Lidé jsou dnes hrozně netolerantní. Dáš jednomu, jen tak maličko, skoro náznakově, po hlavě, a on by se proto chtěl, malichera, hned vážně prát...

Tolik různých bločků za tolik let! Kolik jich vlastně bylo? Suchým hadrem to kdysi na sklonku minulého tisíciletí začalo, pokračovalo se přes Bublající bahno, Zapíchnutý vidle ... a skončilo to u Letu mouchy. Let mouchy I má už bohužel přeplněnou databázi a tak svým tlacháním plním Let mouchy II.

neděle 9. srpna 2015

Šikovní dědové

Mám ráda Prahu a její historii. Mám ráda pohled na Hradčany. Nedávno jsem opět narazila na jednu z prvních fotografií Hradčan, pořízenou na začátku druhé poloviny 19. století. Jejím autorem pochopitelně nejsem já, ale jakýsi pan Andreas Groll, jehož koníčkem bylo fotografování architektury a památek. Za svůj život nasekal mraky fotografií, za které dokonce dostal jakousi cenu od samotného císaře pána.
Foto: Andreas Groll, cca 1855-1860
Jak by to asi vypadalo dneska, kdyby se na to dědové vykašlali?
Naše generace už tento pohled na Hrad nezná.
Katedrála s odmázlou novou západní částí,
střechu jsem nechala, i když taky tehdy vypadala trošku jinak.
Takhle už Prahu známe my
Dostavba katedrály se našim dědečkům povedla, věděli, co dělají a uměli to udělat. Mnoho lidí ani netuší, že závěrečná kolaudace proběhla až ve 20. letech minulého století. 
Kdoví, jak by to dopadlo, kdyby se do podobné dostavby pustili dnešní architekti a stavaři. 
'Moderní vestavba mezi historickými domy na Národní

2 komentáře:

  1. Dostavba je opravdu krásná. Mám ten"barák" ráda. Jen mě mrzí, že se moderna dává vedle historických budov. Nevím, proč by se nemohlo udělat několik míst v Praze, kde budou jen moderní budovy a skleněné kostky a v centru se můžou stavit repliky fasád starých budov. Jinak to vypadá jako pěst na oko.

    OdpovědětVymazat
  2. Ono když se to tak vezme, tak Praha je uhňácaná z mnoha slohů. Máš vedle sebe domy renesanční, barokní, secesní, mezi nimi je nacpán dům novorenesanční nebo empírový, příadně tam plácli extramoderní kubistický dům... ale většinou se k sobě tak trošku hodily. Dnešní archtekti a urbanisté leckdy nemají míru, co v místě staré zástavby postavit a co už raději postavit jinde, nebo případně vůbec ne. (Např. Smajlí dům vedle Anežského kláštera, jehož stavbu na tomto místě doufám hlavy pomazané nedovolí.)

    OdpovědětVymazat