Termínus technikus po druhé

Minule mne má krásná, nadějná a inteligentní kolegyňka dostatla termínem malá A4.
Dnes se jí podařilo překvapit mne snad ještě více termínem KRABICOVÁ ROURA.
Tož ode dneška zásadně uchovávám papíry formátu malých i velkých A4 jedině v krabicových rourách.

Z kým, z čím, s koho, s čeho...!

Tak tohle může napsat jen debil. Nebo debil a já. Nebo jen debil a i já jsem debil.
Opravovala jsem jeden nemůj web, ve kterém byla potřeba změnit něco v nadpise. Na osmi stránkách. Rychle jsem to přepsala, prohnala eftépéčkem a pak se zděsila, když mé oko bylo udeřeno shlukem písmen: ZÁLOHA S MINULÝCH LET. >>Prostor pro červenajícího se smajlíka propdajícího se hanbou do díry<<
Netušíc, jak to mé prsty mohly vyťukat na klávesnici, vše jsem okamžitě opravila a nahrála na web, pochopitelně do zcela jiného adresáře, než mělo být, tudíž chyba zůstala na svém místě a zbytek webu byl nahrazen zálohou, ovšem tentokrát již Z MINULÝCH LET...
Ó, jak děkuji, že mne podobné průsery z let minulých naučily zálohovat, zálohovat, zálohovat a zálohovat... a zálohovat...

Hovory s kočkou

"Blážo, pojď, dám ti bonbonek..."
...
"Tak Blážo, copak je s tebou?"
!!!
"Bláží, proč jsi nasrštvaná???"
"Mrrouk grrrrmrrrouuuu!"
"Jo že tady mají kluci fotku a ty ne??"
"Mrouk!"
"Tak já tě zítra vyfotím a taky ti sem dám jednu, jo?"
"GRRR!!!"
"Jo ty chceš fotku hned?"
"Mrrrrrou."
"Tak co tuhle, může být???"
"Mňou!"
"A tahle??"
"Mňooo!"
"Můžeš mi říct, jak tam tu fotku mám přidat, když mi lezeš po klávesnici a strkáš ocas do oka a fousy do nosu???"
"Mňo mrrouuukk... mrmrou!"

"Tak Blážo, můžu to tak nechat?"
"Mrouk."
"A už si dáš ten bonbonek?"
"Mňooo."

Soupeři

Kocouří souboj - starý fotoarchiv

Máme dva kocoury, Tadeáše a Matýska. Občas si chtějí v kočkosouboji dokázat, kdo je silnější. A já nevím, jak mám od sebe soupeře rozeznat, když mají oba stejné ocásky...  

Slušné chování

Když rozverný koncertní mistr odcházel odpoledne z divadla, jen tak jsem na něj houkla, ať si užije hezký večer a hlavně, ať se chová slušně. Umělec se zastavil, prohňácl svůj mohutný plnovous a děl:
"Ano, já se mohu chovati slušně... ale... je to tak správně?"
A nasadil mi brouka do hlavy...

PŽS

Na konci poklidné a proflákané neděle na mne dosedl PŽS (předžehlící syndrom), protože Himaláj nevyžehleného prádla nemůže počkat na Indy, neb zítra Silvestr potřebuje do divadla aslespoň dvě košile (protože moc dobře ví, jak ráda peru a žehlím a tak na sebe každou chvíli něco kydne, jsem mistr v odstraňování skvrn od čehokoli...), a tak v rozhodování, zda kafe nebo žehlička, zatím káva prohrává na celé čáře. Mrcha Božka sama žehlit nechce a takovejch peněz stála...

No a když už se s tím prknem vytáhnu a Božku zapnu, tak snad něco málo vypígluju...

Ach jo, to zase bude večer...

Emoční vír

Dnes v noci jsem si v divadle zalezla do koutku a když se skoro všechno ztišilo, četla jsem... četla jsem si až do rána... Blog... deníček... zpověď... já prostě nemůžu přijít na to správné slovo. Pro autora dejme tomu takový maličký ventilek, pro mne zdroj čehosi, co ještě neumím pojmenovat. Snad léčba slepoty... zdroj energie... životní hodnoty... Jsem zmatená a rozpačitá.
Můj emoční zmatek, vzniklý čtením vlčího blogu se ještě nestačil uklidnit a už nastupuje další vlna bouřlivých emocí... jiný blog, jiný příběh... ale stejně obdivuhodný. Dnešní noc v divadle jsem ho nestačila dočíst, natož defragmentovat emoce...  Ale jsou skoro stejně silné jako ty vlčí...

