aneb
Od Průseru k Průseru na věčné časy a nikdy jinak.
Ministryně kultury se pochválila za dobře odvedenou práci a dobrovolně musela uznat, že rezignace je v tuto chvíli pro ni nejlepší. Škoda, že se ve výčtu svých úspěchů nezmínila o našem divadle, pro které je jeji rozhodnutí víceméně likvidační. Kolik sezon ještě vydržíme? Jednu? Dvě? A copak asi o nás bez nás rozhodne nový ministr? Pochybuji, že by se nás ještě někdy někdo na něco ptal...
Doma jsem přestala topit v kamnech, z džungle na zahradě udělala centimetrový pažit (a přiznávám, že mi to s nalakovanými nehtíky, bílých kraťasech a bílých sandálkách se sekačkou chrlící mokré zelené sračky moc slušelo - zvlášt když bylo hotovo... ), do toho v práci práci pro čtyři, kterou děláme tři, ode dneška zůstáváme do sehnání náhrady jen dvě (já a moje milá kolegyňka Brunetka) a začíná nám Smetanova Litomyšl... spíše tedy dle zkušeností z předchozích let Lihomyšl, páč pak bylo vždy v álejích nablito.
Navíc nám udělali šťáru ve vládě a pomalu dochází na má slova, že můžeme být rádi, že u nás jen "chčije a chčije".
Žádné komentáře:
Okomentovat