Černá Číča naposled

 Včera večer se při krmení Černá Číča nechala poprvé pohladit. Od krku až po ocásek. Na to, kolik toho dokázala spořádat, mě překvapily obratle, které byly čitelné přes celou páteř.

Dnes ráno jsem otevřela v kuchyni okno a bohužel jsem nevyfotila moje tři venkovky - Majdu, Vildu a Černou Číču, které se řadily ke snídani. Naservírovala jsem jim syrové maso a při tom se mi podařilo Černou Číču odchytit a dopravit jí na veterinu. Jsem ráda, že obrovskou porci toho nejepšího masíčka celou spořádala...

Její - i přes její úžasný apetit - drobné tělíčko bojovalo s nádorem a selháváním vnitřích orgánů. Podle veterináře začínala mít bolesti a její stav byl téměř neslučitelný se životem. Bylo jí asi osm let.

Přestože to byla divoká kočka, kterou asi nikdy nikdo nechtěl, odešla milována. 

Ať je ti za Duhovým mostem u Velké Kočky dobře, milá Černá Číčo. 

I když to mezi námi bylo, jaké bylo, budeš mi chybět...

Černá Číča - odchyt IV

3. září, kdy jsme byli objednaní na veterinu, Černá Číča nepřišla. Přesto jsem objednaný čas využila a jela na veterinu s naší Blaženou, která se mi poslední dobou nelíbí. Asi to tak mělo být. Bláža absolvovala kromě jiného RTG, kde jí zjistili trichobezoáry, které začínaly působit zánět. Dostala jakousi injekci proti nim a injekci antibiotik, protože bezoáry již začínaly způsobovat zánět. A pak vyfasovala jakousi pastu, které má sníst každý den jednu čajovou lžičku. No – je to boj a bez násilí se to neobjede, ale co se dá dělat.

S doktorem jsem se domluvila, že jestli se mi podaří Černou Číču chytit 4. září, tak máme v poledne přijít. Hned ráno jsem vykoukla z okna a Černá byla na zahradě. Podařilo se mi překlopit přes ní košík na prádlo, ale při přesunu do přepravky Černá vyklouzla a zmizela v okolních zahradách. Dlouho mě nic tak nemrzelo, jako moje nešikovnost. Pomalu mám chuť to s Černou vzdát. Ale ještě jí dám šanci… Snad se mi to podaří příště. A budu sakra opatrná.

Černá Číča - odchyt III

 Odchyt třetí se nepovedl. Zkoušela jsem přepravku, košík jako minule, košík zcela jiný, leč Černá Číča usoudila, že jsem trapná a odešla přes zahrady neznámo kam.

Je mi kočičky líto, protože tlamku má oteklou velmi nehezky a asi jí to dost bolí. Veterináři jsem se do telefonu omluvila, že se mi to zkrátka nepovedlo a další termín máme 3. září. Netuším, jak jí lapím. Koupila jsem si podběrák na ryby, se kterým trénuji na domácích kočkách, které mi už po několika postupech daly jasně najevo, kam si ho mám strčit.  

Držte mi palce, protože ona lékařský zákrok opravdu potřebuje. 

Snad se mi to povede...

Černá Číča - odchyt II

ATB pravidelně podávaná v kolečku gothaje zabrala a kočička se zbavila hnusých hnisavých hlenů. Připravila jsem Fandovu přepravku i s povlečením s tím, že když kočka nevleze do přepravky, hodím přes ní hadr a tak jí chytím. No… neprošlo to. V zoufalství jsem vzala košík na prádlo a když Číča baštila, přiklopila jsem jí košíkem.  Měla jsem co dělat, abych jí udržela, ale s pomocí povlečení se mi podařilo jí nasoukat do přepravky.

Na veterině se to obešlo bez demolice, protože jsem použila trik, kterým jsem jí znehybnila při dávání spot onu. Veterinář usoudit, že již je v takovém stavu, aby mohla podstoupit přispání a operaci tlamky (má veliký otok na spodní čelisti) a případnou kastraci. Na to máme přijít za týden.

Černá Číča

Vzhledem k tomu, že nedošlo k žádné demolici ordinace a k žádnému lékařskému zákroku, nic jsem neplatila. 

Za týden to bude asi zajímavé.  Doufám, že se mi povede trik s košíkem….

