Černá Číča

Někdy v listopadu loňského roku se u nás na zahradě začala objevovat ošklivá, nemocná a plachá černá kočka. Domluvili jsme se, že už je u nás koček jako psů a tak jsme jí ignorovali a nedávali jí misku, aby si našla jiné bydliště. Kočka ale vytrvala a smutně koukala do oken. Když přešel Tadeáš za Duhový Most, nevydržela jsem a misku jsem Černé Číče nabídla také. Tadeáškův odchod a pak také nepřítomnost našeho druhého venkovního kočičáka Vildy, který na naší zahradě se svou sestrou bydlel deset let, mě tak nějak rozněžnila a rozhodla jsem se Černou Číču adoptovat.

Černá Číča je ošklivá prašivá kočička, nesmírně plachá a když se k ní někdo přiblíží, okamžitě uteče, případně nehezky sekne. No, kdoví, co chudák zažila. Navíc trpí příšernou rýmou a její čenich je neustále pofrkaný hnisavou nudlí. Po Matýskově odchodu a příchodu Františka jsem se rozhodla pro odchyt této ubohé kočičky, jednak, abych tomu stvořeníčku pomohla a také aby se ostatní domácí kočky od ní něčím nenakazili. Bohužel díky Covidu a Blažence, o kterou jsem jako o osiřelou kočičí seniorku měla strach, veterina se odložila až na duben. Nejdřív jsem musela absolvovat veškerá vstupní vyšetření s Fanouškem a pak jsem Blaženě nechala udělat kompletní vyšetření, aby neodešla za svými kamarády dřív, než bude nevyhnutelně nutné.

Takže teď mě čeká Černou Číču chytit, vyléčit a pak vykastrovat.

Myslím, že to bude docela jazda...