Lidé jsou dnes hrozně netolerantní. Dáš jednomu, jen tak maličko, skoro náznakově, po hlavě, a on by se proto chtěl, malichera, hned vážně prát...

Tolik různých bločků za tolik let! Kolik jich vlastně bylo? Suchým hadrem to kdysi na sklonku minulého tisíciletí začalo, pokračovalo se přes Bublající bahno, Zapíchnutý vidle ... a skončilo to u Letu mouchy. Let mouchy I má už bohužel přeplněnou databázi a tak svým tlacháním plním Let mouchy II.

čtvrtek 4. února 2021

Autorita

 Héééj, kluci chlupatý, kolikrát vám mám říkat, že v kuchyni na stůl prostě nepolezete???!!!???

No tak héééééj, vstávat, to mě neslyšíte, nebo co?!?!?!?

čtvrtek 28. ledna 2021

Jistota kladivem

 Po letech zdechnul. Konečně. Nenáviděla jsem ho a jeho odchod jsem si upřímně přála. Nesnášela jsem, když byl zaprasený a musela jsem ho mýt. Než zase vypadal k světu, tak to trvalo věčnost. A dlouho mu to stejně nikdy nevydrželo, jen se kolem mihla kočka, už byl zase zasr...špiněnej.

pondělí 2. listopadu 2020

Smečka opět v plném počtu

 Vítej doma, milý malý kamaráde. 

V neděli 1. listopadu se naše smečka zase dostala na počet tří. Je to zvláštní pocit. Před rokem s námi byla Blaženka, Tadeáš a Matýsek a teď už je to Blaženka, František a Joaquín. Joaquínek je prcek naprosto úžasnej a i když na sebe se starousedlíky občas syčí, pokukují po sobě a myslím, že budou brzy kamarádi. Jen je problém se jménem, naše malá vnučka kočičkám říká Báža, Faša a Donda, tak možná že nakonec z Joaquínka bude Toníček. Zatím je to jedno, protože já mu stejně říkám Broučku, Tymalejuličníku, Plyšáčku, Nezmare a podobně. Ale o jméně to není. Joaquínek Rosa Fria vypadá spokojeně, baští a blbne jak o život a je to neskutečný mazlík. A zvědavec...

 Joaquín Rosa Fria, nar. 27. 7. 2020

úterý 6. října 2020

Jak dát kočce tabletku

Na internetu koluje hromada vtipů o tom, jak dát kočce tabletu. Já na to mám vlastní, léty osvědčený postup:

Počkám, až kočka usne. Když tvrdě spí, přijdu k ní, andělským hlasem na ní šeptám a něžně jí hladím po tělíčku. Kočka se pomalu probudí, protáhne se a zívne. A to je ta pravá chvíle, kdy kočku chytím pod krkem, priškrtím jí a hodím jí tabletu do otevřeného chřtánu. Kočka se nasere, vzteky polkne a já vítězoslavně prchám z bojiště.

Na našeho Fanouška to ale neplatí... 

Ten kocour je nějaký divný, nevím, jestli se nemám začít bát.... :D

pátek 2. října 2020

Kluk jak buk

"Doma mi říkají, že už jsem velkej kluk, protože mám dneska první narozeniny. Prej mi je rok a že kvůlivá tomu jsem dostal hromadu kuřecích srdíček a pískací kuře a peříčka na klacku a novou sadu motýlků, kterým můžu urvat křídla!"


"Chci mít každej den první narozeniny!"

úterý 22. září 2020

Pakt o paktu budoucím

Jmenuji se Miky Lucky Life, ale doma mi většinou říkají Fanoušku, Fando a když zlobím, což mi jde, tak Františkunesermě. 2. října mi bude už rok, tak jsem velkej chlapík. Mám spolubydlící skoro šestnáctiletou Sibiřku, ale ta už si se mnou nechce moc hrát a už vůbec ne strhávat záclony, když se k nám domů dostane moucha nebo můra. Dvounožci mi slíbili, že začátkem listopadu dostanu kámoše, který mi s demolicí bytu pomůže, tak už se moc těším.

čtvrtek 17. září 2020

Černá Číča naposled

 Včera večer se při krmení Černá Číča nechala poprvé pohladit. Od krku až po ocásek. Na to, kolik toho dokázala spořádat, mě překvapily obratle, které byly čitelné přes celou páteř.

Dnes ráno jsem otevřela v kuchyni okno a bohužel jsem nevyfotila moje tři venkovky - Majdu, Vildu a Černou Číču, které se řadily ke snídani. Naservírovala jsem jim syrové maso a při tom se mi podařilo Černou Číču odchytit a dopravit jí na veterinu. Jsem ráda, že obrovskou porci toho nejepšího masíčka celou spořádala...

Její - i přes její úžasný apetit - drobné tělíčko bojovalo s nádorem a selháváním vnitřích orgánů. Podle veterináře začínala mít bolesti a její stav byl téměř neslučitelný se životem. Bylo jí asi osm let.

Přestože to byla divoká kočka, kterou asi nikdy nikdo nechtěl, odešla milována. 


Ať je ti za Duhovým mostem u Velké Kočky dobře, milá Černá Číčo. 

I když to mezi námi bylo, jaké bylo, budeš mi chybět...

pátek 4. září 2020

Černá Číča - odchyt IV

3. září, kdy jsme byli objednaní na veterinu, Černá Číča nepřišla. Přesto jsem objednaný čas využila a jela na veterinu s naší Blaženou, která se mi poslední dobou nelíbí. Asi to tak mělo být. Bláža absolvovala kromě jiného RTG, kde jí zjistili trichobezoáry, které začínaly působit zánět. Dostala jakousi injekci proti nim a injekci antibiotik, protože bezoáry již začínaly způsobovat zánět. A pak vyfasovala jakousi pastu, které má sníst každý den jednu čajovou lžičku. No – je to boj a bez násilí se to neobjede, ale co se dá dělat.

S doktorem jsem se domluvila, že jestli se mi podaří Černou Číču chytit 4. září, tak máme v poledne přijít. Hned ráno jsem vykoukla z okna a Černá byla na zahradě. Podařilo se mi překlopit přes ní košík na prádlo, ale při přesunu do přepravky Černá vyklouzla a zmizela v okolních zahradách. Dlouho mě nic tak nemrzelo, jako moje nešikovnost. Pomalu mám chuť to s Černou vzdát. Ale ještě jí dám šanci… Snad se mi to podaří příště. A budu sakra opatrná.

středa 2. září 2020

Parťák pro Fanouška?

Naše Bláža už nemá na našeho jedenástiměsíčního Fanouška energii. Je to přeci jen kočičí babička a radši by jen už tak v klidu gaučovala, než demolovala byt. Tak jsme se s mužem rozhodli, že Fandovi pořídíme kočičího parťáka. Měla jsem sice uričté představy, jak by měl vypadat, ale když jsem viděla od jedné chovatelky kocourka Joaquina, nedalo mi to a napsala jsem jí. Byl by k odběru konem října nebo v listopadu. Asi za tři týdny se na něj můžeme přijet podívat.

Drahý polovička ho ještě neviděl ani na fotce, ale asi bude muset dobrovolně uznat, že bez tohohle kloučka naše domácnost prostě fungovat nemůže...