Mateří posilovna

Jako správná babička jsem se, klasicky po noční a před noční, vypravila za svým miminkem, abychom s jeho miminkem navštívily pediatra a absolvovaly novorozeneckou poradnu.
Po noční jsem byla značně zdechlá, vypadajíc mnohem hůř, než obvykle, ale předpokládám, že už by si mne s maminkou nikdo nespletl, i kdybych byla dokonale odpočatá, nalíčená od profíků a oháknutá od Saint-Laurenta.

Pediatra si moje miminko našlo v jednom starém domě a já se docela bavila. Přístup k lékaři je grandiózní. Otevřete dveře domu a když jste polovičkou kočárku uvnitř, narazíte na strmé schodiště, které má po jedné straně koleje pro kočárky, leč se špatnými rozměry a navíc byl docela problém se na ně dostat. Protože matku šestinedělku jsem ani ne týden po porodu nechtěla nechat rvát kočár do schodů, ujala jsem se toho sama. U dvanáctého schodu jsem myslela, že vypustím duši, ale u čtrnáctého to končilo a tak jsem přežila a děsila jsem se, jak zvládneme schody dolů.
Poznala jsem to dřív, než jsem čekala. Protože pediatr sídlí ve sklepních prostorech, čekaly nás ještě dvě schodiště směrem dolů. Tyto schody už měly koleje uložené po straně - zřejmě z důvodu, že jejich rozchod neodpovídal většině standardních kočárků.

Každopádně jsme holky šikovný a bez úhony jsme překážku zdolaly a byly jsme odměněny pochvalou paní doktorky, jak je naše nové miminko zdravé a pěkně prospívá.

Jen kdyby moje miminko šla s kočárem sama, měla by problém. Příště tam bude chodit s miminem v šátku.