Kočka na vepřovém s houbami

Jak jsem minule psala, naše domácnost se za posleních dvacet let přizpůsobila spolubydlení s kočkami. Žádné koberce, žádné poličky s titěrnostmi ani podobné interiérové lahůdky.
Měla jsem za to, že příchod kotěte do naší kočičí domácnosti nebude po této stránce nijak složitý.

Jenomže asi jsem měla zvolit koče z útulku, či nějakou obyčejnou a klidnou rasu. Náš malý Fanoušek mne po několika hodinách svého bytí u nás upozornil, co je život s kotětem. Pravda, u nás se to postupem let přizpůsobilo životě s kočičími seniory, každé kotě by asi dělalo vylomeniny, ale Fanda je éro non plus ultra.

Nebojí se kromě Blaženy ničeho, zvědavý je až za roh, vleze všude. Proč ne, je to malý, kočičí chlapeček a tak by se chovalo téměř každé koče.

Naši senioři celý den trávili především v kuchyni (máme větší kuchyň, kde se vaří, jí a zbylo tam místo i na velký stůl, kde máme s drahým každý svůj PC (stolní, ne noťas) a tiskárnu. Teď při odchodu z bytu kuchyň zavíráme. Malý Fanda by zcela nepochybně tiskárnu a televizi zdemoloval a kabely rozcupoval. Což by mi moc vadilo, ale ještě víc by mě vadilo, kdyby se u toho zranil.

Malý Fanda se neměl jmenovat ani Miky ani František, ale Čochtan. Máme po bytě několik misek s vodou, protože pitný režim. Naše hezké skleněné mističky jsme museli vyměnit za těžké a nehezké betonové misky, protože Fanda všechny zvrhnul a pochopitelně vylil. Betonové nezvrhne, ale tak alespoň do nich vleze a vodu vyráchá tlapkama ven. Šplouchání si neuvěřitelně užívá a hamtá ve vodě do poslední špetky vody. A pak se jde osušit a vyspat do mé postele...

Fandovi nevadilo ani koupání. Pro mne to byla premiéra, protože jsem kočku v životě ani nenamočila, naše bývalá kočata při pohledu na cákající vodu prchala s děsem v očích.
Ani Fanouška jsem neměla v plánu koupat, ale když se vyráchal v jídle, které jsem připravila mému drahému polovičce, nešlo jinak. Naštěstí nedošlo k úrazu, protože jsem za roky zvyklá, že když se vaří, kočka do kuchyně nesmí, případně si horké jídlo bedlivě hlídám. Jenže jsem polevila ve střehu, když jsem kastrol s vepřovým na houbách vyndala z lednice a šla jsem zvednout telefon. Fanda se tedy vyráchal ve studeném jídle.
Hned šel pod sprchu, ale když pořád voněl po houbách a jeho kožíšek se odmítal vzdát mastnoty, vyhnala jsem drahého polovičku do nejbližších chovatelských potřeb pro šampón pro koťata. Po druhém kole koupání už to bylo mnohem lepší. Fanda dokonce zvládnul i fenování, které naši senioři nechtěli ani slyšet (si nedovedu představit, kdybych na ně měla fouknout...).

Myslim, že se nudit fakt asi nebudeme...