Lidé jsou dnes hrozně netolerantní. Dáš jednomu, jen tak maličko, skoro náznakově, po hlavě, a on by se proto chtěl, malichera, hned vážně prát...

Tolik různých bločků za tolik let! Kolik jich vlastně bylo? Suchým hadrem to kdysi na sklonku minulého tisíciletí začalo, pokračovalo se přes Bublající bahno, Zapíchnutý vidle ... a skončilo to u Letu mouchy. Let mouchy I má už bohužel přeplněnou databázi a tak svým tlacháním plním Let mouchy II.

úterý 27. března 2018

Nemysli a kopej

U nás v ulici, kde má moje rodička garáž, opravují chodník. Je to bezva akce pro nás, kteří garáž nemáme, protože opravdu není, kde zaparkovat a já lecky objíždím celé blízké okolí a hledám škvírku pro Kvíčalku.
Ale o tom to není, chodník to potřeboval a snad by oprava neměla být delší, než měsíc. Snad...
Zajímavé je ale to, že rodičky auto zůstalo zaparkováno v garáži a opraváři chodníků před garáží vydloubali ze země kočičí hlavy, které kdysi před padesáti lety kupoval můj tatínek, když garáž stavěl. Místo kostek budeme mít asfalt. No, tak jo...

Zřejmě nějakým záhadným nesepnutím závitů v ukrajinském mozku se stalo, že auto v garáži zůstalo dvojnásobně uzavřeno - před odloženými kostkami se skvěl roztomilý rygolík, leč matčinou fabií nepřekonatelný.
Zcela klidná jsem napsala rozzuřený e-mail provozovateli stavby a druhý den byl s malou omluvou výkop před garáží zasypán. Skoro to pomohlo...
Kočičí hlavičky jsme si svépomocí odvláčeli na zahradu. Však po prolenošené zimě potřebujeme trošku prohnat fyzično, ne?

1 komentář: