Lidé jsou dnes hrozně netolerantní. Dáš jednomu, jen tak maličko, skoro náznakově, po hlavě, a on by se proto chtěl, malichera, hned vážně prát...

Tolik různých bločků za tolik let! Kolik jich vlastně bylo? Suchým hadrem to kdysi na sklonku minulého tisíciletí začalo, pokračovalo se přes Bublající bahno, Zapíchnutý vidle ... a skončilo to u Letu mouchy. Let mouchy I má už bohužel přeplněnou databázi a tak svým tlacháním plním Let mouchy II.

čtvrtek 23. dubna 2020

Karanténa nuda je?

Pandemie. Hrozné slovo. U nás v rodině se nás kdysi jedna přímo dotkla, moje prababička měla Španělskou chřipku. Přežila, ale vypadaly jí vlasy a zkroutilo nohy tak, že do své smrtí špatně chodila. Zemřela v roce 1950. Zvláštní na tom bylo, že žila v maličkém venkovském domku spolu s dalšími asi šesti členy domácnosti, ale nikdo jiný to od ní nedostal.

Vždycky jsem věděla, že to může přijít znovu a znovu, ale tak nějak jsem si to nepřipoštěla a měla tuto možnost schovanou v šuplíku spolu s další světovou válkou, ekologickou katastrofou a pádem bludného vesmírného tělesa na naši matičku Zemi.

sobota 18. dubna 2020

Fanda

Když se to narodilo, bylo to takové malé, hubené nic.
Hubené to bylo, protože v okolí byla spousta zajímavých věcí, které se musely prozkoumat a tak nějak nezbyl čas na jídlo. Maminka tohoto nic byla tříbarevná dáma a tatínek černý jako uhel.  Všechny čtyři sestřičy měl černé a on, jako jediný kluk z vrhu, byl blonďák.


Ten jeho kukuč mi učaroval zrovna ve smutném období, kdy moji dva kočičí kluci přešli Duhový most za Velkou Kočkou.