Špatný den? A zrovna ne!

Ráno se mi ani trošku nechtělo vstávat, leč zaspat mi moje bolavá hlava nedovolila. Na lačno jsem zhltla něco hlavových farmak (já toho jednou budu litovat, vím...), zděsila jsem se při pohledu na venkovní teploměr, narvala na sebě několik vrstev ošacení a s agresivně depresivní náladou vyrazila do divadla, kde jsem neočekávala nic milého.
Alfa míní, leč Darja měni, protože když se tato dobrá duše přiřítila na zkoušku, hned jsem se nakazila její dobrou náladou. Navíc se ještě můžeme těšit na výjimečné představení, protože ona mu dokáže dát takový těžko definovatelný náboj a šmrnc, že ... to se nedá napsat, to se musí vidět.
A když ještě pan malíř, který maluje kanceláře, vykydnul z kbelíku modrý primalex na svého kolegu, krerý poté řval jak rozzuřený šmoula, den začal být vlastně docela fajn.
Třeba to vydrží až do skončení večerního představení.

Hotovo bez třetího kandidáta

Tři dny volna utekly jako voda a já se pomalu zase chystám do našeho kulturního svatostánku a kupodivu se vůbec, ale ani maličko, netěším. Poslední dobou jsem nějaká divně znavená a přestože mám zimu a snih docela ráda, už se těším na jaro. Ani nevím, co zítra hrajem. Můžu se sice podívat do diáře, ale nechám se raději překvapit... (Snad to nebude představení, které mne dokáže rozdráždit... tak jo, bude, podívala jsem se...  překvápko se nekoná...)

Jo, a taky jsem byla volit. Z pána, který seděl za stolečkem v naší volební školičce, jsem lístek s třetím kandidátem nevymlátila a tak jsem volila, jak jsem volila, není mi z toho úplně nejlíp, ale volila jsem toho, kdo mi míň vadí (šíliené kriterium pro volbu hlavy státu), ale já prostě toho Miloše nemůžu i když se snažím.

U všech žížal

Přestože pravidelně ráno vstávám a probouzím se v poledne, dneska se to zatím nedaří. Poledne je za pár a já mám co dělat, bych udržela víka. Doma se mi nějak vykumuloval binec, takže bych potřebovala dát byt do stavu, aby mne nešlehlo, až v neděli dopoledne přijdu z divadla. A zatím jsem se dopoledne akorát dokázala  přežrat. Takhle nezhubnu...
A taky bych měla jít volit... Ale koho, u všech žížal, koho???

Debil, blbeček...

Debil, blbeček, debil, blbeček, debil, blbeček, debil, blbeček... a teď v televizní debatě dva blbečkové vedle sebe...

Cenzor

 

Zvíře blbé, cožpak se takhle dá něco napsat??? 

A to ještě ten zlotřilý kocouřisko uhnul, když jsem ho fotila, jinak byl na klábosnici jak širokej, tak dlouhej a děsně hlučnej (čti: předl jak rozhrkaný traktor). Když jsem vzala za účelem focení do ruky mobil, tak se chystal mi ukousnout nos s tím, že se blbě hýbu...

Moucha letí a lachtan relaxuje

Zima doma mi. Zlobí mi písmeno A na klávesnici, tož jsem ji čistila tak dokonale, že písmeno A zlobí míň, leč jsem cosi udělala s mezerníkem a udělat mezeru mne stojí tolik úsilí, jako kdybych tyto texty tesala do skal. Ale zase se u toho zahřeju...
Jo Jejko, moucha lítá!

Snídaně

Snídaně ráno cestou domů z divadla... není nad prasečí dietku. Mít kvalitnější fotomobil, tož by se i jiným sbíhaly sliny, páč bylo to žrádlo veliké... Jenom škoda, že k této poživatině byla k mání pouze kolalokova limča a nikoliv gambáč...

Jednu decinku...

Divadelní klub. V koutě u okna sedí starý baletní Mistr a zcela zřetelně vzpomíná na doby své největší slávy.

