Jmenuji se Miky Lucky Life, ale doma mi většinou říkají Fanoušku, Fando a když zlobím, což mi jde, tak Františkunesermě. 2. října mi bude už rok, tak jsem velkej chlapík. Mám spolubydlící skoro šestnáctiletou Sibiřku, ale ta už si se mnou nechce moc hrát a už vůbec ne strhávat záclony, když se k nám domů dostane moucha nebo můra. Dvounožci mi slíbili, že začátkem listopadu dostanu kámoše, který mi s demolicí bytu pomůže, tak už se moc těším.
Včera večer se při krmení Černá Číča nechala poprvé pohladit. Od krku až po ocásek. Na to, kolik toho dokázala spořádat, mě překvapily obratle, které byly čitelné přes celou páteř.
Dnes ráno jsem otevřela v kuchyni okno a bohužel jsem nevyfotila moje tři venkovky - Majdu, Vildu a Černou Číču, které se řadily ke snídani. Naservírovala jsem jim syrové maso a při tom se mi podařilo Černou Číču odchytit a dopravit jí na veterinu. Jsem ráda, že obrovskou porci toho nejepšího masíčka celou spořádala...
Její - i přes její úžasný apetit - drobné tělíčko bojovalo s nádorem a selháváním vnitřích orgánů. Podle veterináře začínala mít bolesti a její stav byl téměř neslučitelný se životem. Bylo jí asi osm let.
Přestože to byla divoká kočka, kterou asi nikdy nikdo nechtěl, odešla milována.
I když to mezi námi bylo, jaké bylo, budeš mi chybět...
3. září, kdy jsme byli objednaní na veterinu, Černá Číča nepřišla. Přesto jsem objednaný čas využila a jela na veterinu s naší Blaženou, která se mi poslední dobou nelíbí. Asi to tak mělo být. Bláža absolvovala kromě jiného RTG, kde jí zjistili trichobezoáry, které začínaly působit zánět. Dostala jakousi injekci proti nim a injekci antibiotik, protože bezoáry již začínaly způsobovat zánět. A pak vyfasovala jakousi pastu, které má sníst každý den jednu čajovou lžičku. No – je to boj a bez násilí se to neobjede, ale co se dá dělat.
S doktorem jsem se domluvila, že jestli se mi podaří Černou Číču chytit 4. září, tak máme v poledne přijít. Hned ráno jsem vykoukla z okna a Černá byla na zahradě. Podařilo se mi překlopit přes ní košík na prádlo, ale při přesunu do přepravky Černá vyklouzla a zmizela v okolních zahradách. Dlouho mě nic tak nemrzelo, jako moje nešikovnost. Pomalu mám chuť to s Černou vzdát. Ale ještě jí dám šanci… Snad se mi to podaří příště. A budu sakra opatrná.
Naše Bláža už nemá na našeho jedenástiměsíčního Fanouška energii. Je to přeci jen kočičí babička a radši by jen už tak v klidu gaučovala, než demolovala byt. Tak jsme se s mužem rozhodli, že Fandovi pořídíme kočičího parťáka. Měla jsem sice uričté představy, jak by měl vypadat, ale když jsem viděla od jedné chovatelky kocourka Joaquina, nedalo mi to a napsala jsem jí. Byl by k odběru konem října nebo v listopadu. Asi za tři týdny se na něj můžeme přijet podívat.
 |