Demolition Black Cat - odchyt I

 Je evidentní, že Černá Číča má ze svého minulého života své zkušenosti a tak sklopec a stará přepravka je pro ní zlo, od kterého se má prchnout. Bohužel mám pracovní dobu tak rozvrženou, že na veterinu mohu jen ve čtvrtek a pátek, takže moc šancí na odchyt nemám. A taky na veterině bývá dost plno a po dohodě s veterinářem, kterého jsem o situaci naší černé kočičky informovala, jsme se dohodli na čtvrcích. Dlouho se nedařilo.

Jednoho krásného rána jsem zkusila vzít naší velmi drahou přepravku pro velké kočky, která vypadá trošku jinak než standardní přepravky, položila jsem jí otevřenou na dvorek a do přepravky dala misku s jídlem. Černá Číča šla, ovšem doprovázená naší venkovní krotkou Majdou, kterou jsem musela vytáhnout za ocas. A – světe div se – podařilo se.

 Přepravka pro opravdu velké a těžké kočky

Kočička byla lapena a jelo se na veterinu. Řekla jsem doktorovi co a jak a on otevřel přepravku, že se na kočičku tedy podívá. Nebyla jsem připravena, doktor a sestřičky na veterině také ne a začala docela vtipná scénka…

Veterinář s koštětem se snažil kočku vyšťourat z pod nábytku, sestřičky pobíhaly kolem s ručníky, moje maminka, která jela se mnou, lomila rukama a ječela u dveří a já stála u vyšetřovacího stolu jako trubka.  Když se veterináři podařilo kočičku vyhnat z pod nábytku, vystřelila na okno a začala šplhat po žaluziích. To už jsem se vzpamatovala a snažila jsem se pomoct, takže jsme se tam pletli čtyři. Moje maminka se na to dívala ode dveří vyšetřovny a vykřikovala něco v tom smyslu, že se na to nemůže dívat.

Nakonec se nám společnými silami podařilo kočku dostat zpět do přepravky. Uřícený lékař se zhroutil na židli a řekl, že si během této akce kočku prohlédl, že má svrab v uších, hnusnou rýmu a podle kožíšku je masivně začervena. Dal mi antibiotika, která jsem jí měla podávat každý den a kapku do kožichu, která by jí měla zbavit většiny parazitů. A za čtrnáct dní máme přijít na kontrolu.

Jak mám dát kapku za krk a pravidelně podávat ATB mi neporadil. Vyšpulila jsem třináct stovek a neplatila jsem demolici ordinace ani opravu žaluzií.

Doma se mi podařilo kočce spot on aplikovat díky tomu, že přepravka pro Fanouška je na mnoha místech otevřitelná a mně se zadařilo škvírou zhora nacpat do přepravky staré povlečení a tím kočku znehybnit.  ATB každý večer zblajzla v kolečku gothaje.

Bojím se, že příště mi do přepravky už dobrovolně nevleze…

Černá Číča

Někdy v listopadu loňského roku se u nás na zahradě začala objevovat ošklivá, nemocná a plachá černá kočka. Domluvili jsme se, že už je u nás koček jako psů a tak jsme jí ignorovali a nedávali jí misku, aby si našla jiné bydliště. Kočka ale vytrvala a smutně koukala do oken. Když přešel Tadeáš za Duhový Most, nevydržela jsem a misku jsem Černé Číče nabídla také. Tadeáškův odchod a pak také nepřítomnost našeho druhého venkovního kočičáka Vildy, který na naší zahradě se svou sestrou bydlel deset let, mě tak nějak rozněžnila a rozhodla jsem se Černou Číču adoptovat.

Černá Číča je ošklivá prašivá kočička, nesmírně plachá a když se k ní někdo přiblíží, okamžitě uteče, případně nehezky sekne. No, kdoví, co chudák zažila. Navíc trpí příšernou rýmou a její čenich je neustále pofrkaný hnisavou nudlí. Po Matýskově odchodu a příchodu Františka jsem se rozhodla pro odchyt této ubohé kočičky, jednak, abych tomu stvořeníčku pomohla a také aby se ostatní domácí kočky od ní něčím nenakazili. Bohužel díky Covidu a Blažence, o kterou jsem jako o osiřelou kočičí seniorku měla strach, veterina se odložila až na duben. Nejdřív jsem musela absolvovat veškerá vstupní vyšetření s Fanouškem a pak jsem Blaženě nechala udělat kompletní vyšetření, aby neodešla za svými kamarády dřív, než bude nevyhnutelně nutné.

Takže teď mě čeká Černou Číču chytit, vyléčit a pak vykastrovat.

Myslím, že to bude docela jazda...