Lidé jsou dnes hrozně netolerantní. Dáš jednomu, jen tak maličko, skoro náznakově, po hlavě, a on by se proto chtěl, malichera, hned vážně prát...

Tolik různých bločků za tolik let! Kolik jich vlastně bylo? Suchým hadrem to kdysi na sklonku minulého tisíciletí začalo, pokračovalo se přes Bublající bahno, Zapíchnutý vidle ... a skončilo to u Letu mouchy. Let mouchy I má už bohužel přeplněnou databázi a tak svým tlacháním plním Let mouchy II.

úterý 17. září 2013

Prázdnota

Myslím, že aspiruji na Oskara či alespoň cenu Thálie, protože téměř každodenní pobyt v divadle a usmívání se na celý širý svět mne k tomuto opravňuje.
Náš domácí dosavadní styl života vzal najednou za své a teď se všichni plácáme z jednoho místa na druhé, jsme bezradní a přemýšlíme, jak dál. Přemýšlíme ve chvílích, kdy si uvědomujeme, že situace je opravdu definitivní, protože většinu času očekáváme jeho příchod z garáže přes zahradu domů nebo cvaknutí jeho klíčů v zámku dveří bytu.
Dneska jsem byla v Kauflandu, kde jsme spolu mnohdy byli nakoupit a moc jsem se nesoustředila, protože jsem courala všude možně a chvílemi jsem si připadala ztracená a tak jsem - stejně jako dřív - hledala mezi regály jeho hlavu...

3 komentáře:

  1. Achjo... :-( Být pozůstalým je ta nejtěžší životní role. Ceny se za její ztvárnění neudělují, největší odměnou je "to přežít"... ačkoli mě občas napadá, jestli to skutečně JE výhra.
    Člověk si to prostě musí zpracovat a uchopit po svém, aby se neusoužil a nezbláznil.... upřímnou soustrast.

    OdpovědětVymazat
  2. Znám to prázdno. Vydrží dlouho. Cítím s tebou, drž se.

    OdpovědětVymazat
  3. Alfo, to je mi moc líto...Upřímnou soustrast.

    OdpovědětVymazat