí umět.

No, asi jsem málo četla psychologickou literaturu.
Ale nejlepší učitel je stejně život a o mezilidských vztazích mě tento rok naučil alespoň za čtyři hodně tlustý knihy.

2 komentáře:

  1. Alfo, vim, ze to jednoho vic nez zamrzi, ale kaslete na ne a teste se do noveho pusobiste. Nestoji Vam za vrasky. Nejhezci (vrasky) jsou ze smichu. Jindra

    OdpovědětVymazat
  2. Dlabat na ně.
    Sama jsem si tímhle vyhořením prošla a opravdu to nestojí za nervy.
    Možnosti jsou a svět pak je hned veselejší. :)

    OdpovědětVymazat