Poštovní taškařice

Ve schránce jsem měla výzvu, abych si na poště vyzvedla tam uloženou doporučenou zásilku, protože adresát nezastižen.
Druhý den jsem z práce se značnými obavami, co zase bude,  vyrazila na příslušné místo. Ze tří přepážek jsem vyfasovala tu nejpomalejší, kde přepážku ucpávala poštovní dáma neuvěřitelně velkých rozměrů s velmi, ale opravdu velmi neoptimistickým výrazem. Když jsem jí podala papírek s výzvou, zatvářila se tak, že jí neskutečně obtěžuju nejen já, ale i Bůh, který jí nutí dýchat.
Po několika minutách studování lístku se poštovní dáma s podivným zavrčeným zvedla a šla štrachat kamsi do hlubin pošty.
Za dalších několik minut se vrátila, s hlubokým heknutím se narvala do židle a pak, zřejmě aby potvrdila mé mínění o poštovních službách, se odehrál následující dialog:

P: "To ste sem nemusela chodit, by vám to přišlo do schránky!
AB: "Ale já měla ve schránce výzvu, abych se dostavila pro doporučený dopis."
P: "To jste nevěděla, že vám to do týdne doručíme do schránky?"
AB: "Nevěděla."
P: "To ste si to nemohla přečíst na obálce?"
AB: "Jak jsem si to mohla přečíst, měla jsem ve schránce jen výzvu s informací, že mám u vás doporučený dopis."
Pán ve frontě za mnou se začal tiše smát.
P: "Tak jste si to měla přečíst na obálce a nemusela jste sem chodit."
AB: "Ale kde jsem si to měla přečíst?"
P: "Tady to máte napsaný přes půlku obálky, to nevidíte?"
Pán za mnou se začal hlasitě smát.
AB: "Ano, teď, když prvně v životě tu obálku vidím, tak informaci vidím, ale já tu obálku před tím neviděla."
P: "Tak vidíte, kdybyste si to přečetla, nemusela ste sem chodit a oni by vám to doručili do schránky."
Za smějícím se Pánem za mnou se začal smát zbytek fronty.

Po krátké slovní přestřelce s Poštovní dámou jsem obálku dostala, Poštovní dáma po mně hodila poslední jedovatý pohled a já opustila v poměrně dobré náladě poštu s dobrým pocitem, že se mi podařilo rozesmát polovinu fronty u přepážky.