Lidé jsou dnes hrozně netolerantní. Dáš jednomu, jen tak maličko, skoro náznakově, po hlavě, a on by se proto chtěl, malichera, hned vážně prát...

Tolik různých bločků za tolik let! Kolik jich vlastně bylo? Suchým hadrem to kdysi začalo, pokračovalo se přes Bublající bahno, Zapíchnutý vidle ... a skončilo to u Letu mouchy, které nějakou dobu souběžně běželo spolu se zdejším Malým androidím tvítováním (které ovšem původně nemělo být deníčkem ani blogem, jen ... prostě malým androidím tvítováním). Malé androidí tvítování jsem v červnu 2015 přejmenovala na Let mouchy II, protože už to už dávno žádné androidí tvítování není a navíc Let mouchy I má od letošního února přeplněnou databázi a já stojím před problémem, jak to všechno nacpat do jednoho hnízda a na jednu adresu. A jestli to vůbec má cenu. Asi ne...
Alfa Betová - červen 2015

pátek 31. července 2015

Hraniční kočkoptačí laškování

Na internetu je hromada krásných fotek strak, ale já tady zveřejím pár mizerných, fotografovaných přes dvojité sklo a záclonu. Nejedná se o žádné luxusní letovky či špičkové fotografie zajímavého ptáka, ale o dokumetační fotku jedné stračí rodinky, která si zahrává se životem.

 Straky si poskakují po zahradě, kterou obývá skupina domácích i polodivokých koček:
Stračí maminka a tatínek dozírají na kočky a učí svou neskutečně drzou ratolest dělat stále větší a riskantnější všivárny:
Mládě je to ještě nedocmrdlé, sotva puberťák,  ale drzé je neskutečně!
Následuje hodně nečitelná fotka - nutno trošku zapojit fantazii. Nejlbíže k objektivu je záclona, pak je kocour Mates, náleduje sklo a straka, užírající kočičí laskominy z misky, která je na okenním parapetu. Mezi Matýskem a strakou je vzdálenost cca 10 cm: 
Blažena to stračí dovádění sleduje kousek vedle Matýska. Nevěří vlastním očím a jen sírá. Věnujte zde především pozornost nejčastěji mytému oknu, které je neustále zafrflané od čenichů, když kočky zapomenou a skočej po opeřenci:
 Ale bacha, taková sranda to není. Každou chvíli čekám, že při pozorování tohoto drzého ptačího divadla některou z koček skolí infarkt myokardu. 
A co se ptáků týká - občas jim to u nás na zahradě taky neprojde... 
Ne, že by mi pozřených opeřenců nebylo líto, je, ale na kočky se nezlobím. 
Lov je jejich přirozenost a pták má šanci uletět. Pomalejší prohrává. A já obě skupiny krmím rovným dílem, kočkám kladu na srdce, ať si dávají pozor na cizí lidi a na přecházení silnice, ptákům zase radím, ať si dají pozor na kočky. 
Občas ale někdo neposlechne...

Žádné komentáře:

Okomentovat