Lidé jsou dnes hrozně netolerantní. Dáš jednomu, jen tak maličko, skoro náznakově, po hlavě, a on by se proto chtěl, malichera, hned vážně prát...

Tolik různých bločků za tolik let! Kolik jich vlastně bylo? Suchým hadrem to kdysi začalo, pokračovalo se přes Bublající bahno, Zapíchnutý vidle ... a skončilo to u Letu mouchy, které nějakou dobu souběžně běželo spolu se zdejším Malým androidím tvítováním (které ovšem původně nemělo být deníčkem ani blogem, jen ... prostě malým androidím tvítováním). Malé androidí tvítování jsem v červnu 2015 přejmenovala na Let mouchy II, protože už to už dávno žádné androidí tvítování není a navíc Let mouchy I má od letošního února přeplněnou databázi a já stojím před problémem, jak to všechno nacpat do jednoho hnízda a na jednu adresu. A jestli to vůbec má cenu. Asi ne...
Alfa Betová - červen 2015

čtvrtek 4. ledna 2018

Malé ohlédnutí za rokem 2017

Tož, vážení přátelé, ano…. pardon, znovu…
Tož, vážení přátelé, jo. (Dcerky, když byly malé, jsem učila, že se říká ANO a nikoliv JO. Vnoučata budu učit, že se říká JO a nikoliv ANO. Nějak se to slůvko poslední dobou pro mne velmi zvulgarizovalo…)

 Flákám to tady na „Mouše“ jak to jde, ale ono nebylo moc, co psát. Takže jen tak lehce shrnu právě uplynulý rok:

Přežila jsem ho. A přežila jsem ho v relativně dobrém zdraví, přiměřeném mému věku a chátrajícímu fyzičnu a přiznávám, že jsem mohla chořet a chátrat víc. Takže pozitivum.

Moje starší miminko v sobě začátkem léta začalo nosit svoje miminko. Moje miminko si svoje miminko moc a moc přálo a vzhledem k tomu, že již více, než třicetkrát slyšelo pět zjara kosa, není to unáhlený krok a miminka miminko je velmi, velmi chtěné ze všech stran. Takže pozitivum.

 Moje mladší miminko dodělalo VŠ, má dobrou a zajímavou práci ve cvokárně a navíc se zamilovalo až za roh, odstěhovalo se do vlastního krásného a moderního bytečku (sic žádná ratejna, leč 2xkk, ale dvěma to stačí až až, hlavně, že je tam postel…) a září štěstím. Takže pozitivum.

Pracovní rok jsem měla sice pracovně nenáročný, leč velmi, velmi příjemný, ba až úžasný, o jakém jsem v životě ani nesnila. Takže pozitivum. Jediná skvrnka na tomto patří tomu, že se již tato luxusní pohoda blíží ke konci, ale to už nepatří k uplynulému roku.

Mezi několika úsměvnými věcmi minulého roku vyčnívá termín narození miminka mého miminka, neb gynekolog toto datum určil coby 30. února 2018 – vzhledem k tomu, že ale v naší republice a potažmo v naší vládě je již naprosto vše možné, nedivila bych se, kdyby i tento termín se v našich kalendářích objevil… Takže úsměvné…

Horší to bylo na politické scéně. Protože patřím mezi tupou a dehonestovanou pražskou kavárnu (a jsem na to hrdá), nemám radost, že nám vládne a zřejmě i nadále bude sebestředný, ješitný a zlý geront (ne, nemám nic proti gerontům, naopak jsem pracovala na gerontologickém oddělení v psychiatrické léčebně, ale ani jeden z klientů nebyl tak nesnesitelný a se všemi jsem vycházela celkem v pohodě). Takže negativum.

Vůbec nemám radost, že premiérem naší země není Čech, navíc že je to zločinec, podvodník a lhář.
Díky tomuto pánovi jsem po téměř třiceti letech začala chodit na protestní akce, opět jsem zvonila klíčema a zvonečkama a dokonce se na jedné z nich nechala i kontrolovat policií. Takže negativum.

Když jsem byla velmi mladičká, nějak jsem moc nevnímala, co se to s republikou děje a bylo mi celkem lhostejné, jak se na nás dívá okolní svět. Pak promluvil Milouš na Červeném Hrádku a já si začala uvědomovat své češství a začala se stydět. V devětaosmdesátém mě blízké okolí varovalo, ať na demonstrace proti režimu nechodím, protože by si mne někdo mohl všimnout a nemusela bych dopadnout dobře. Chodila jsem. Měla jsem malou dcerku (co teď čeká to miminko) a chtěla jsem pro ní lepší budoucnost.

Pak jsem leta nějak rezignovala. Ale teď se zase stydím, když vidím, co se nám snaží vládnout. A na demonstrace chodím a co to půjde, chodit budu.
Budu mít malou vnučku a chci se jí, až vyroste, beze studu podívat do očí.

Žádné komentáře:

Okomentovat