Lidé jsou dnes hrozně netolerantní. Dáš jednomu, jen tak maličko, skoro náznakově, po hlavě, a on by se proto chtěl, malichera, hned vážně prát...

Tolik různých bločků za tolik let! Kolik jich vlastně bylo? Suchým hadrem to kdysi na sklonku minulého tisíciletí začalo, pokračovalo se přes Bublající bahno, Zapíchnutý vidle ... a skončilo to u Letu mouchy. Let mouchy I má už bohužel přeplněnou databázi a tak svým tlacháním plním Let mouchy II.

sobota 2. května 2020

Černá Číča

Někdy v listopadu loňského roku se u nás na zahradě začala objevovat ošklivá, nemocná a plachá černá kočka. Domluvili jsme se, že už je u nás koček jako psů a tak jsme jí ignorovali a nedávali jí misku, aby si našla jiné bydliště. Kočka ale vytrvala a smutně koukala do oken. Když přešel Tadeáš za Duhový Most, nevydržela jsem a misku jsem Černé Číče nabídla také. Tadeáškův odchod a pak také nepřítomnost našeho druhého venkovního kočičáka Vildy, který na naší zahradě se svou sestrou bydlel deset let, mě tak nějak rozněžnila a rozhodla jsem se Černou Číču adoptovat.

Černá Číča je ošklivá prašivá kočička, nesmírně plachá a když se k ní někdo přiblíží, okamžitě uteče, případně nehezky sekne. No, kdoví, co chudák zažila. Navíc trpí příšernou rýmou a její čenich je neustále pofrkaný hnisavou nudlí. Po Matýskově odchodu a příchodu Františka jsem se rozhodla pro odchyt této ubohé kočičky, jednak, abych tomu stvořeníčku pomohla a také aby se ostatní domácí kočky od ní něčím nenakazili. Bohužel díky Covidu a Blažence, o kterou jsem jako o osiřelou kočičí seniorku měla strach, veterina se odložila až na duben. Nejdřív jsem musela absolvovat veškerá vstupní vyšetření s Fanouškem a pak jsem Blaženě nechala udělat kompletní vyšetření, aby neodešla za svými kamarády dřív, než bude nevyhnutelně nutné.

Takže teď mě čeká Černou Číču chytit, vyléčit a pak vykastrovat.

Myslím, že to bude docela jazda...

Žádné komentáře:

Okomentovat