Padavá voda

Prší a prší, jupííí.
Vůbec mi to totiž nevadí, protože jsem k svátku dostala od maminky deštník, a je to můj nejkrásnější deštník na celém světě, protože je od maminky.

Tak nám zabili Ferdinanda...

aneb 

Od Průseru k Průseru na věčné časy a nikdy jinak.

 
Ministryně kultury se pochválila za dobře odvedenou práci a dobrovolně musela uznat, že rezignace je v tuto chvíli pro ni nejlepší. Škoda, že se ve výčtu svých úspěchů nezmínila o našem divadle, pro které je jeji rozhodnutí víceméně likvidační. Kolik sezon ještě vydržíme? Jednu? Dvě? A copak asi o nás bez nás rozhodne nový ministr? Pochybuji, že by se nás ještě někdy někdo na něco ptal...
Doma jsem přestala topit v kamnech, z džungle na zahradě udělala centimetrový pažit (a přiznávám, že mi to s nalakovanými nehtíky, bílých kraťasech a bílých sandálkách se sekačkou chrlící mokré zelené sračky moc slušelo - zvlášt když bylo hotovo... ), do toho v práci práci pro čtyři, kterou děláme tři, ode dneška zůstáváme do sehnání náhrady jen dvě (já a moje milá kolegyňka Brunetka) a začíná nám Smetanova Litomyšl... spíše tedy dle zkušeností z předchozích let Lihomyšl, páč pak bylo vždy v álejích nablito.
Navíc nám udělali šťáru ve vládě a pomalu dochází na má slova, že můžeme být rádi, že u nás jen "chčije a chčije".

Postavičku v sexi tričku...

Mám dva dny volna - tedy pro normální smrtelníky to znamená, že den a něco málo přes půl neuvidím divadlo. Začala jsem si nedělní volnou chvilku užívat tím, že jsem místo válení se v posteli ostříhala plot, čímž jsem si vysloužila na pazouře puchýř jak pes a vůbec netuším, jak budu válčit se žehličkou. Ještěže přiložila ruku k dílu také Jejka, jinak bych asi skončila na v nemocnici na chirurgickém oddělení - jak je poslední dobou naším rodinným zvykem. Za odměnu jsme od maminky vyfasovali plněné knedlíky s hromadou zelí a pivem, jako závdavek nám byla nabídnuta meruňková zmrzlina. Bohužel meruňku pozřu pouze ve stavu destilovaném, takže jsem zmrzlinu odmítla a dala si druhé pivo. No a zbytek neděle jsem úspěšně prospala.
Můj druhý a poslední den volna - tedy takové moje modré pondělí - jsem se rozhodla věnovat vaření, žehlení a rozličné debordelizaci bytečku. Na zahřátí jsem si chtěla dát panáka, ale mi došlo, že bych neměla tolik chlastat - už je tady podzim a já si vůbec nepamatuju, že bylo nějaké léto.
Nebo že bych zapomněla nastavit správně kalendář???
Každopádně doma chodím okolo zapnutých kamen oděná velmi sexy... zelené tričko, přes něj kostkovaná černobílá vesta a navrch růžovozelenobílý svetr. Modré theplaky a tlusté pruhované fusekle na nožkách nacpaných do starých pantoflí bez labutěnky.
No holka jak lusk....

Něžně zlotřilá

Přes veškerou nepřízeň počasí a záplavy naše Blažena oznámila, že je jí to všechno srdečně jedno a že má narozeniny a že chce dárek a basta.

No ani náhodou, nemám na to čas ani peníze - snažila jsem se jí naznačit.
No to ani náhodou, udělej si to jak chceš, chci dárek.

Když jsem jí (vzpomínajíc na Škopkovou) oznámila, že na ní kašlu a že nic nedostane, zatvářila se divně a já proto zcela dobrovolně musela začít přemýšlet, čímže toto zlotřilé, neskromné, drzé, sebestředné a rozmazlené koče obdaruji.

Vzhledem k siutaci, že doma máme vícehlavý zvěřinec, není možné k takovéto situaci použít kočkohračku, kočkopamlsek či olivy s ančovičkou, páč o to se servou všichni tři.... A pak mne napadla jediná věc, o kterou pánové nejeví zájem, ale Bláža si to docela užívá...

---

 No konečně, to jsem se načekala!!!!

Vajíčko můžu... nejdřív ho naklepu

Pak oblížu....

... prokousnu....

žloutek je nejlepší... dobrý je to...

 

No tak mi to koukej navalit častějc... nebo se naučím otevírat ledničku! Přece nebudu čekat na dalšího Medarda, až budu mít zase narozeniny. A už vůbec o mně nepiš takový nepravdy, jako že jsem zlotřilé koče... já, taková milá a skromná kočička, která se krčí v koutku... že se nestydíš, takhle mě pomlouvat! Možná brnknu ochráncům zvířat, že jsem týraná...

...a voda se valila plnými doušky...

Naše divadlo patří mezi dříve narozené a tu a tam ho trápí nějaký neduh, většinou spojený s počasím. Především s vlhčím počasím. A tak včera zdánlivě nebylo jiného východiska, než požádat jednoho z kolegů o nepatrnou výpomoc:
"Kolego, vedle v šatně kape ze stropu voda, tam vzadu u okna vedle záchodu, dali jsme pod to kyblík, můžeš ho, prosím, tu a tam zkontrolovat?"
"Jasně, jsem tu do nevidím, to není problém, tu a tam ho klidně zkontroluju ."

..... čas ukrojil několik hodin .....

"Tak kolego, jak to vypadá v tý šatně?"
"Hrozně, kyblík už dávno přetekl, voda se z něj valí a už je dávno úplně nacucanej koberec, a jak prší víc, tak to taky víc kape."
"Propána, proč jsi ten kyblík občas nevylil, vždyť umyvadlo je hned vedle???"
"Vždyť ty jsi mi o vylévání kyblíku nic neříkala, ty jsi chtěla, abych ho jen kontroloval!"