Kvíčalí la lá

Moje starší miminko nedávno projevilo dotaz, kdy zase vyletí Moucha. Nápady by byly, jen což, ale nějako nestíhám...

Tak tedy, co je nového. Hromada drobností a vlastně ani nic. (Tedy něco nového a úžasného je, ale to až příště, zatím pšššššt!!!) Takže:

Prezidenta nemám, milostpaní Krnda mne neustále hněte a přítomnost Burešova v naší matičce zemi je pro mne nepřijatelná čím dál, tím víc.
Přechodem z Androidu na Apple jsem nadšená, po několika týdnech už mohu prohlásit, že Android již nikdy víc.
V práci je klid a pohoda - po letech v divadle stav poněkud snový až neskutečný. Miluju noční služby!
Kočičáci domácí stárnou, ale pořád se drží v poměrně dobré kondici. Jen jsou poslední dobou všichni tři nějak víc rozežraní.
Z kočičáků venkovních zůstává jen kočička Majda - Myšák se objevil naposledy loni v lednu, takže zřejmě už je za duhovým mostem a Vilda se na nás nepřišel podívat už přes měsíc. Doufáme, že jeho druhá rodina si ho odvezla na dovolenou a že se po prázdninách vrátí.
Na zahradu se nám po letech vrátili vrabci.
Mám opět Kvíčalu....

A Kvíčala... to je kapitola sama pro sebe...

Kvíčala byla odvezena loni v září do servisu s tím, že něco vyvařit, něco opravit a udělat technickou a že to nepospíchá a že stačí, když bude hotová na jaře. V březnu třeba...
V květnu jsem dostala k narozeninám dálniční známku.
Ve druhé půlce července se mi po několika netrpělivých urgencích vrátila Kvíčala.
Neplakala jsem radostí, leč vřískala vzteky na celé okolí. První, co jsem viděla, bylo neskutečně zasršpiněné auto, které snad stálo půlkou pod kurníkem a půlkou pod stromem, házejícím na jeho kapotu černé bobule konzistence smůly, asfaltu a žvýkačky. (Následným šetřením bylo zjištěno, že to byl velmi přilnavý a odolný kaštan.) Z kol padaly nějaký nepěkná věc.

V návalu zoufalství a zuřivosti jsem se nezmohla na fotodokumentaci zasrané kapoty, 

zde jsem si vypůjčila fotku od Jejky, která taktéž na Kvíčalku jen zírala.

Když jsem se probrala z mrákot, Kvíču jsem otevřela a padla do mrákot znovu. Originální kovová hlavice řadicí páky zmizela a místo ní se objevila další příšerně nepěkná věc. Modrá plastová koule na čemsi s čímsi... Proč??? Za co???

Kožené sedačky nově získaly několik škrábanců.
Všude v interiéru vrstva mastného prachu a šmouh.
Kufr - originální koberec zmuchlán, polit a na něm těžké mastné tašky.

Když jsem se přestala zajíkat vzteky a zrak přestal vidět jen rudě, dala jsem si panáka(y), koberec jsem vyhodila na zahradu a dala ho trošku dohromady, Kvíčalu jsem ometla a vylila na ní několik kýblů vody a snažila se nánosy nepěkných věcí z její kapoty odstranit. (Ne, do servisu zpět jsem nejela, protože bych nerada seděla zbytek svého života ve vazbě.)
Hovna z kapoty pustily docela dobře, leč kaštaní bobky se brání. Odolaly i trojnásobnému projetí myčkou. Drží se a lepí jak sviňa.

Interiér je vypucován a už čeká jen na vyluxování. Kouli k fofrklacku jsem sehnala ve společenství Kvíčalích fandů, v ešopíku oleje-shop.cz jsem si objednala údajně spolehlivý prostředek umožňující čistění autoskel, reflektorů karoserií od zbytků hmyzu a jiných organických nečistot. Tak uvidíme, jak moc je spolehlivý a jak moc jsou bobule na Kvíčale odolné.

Včera jsem se s Kvíčalou trošku projela. Možná budu opravdu vraždit... Ano, Kvíča je vyvařená, má čerstvou technickou, novou spojku, spravené chlazení... ale blbě jede. Diagnostika diagnostikovala chybku, která cosi dusí u otáček a tak moje jízda připomínala jízdu nováčka v autoškole. Takže i když jsem si řekla, že pan servisman už Kvíčku neuvidí, uvidí. A opraví. A na počkání za přísného dozoru. A rád. A jestli ne... Sháním alibi. A až opraví, strčím mu tu modrou kouli do hádejtekam.

Z dálky vypadá zaparkovaná Kvíčalka už zase jako Kvíčalka (a až jí vyměním kola, bude ještě lepší), ale bližší pohled a jízda v ní mojí starou dobrou puminu nepřipomíná. No, snad se to dá dohromady a zase bude ok. A příště... už jedině Elton!

Tož tak.