Lidé jsou dnes hrozně netolerantní. Dáš jednomu, jen tak maličko, skoro náznakově, po hlavě, a on by se proto chtěl, malichera, hned vážně prát...

Tolik různých bločků za tolik let! Kolik jich vlastně bylo? Suchým hadrem to kdysi na sklonku minulého tisíciletí začalo, pokračovalo se přes Bublající bahno, Zapíchnutý vidle ... a skončilo to u Letu mouchy. Let mouchy I má už bohužel přeplněnou databázi a tak svým tlacháním plním Let mouchy II.

čtvrtek 11. května 2017

Proč? Proto!

Nemám ráda politiku, nemám ráda politiky, nechtěla bych být politik a nechtěla bych žít s politikem. Nechtěla bych mít politika v rodině. Za žádnou cenu. Ani za ty jejich prachy ne.

Chápu ovšem, že někdo to dělat musí a již jsem léty natolik poučená, že vím, že slušný člověk to asi nikdy nebude. Takže volím ty, kteří se mi zdají nejméně vulgární, nejméně arogantní a nejméně sebestřední. V devětaosmdesátém jsem stála na Václaváku a zvonila klíčema a následně na Letné poskakovala, aby mi neumrzly nohy. A věřila jsem. Díky mému tehdejšímu zaměstnání v Kanceláři prezidenta jsem poměrně brzy vystřízlivěla a dlouhá léta jsem politické dění okolo sebe vnímala jen tak okrajově. Ne, že by se mi líbilo, co se děje kolem, ale posunula jsem si hranice tolerantnosti vůči špatným politikům poměrně nízko a dost vydržím
.
Jednou z mála mých aktivit tohoto rázu byla účast v referendu o vstupu ČR do EU, kde jsem svým slabým hláskem vykřikovala, že EU ne, ne a NE.

Pak jsem se účastnila přímé volby prezidenta a když jsem z volební komise nevymámila jméno třetího kandidáta, volila jsem menší zlo v podobě knížete Schwarzenberga. Výsledek voleb mne velmi rozladil a trošku mne uklidnilo vědomí, že se našla země, kde jsou na tom stejně jako my, ne-li hůř. Protože Trump se američanům taky povedl. Ačkoliv to neznamená, že se od té doby za Zemana méně stydím. Kdepak! Stydím se hodně. A čím dál, tím víc... 

Od doby, kdy je v čele našeho státu Zeman, začala jsem se zase o politické dění okolo nás zajímat víc. Seznala jsem, že naši představitelé jsou ještě větší … nenapadá mne vhodné slušné slovo, tedy znovu: Seznala jsem, že naši současní představitelé jsou mnohem horší, než ti předcházející a čekala jsem, kdy přijde něco, co mne zase uvede do stádovitého klidu nebo co mne rozdráždí.

Přiznávám, že bych na stará kolena preferovala stádovitý klid a nohy v teple, ale co provádějí Zeman a Babiš je pro mne již neskousnutelné. Arogance obou dvou už přesáhla meze, které jsem schopná tolerovat.
A tak zase na stará kolena stojím na Václaváku a zvoním klíčemi. Včera bylo náměstí pod koněm plné do půlky. Věřím, že jestli ti dva sebestřední a samolibí pánové neodejdou z politického dění, příště bude Václavák plný.

A pak zase na Letnou… 

středa 3. května 2017

První letošní let Mouchy

Tak nám zase kvetou šeříky a já si místo novoročního předsevzetí dávám květnový závazek, že Moucha bude poletovat častěji, než v uplynulých čtyřech měsících.
Ne, že by nebylo co psát, ale nebyl čas. Hrozně mě baví nudit se a gaučovat, leč nějak na to nemám „koule“ a vždycky si vymyslím něco, co mi tyto bohulibé činnosti pokazí:

Takže jako první jsem si dodělala papíry na výchovnou nepedagogickou činnost a k tomu se jaksi samosebou přidružily činnosti, které mému já byly do nedávna téměř cizí – ale klientům něco nabídnout musím. Zvolila jsem pro začátek enkaustiku a decoupage, pokouším se zvládnout alespoň základny patchworku. Poslední z toho je pro mne docela náročné, protože s jehličkou jsem nikdy velký kamarád nebyla. I když, co si pamatuju, když byly malé moje ratolesti, měly dost ošacení mé vlastní výroby z vlny či látkek. Leč dítka rostou a já od té doby ušila maximálně závěsy… Sama jsem zvědavá, jak to dopadne.

Když se při práci, ve které jsem od nového roku zase naskočila do nepřetržitého provozu a denní střídá noční (i když takový masakr jako kdysi v divadle to není, to už bych asi nedala) věnuji ještě různým výtvarným technikám, případně studuji různé střihy a návody, rodný dům se zahradou se do toho probouzí ze zimního spánku kvílejíc, co vše se musí natřít, opravit, posekat, prostříhat a podobně, není moc čas ani na návštěvu střelnice, natož na lenošení.

Tož tak…