"Marcelko... dal bych si jednu decinku...," objedává tiše Mistr u Marcelky.
Marcelka naleje decinku dobrého bílého vína a postaví ji před Mistra na stůl.
"Marcelko... dal bych si jednu decinku...," objedává tiše Mistr u Marcelky.
Marcelka naleje decinku dobrého bílého vína a postaví ji před Mistra na stůl.
"Marcelko... dal bych si jednu decinku...," objedává tiše Mistr u Marcelky.
Marcelka naleje decinku dobrého bílého vína a postaví ji před Mistra na stůl.
"Marcelko... dal bych si jednu decinku...," objedává tiše Mistr u Marcelky.
Marcelka naleje decinku dobrého bílého vína a postaví ji před Mistra na stůl.

.....................

"Marcelko, tak bych už šel... zaplatím.... Měl jsem jednu decinku bílého... sedmatřicetkrát..."

.....................

Ten chlap byl vždycky formát!

TO MUSÍM MÍT!

Tak by mne zajímalo, jestli tohle seženu, tak kde to seženu, jak to seženu, kdy to seženu, za kolik to seženu a kam to budu nosit? Ale musím to mít...

Pět let s Wlčicí za jedinou noc

Dnešní divadelní noc jsem prožila ve zcela jiném světě, s lidmi, které neznám, kteří neznají mne... Čirou náhodu jsem narazila na blog Wlčice, přečetla jeden post a pak už si nalistovala začátek jejího blogu a dočetla jsem až do posledního zápisu z 12. ledna tohoto roku. Při čtení jsem mnohdy vyprskla smíchy, ale i utírala slzy - a to jak před jejím koncem světa, tak i po novém začátku jejího bytí.
Wlčice je zcela jasně nesmírně bohatá dáma. Její obrovské bohatství je v jejích zkušenostech, v jejím vnímání světa, v jejím postoji k životu... i ke smrti... je bohatá v celém svém životě svým životem.
Po dočtení událostí z jejích posledních pěti let jsem jí chtěla poslat e-mail. Ale neudělala jsem to a asi ani neudělám. Nějak mi došel dech a nevím, co říct. Je si dovolím i nadále tiše nahlížet prostřednictvím jejího blogu do jejího soukromí.
Jestli bych se někdy měla před někým s úctou sklonit, tak jen před takovým člověkem, kterým je paní Wlčice Markéta. Děkuji světu za to, že mezi námi žijí i takoví lidé.
.............
Ne, nedávám sem přímý odkaz na její stránku, protože nevím, zda smím... už tak mi připadá troufalé, že jsem odkaz dala do svého blogovníku.

Někdo z nás asi není v pořádku

"Kolego, teď bych tě tady půl hodiny potřebovala, kdybys zde mohl zůstat..."
"Jistě Alfi, jen si skočím něco sníst."
"Jo, kdy přijdeš?"
"Nejdýl za půl hodiny."

Petice za pívo a párek!

Dnes, courajíc s maminkou po Václavském náměstí, podepsala jsem u stánku s klobáskami petici za zachování těchto stánků. Protože Venclplac bez "rakoviňáků" a kouře a vůně při jejich opékání, by už nebyl Venclplacem, ale jakousi pochybnou uličkou s pochybnými živly...
Dala jsem si Václavskou klobásku s hromadou hořčice a bylo to veliká ňamka. Jen o chlebík jsem se podělila s jedním holubem. Dala jsem mu ho za jeho akrobatický výkon při přistávání na kluzké ploše.

Peněz plný mejl

Mého doménového mejla moc nepoužívám, ale mám ho, protože k doméně patří, leč téměř nikde a nikomu nedávám adresu, převážně používám mejlika od jahúúú a tak proč si dělat mišmaš v poště. Každopádně tu a tam zkontroluji mnou nepoužívanou schránku a tam jen mažu a mažu a mažu... Robůtci finančníčků jsou jak trpaslíci. Potvory, které vlezou všude...

Teprve publikováním zde jsem si všimla hned prvního mejlu nahoře... dostaňte svojí váhu pod kontrolu... taková nehorázná drzost, jak to asi První internetová Lékárna myslela???  Nějaké podání vysvětlení by to chtělo...
Abych tam na ně nevlítla!!!