Byla jsem v divadle!

Vzhledem k tomu, že poslední dobou kmitám pouze mezi divadlem a domovem, napadlo mne, že bych mohla vyrazit někam za kulturou.

Ale kam? 

Do některého z muzeí?

Na výstavu?

Do galerie?

Ne, už to mám!

Půjdu do divadla! 

Protože jsem za poslední roky docela zahlcená operními a baletními dojmy, zvolila jsem zcela odlišný žánr ve zcela odlišném divadle. Takže poslední den letošní sezóny jsem dala košem našemu divadlu, odpustila jsem si Romea a Julii a koupila vstupenky někam úplně jinam na něco úplně jiného...

Já to u nás mám moc ráda, ale všeho moc škodí...

Ve chvíli, kdy u nás zazněly první tóny posledního představení, vyrazili jsme se Silvestrem v Kvíčale do Vysočan. 

Když už ke konkurenci, tak proč ne V.I.P. vstupenku???

Na parkovišti OC Harfa jsme nechali Kvíčalu vedle kamarádky, kterých tam bylo překvapivě mnoho. Za chvíli mi ale došlo, že když je principál největší guru přes Kvíčaly v republice, není se čemu divit (mojí Kvíčale se už taky podíval pod kapotu...)

Kvíčalina kamarádka - holky na sebe pokukovaly po celou dobu představení.
Než jsem je stihla vyfotit vedle sebe, stříbrná Kvíča odjela....
Tak se to podaří třeba příště :D

 Přiznám se, že jsem v Outú aréně ještě nebyla a i OC Harfa byla mou návštěvou poctěna prvně. V obchodním domě bych asi chvíli bloudila, než bych něco našla, ale na střechu jsem trefila na první pokus.
Střecha Harfy je příjemná a pobavilo mě i dinosaurosafari. Možná tam někdy zajdu jen tak, na kafe...
Na konci střechy se krčilo minijeviště s minihledištěm a protože už mám v sobě zafixováno, že se v divadle nefotí, respektovala jsem to i tady.

Letní scéna na Harfě

Nenapadlo nás nic lepšího, než místo mé oblíbené druhé řady zvolit tu první, a pak jsem byla téměř zaskočená, jak jsem k hercům blízko. Když si dřepnu do první řady u nás, je mezi mnou a hercem ještě dirigent a celý orchestr.
První a druhá řada byla vyhrazená nám, V.I.P. divákům, kteří jsme za stovku k lístku navíc dostali i stoleček s malým občerstvením - voda, oříšky, olivy. Vše se v teplém večeru hodilo.

Derniéry bývají smutné tím, že něco končí, ale zase mají zcela jiný náboj, protože každý si chce to poslední přestavení užít. I tento večer byl ve znamení pohody, legrace a úžasné improvizace. Bavili jsme se od první chvíle až do konce. Při potlesku jsem vstala jako jedna z prvních a když mi došlo, že nejsem u "nás", alespoň jsem nehulákala BRAVÓÓÓ!!!

Klaněčka.
Tuhle i následující fotku jsem čmajzla na FB scény na Harfě,
ale já musela, když mi to na obou tak sluší.
Především na této vynikne můj ušlechtilý profil. 

Kdyby byly k mání DVD z představení, určitě bych si ho koupila a doma si ho jednou za čas pustila jako příjemný oddech a vyčištění hlavy od negativních myšlenek.

Po dlohotrvajícím potlesku jsme se zase všichni usadili a udělali si jednu selfie

Se Silvestem jsme byli tak nadšení něčím pro nás zcela nezvyklým, že jsme si na začátek srpna koupili lístky na představení Můžu k tobě?
A abych zcela o prázdninách nezvlčila, střihnu si ještě alespoň něco na vážnější notu...