Lidé jsou dnes hrozně netolerantní. Dáš jednomu, jen tak maličko, skoro náznakově, po hlavě, a on by se proto chtěl, malichera, hned vážně prát...

Tolik různých bločků za tolik let! Kolik jich vlastně bylo? Suchým hadrem to kdysi na sklonku minulého tisíciletí začalo, pokračovalo se přes Bublající bahno, Zapíchnutý vidle ... a skončilo to u Letu mouchy. Let mouchy I má už bohužel přeplněnou databázi a tak svým tlacháním plním Let mouchy II.

sobota 26. ledna 2013

Špatný den? A zrovna ne!

Ráno se mi ani trošku nechtělo vstávat, leč zaspat mi moje bolavá hlava nedovolila. Na lačno jsem zhltla něco hlavových farmak (já toho jednou budu litovat, vím...), zděsila jsem se při pohledu na venkovní teploměr, narvala na sebě několik vrstev ošacení a s agresivně depresivní náladou vyrazila do divadla, kde jsem neočekávala nic milého.
Alfa míní, leč Darja měni, protože když se tato dobrá duše přiřítila na zkoušku, hned jsem se nakazila její dobrou náladou. Navíc se ještě můžeme těšit na výjimečné představení, protože ona mu dokáže dát takový těžko definovatelný náboj a šmrnc, že ... to se nedá napsat, to se musí vidět.
A když ještě pan malíř, který maluje kanceláře, vykydnul z kbelíku modrý primalex na svého kolegu, krerý poté řval jak rozzuřený šmoula, den začal být vlastně docela fajn.
Třeba to vydrží až do skončení večerního představení.

Žádné komentáře:

Okomentovat