Syrový pohádkový horor pro malého Duldu

Před několika dny jsem si byla v jednom antikvariátě vyzvednout knihu a když jsem při placení obdivovala jednu stařičkou pohádkovou knížku, ležící před prodavačem, dostala jsem jí jako bonus zdarma. Prý je vazba hodně poškozená a jako sběratelský kousek neprodejná a kdo by takové staré pohádky v současnosti četl dětem...
No kdo... třeba já, pomyslela jsem si a knížku jsem si ráda odnesla.

Když jsem v autě čekala na drahého polovičku, začala jsem si knížku prohlížet. Opravdu stará knížka, napsaná v roce 1929 a vytištěná Krylem a Scottim.

Knížku napsal tatínek svému malému chlapečkovi Duldovi.

Protože se drahý polovička někde zadrcnul, udělala jsem si v Kvíčale co největší pohodlí, jaké její prostory dovolují a otevřela jsem knížku namátkou někde uprostřed, kde začínala pohádka o malé vevečí rodince....

Zanořila jsem se do písmenek a už se viděla, jak tohle budu jednou číst svým vnoučatům...

Když na  vedlejším stromě táta Sova učil malé sovičky vraždit myšky, maličké veverušky se začaly pídit po existenci vlastního tatínka.

No.... to to hezky začíná, pomyslela jsem si, ale četla jsem dál, kterak máma Šedivka učila svá veverčátka skákat ze stromu na strom a jak je učila vyhýbat se všemožným nástrahám a nebezpečím.
Jednoho dne malého veverčáčka Černouška začala pronásledovat zlá kuna...

 Začala jsem mít strach obrátit na další stránku... ale sakra, je to pohádka, na poslední chvíli maličký Černoušek skočí na strom a kuna ostrouhá...

Pomalu se začínám bát... No, snad přijde statečný a bohatý veverčák se svým statečným a silným synem veverčákem a budou se o zbylou rodinku starat a všechno dobře dopadne.

Maminka Šedivka s dceruškou veveruškou Rezavkou zůstaly samy. Jednoho krásného dne seděly na krajil lesa a vyzobávaly semínka ze šišek. A tu šel okolo synek dráteníkův, vzal kámen a trefil jím veverušku Rezavku do hlavy. Nemohla tak rychle utéct, protože byla přiomráčená ránou a i když se zuby drápy bránila, kluk jí chytil a doma jí strčil do maličké klece, ve které krátce na to Rezavka žalem umřela.
Strachy obracím stránku, co bude dál a doufám, že Rezavce udělají alespoň hezký hrobeček.

Začínám se potit hrůzou a celá ubrečená a rozklepaná vyhlížím drahého polovičku. Nejde. Budu tedy statečná a pohádku dočtu do konce. Protože konec dobrý, všechno dobré... a v tomto případě jsem opravdu zvědavá, jak se tato přesmutná zápletka v dobré obrátí.

Ufff...

Kam se na to hrabou bratři Grimmové s Erbenem dohromady!

Chudák Dulda!