Dva roky prázdnin

Přestože větina z nás touží prožít dva roky krásných prázdnin, málokomu se to podaří. Já to štěstí měla, moje prázdniny trvaly přesně od 1. února 2016 do 21. května 2018.
Po divokém odchodu ze Státní opery jsem se ocitla na pozici, o které jsem si tehdy valné mínění nedělala a ani pramálo se mi tam nechtělo. Jo - kdybych byla bývala věděla, tak bych juchala a těšila se na každý den....
Zprvu jsem tehdy moc nejuchala, ale za pár týdnů jsem si nového působiště začala vážit a za dalších pár týdnů jsem se do práce občas i těšila. Od nového roku 2017 jsem na stejném buildingu přešla na maličko jinou pozici a začaly naprosto luxusní dny, kdy jsem do práce chodila téměř s nadšením, i když se mi pravidelná pracovní doba změnila na dobu nepřetržitou. Kdyby mi dřív někdo řekl, že budu zase chodit na noční a že se na ně budu dokonce těšit, bacila bych ho, případně volala Chocholouška. Ale stalo se a opravdu jsem si to užívala a maximálně se hodila do klidu a vrněla jsem spokojeností.

Léto budiž pochváleno!

Tak nám pomalu končí září a já bych se chtěla trošku poohlédnout za uplynulým létem, které bylo hodně nestandardní, leč odpovídající mým trendům posledních let.

Obecní blázen

Přišel mi dopis. Byť nebyl do vlastních rukou, ba ani do cizích, byť byl naprosto obyčejný, paní Poštovní se snažila mi ho předat osobně, aby si mě prohlédla.
Ale proč ne, každá obec má svého blázna, tak proč bych jím u nás nemohla být právě já?