Vencovy pindy

Vencovy pindy aneb blog Václava Víška jsem objevila čirou náhodou při hledání určitých informací o historii Novoměstské radnice. Na jeho blogu jsem se pak zasekla na pěkně dlouhou dobu a dovolila jsem si ukrást tři z tam uvedených srovnávacích fotografií. Jsou to fotografie míst mého rodiště v dobách, které si nepamatuji a už ani nepamatuji.
Tyto  tři srovnávací fotografie jsem drze šlohla hlavně proto, že jeden nikdy neví, kdy co z internetu zmizí a ráda bych je měla ve svém archivu.
Každopádně každému doporučuji, aby si uvařil kýbl káfe či čaje a v klidu se ponořil do hlubin srovnávacích fotek pana Víška. Zaručuju, že se nikdo nudit nebude.
Pokud si nenajde místa, kde se narodil, vyrůstal, či kde právě bydlí, určitě si najde jiná známá místa. A jestli ani to ne, už jen srovnání tehdy a nyní za to stojí.

Bez srovnávací fotografie bych svoje rodiště před sto lety nepoznala ani náhodou.

Škoda, že není k dispozici ještě podobný záběr z let 1965-75. 

Pokusím se prohrabat rodinnými alby, 

případně požádám o pomoc pár místních starousedlíků

 a třeba se zadaří...

 Dům na rohu si sto let zachoval svou tvář poměrně úspěšně. 

Místo koloniálu Václava Svobody je vietnamská samoobsluha 

a na fasádě tohoto starého domu pochopitelně nechybí krásné novodobé graffiti.

Cesta, po které poměrně často jezdím do nedalekého supermarketu. 

Docela mě překvapila Kalousova plynárna - nějak mi nenapadlo, jak je stará. 

Jestlipak ta socha nad vjezdem už tehdy plynově plápolala?

Kousek od Kalousovy plynárny je rodný dům mistra Jana Kubelíka, jehož podobu někdy z dvacátých let jsem našla na stránkách Opera PLUS

Tento domeček v ulici stojí pořád. Nikdo se o něj nestará, nikdo tam nebydlí. Jeden čas měli domek  v pronájmu vietnamští obchodníci a používali ho jako skladiště.

Pohled na opuštěný, rozpadající se maličký domek u silnice je víc, než smutný.
Potěšující je fakt, že i tohoto zanedbaného stařečka našli sprejeři a vytvořili na něm krásné  a vkusné graffiti...