Rozvážně nerozvážný čin...

Já se v životě moc nenudím a tak moc bych přitom chtěla. Ale co chci, když už  dvacet let sdílím společnou domácnost se svým drahým polovičkou. S ním se ani moc nudit nedá, což mne leckdy docela mrzí.

Naše dvacetileté soužití se posunulo do další úrovně. Když se drahý polovička v létě málem přizabil a měla jsem problémy, jako cizí osoba, se za ním dostat do nemocnice, začali jsme uvažovat, co s tím.

A včera jsme realizovali nápad, který vzniknul už před mnoha lety a jehož realizaci jsem se mnoho let usilovně bránila.   

Snad to nebyl po tak krátké známosti nerozvážný čin…

 Já bych si jí, s dovolením, vzal...

Tak já bych si ho, s dovolením, také vzala...

Protože jsem tento počin chtěla mít co nejskromnější na počet lidí, 

mladší dcera šla za svědka mně  a starší drahému polovičkovi.

K tomu ještě mladší (to je ta s těma dlouhejma nohama...) 

byla za fotografa a hlídače prstýnků, starší dcera 

(hm, oni mají dlouhý nohy obě... takže ta s černýma punčochama) 

byla ještě za řidiče a hlídače občanských průkazů.

  

A protože z mé vrozené hamižnosti ráda vraždím několik much jednou ranou, udělala jsem promyšlený hod kyticí a teď uvidíme, zda je na pověrách do roka a do dne něco pravdy...

Hod svatební kyticí

 Jo, zachyceno!!!!!

Tak, a máme to za sebou. 

A konečně můžeme jít na pivo!