Asi mám po žížalkách

Moc hezká hromada sněhu za noc napadala, sotva jsme se Silvestrem do práce dorazili (2x Kopřifa jela jinam, než se od ní chtělo, ale zabořila se do závějí a tak se jí nic nestalo). Na parkoviště u divadla jsme se ani nesnažili vjet, protože jsme ho nenašli a jen podle vršků budov, vykukujících ze sněhu, jsme tušili, v kterých místech asi je (maličko jsem si zapřeháněla, tolik sněhu nebylo, ale parkoviště opravdu nebylo vidět a vjet na něj se nedalo, protože hromada sněhu a cestička do kopečka). Naše divadýlko má naštěstí i krytý tunel, do kterého jsme se snažili dostat, což se nám po veselém smýkání, výměny řidičů a Silvestrova poklusu Kopřifu tlačit, a nakonec díky Silvestrovu řidičskému umu a za převelkého přispění statečné Kopřify, která zřejmě usoudila, že už jí to na sněhu stači, prohrábla kola a pomalu se sklouzla rozjela směrem ke vratům do tunelu. Když se dostala na suchý podklad, tiše zapředla a nechala se zaparkovat v koutku tunelu. Dopolední sněhovou vánici vystřídal déšt a já už jen čoučám, jak hromady sněhu ráno bílého se mění v hromádky čehosi šedého...