Fanda

Když se to narodilo, bylo to takové malé, hubené nic.

Hubené to bylo, protože v okolí byla spousta zajímavých věcí, které se musely prozkoumat a tak nějak nezbyl čas na jídlo. Maminka tohoto nic byla tříbarevná dáma a tatínek černý jako uhel.  Všechny čtyři sestřičy měl černé a on, jako jediný kluk z vrhu, byl blonďák.

Ten jeho kukuč mi učaroval zrovna ve smutném období, kdy moji dva kočičí kluci přešli Duhový most za Velkou Kočkou.

Fanouškovi, vlastním jménem Miky Lucky Life, je šest měsíců a tři měsíce ho máme doma. A už to není žádné malé nic. Je to velký puberťák a protože vilně útočí na naší patnáctiletou kočičí seniorku, musel podstoupit kulifikaci.

Po zákroku oznámil, že je nasrán a že vyleze přepravkou okýnkem na misku s vodou.

Neprošlo mu to, nevešel se. Pak posedával na lednici a měla jsem pocit, že si vybírá způsob, jak a čím nás zabít....

Ale po několika dnech mi to odpustil, pomalu si zvyká na vodítko a s chutí vyrážíme na zahradu obdivovat trávu. Hned při první vycházce se projevil jako správný lovec a zabiják, chytil mouchu a sežral jí.

A taky se potkal se psem:

Doma čile asistuje při šití roušek:

A hlavně kontroluje (k mé převeliké radosti), jestli mám dobře nastavený stroj:

No a protože roušek už začíná být dostatek, dal nám Fanda zcela jasně najevo, že odpočívadlo, na kterém spokojeně patnáct let polehávaly tři naše staré kočky, je úplně na nic a že potřebuje větší.

Takže přestávám šít roušky ve velkém a jdu někam sejmout nějaký strom, bychom Fandovi udělali odpočívadlo na míru. Na jeho míru...