2016 je v pdachu, tož tedy PF 2017!

Nemám moc ráda Vánoce ani jiné svátky a snažím se je nevnímat a trávit je, pokud možno, v zaměstnání (letos jsem to skoro prošvihla, ale nakonec to taky klaplo, vyšly mi jak tři dny Vánoční, tak Silvestr i Nový rok), nicméně s každým koncem roku se i já pouštím do bilancování, dávajíc na misky pomyslných vah to dobré i to špatné, co rok právě odcházející přinesl a odnesl.  A vždycky věřím, že ten rok nadcházející bude od prvního ledna do posledního prosince zalitý sluncem a plný pohody, s absencí průserů, že budu překypovat zdravím, nastane celosvětový mír, vyhraju sto mega a tak podobně. Nebo alespoň že ten nadcházející rok bude lepší, než ten právě končící. Nebo alespoň, že nebude horší. Alespoň ne o moc...

Míry a váhy roku 2016:

Po mnoha letech jsem odešla z mého milovaného divadla. Pak jsem byla necelý měsíc doma a nechala jsem se ukecat na pracovní nabídku, která se sice odmítá, ale z důvodů hamižných jsem to neudělala. A hned od února jsem v rámci mého dlouholetého zaměstnavatele nastoupila na stejnou pozici úplně mimo divadelní svět.

Odmítla jsem dělat noční služby a nechala jsem si proto napsat papír od firemního felčara. 

Místo šílených služeb v divadle a stovek odracovaných hodin, víkendů a svátků jsem začala dělat od pondělka do pátku 8,5 hodiny denně.

Stala se ze mne demobabička.

Absolvovala jsem jednu pidiškolu - což v mém věku považuju za docela úctyhodný výkon.

V rámci této školy jsem absolvovala i praxi v psychiatrické léčebně a zkušenost to byla víc, než velmi zajímavá a cenná.

Maminku nabořila šílená řidička a zrušila jí dvě žebra a auto.

Vydrápala jsem se téměř až na vrcholek rozhledny na Stezce v korunách stromů.

Drahý polovička měl vážný pracovní úraz a téměř se zabil.

Můj starý notebook MSI přestal dělat to, co bezchybný stroj dělat má a byl nahrazen stolním PC značky - jak jinak, než MSI.

Rozhodla jsem se, že svého současného zaměstnavatele v září opustím a rozjela jsem akci Chcete mě. Rozeslala jsem pár curiculů a zúčastnila se několika pohovorů.

Zakryla jsem své šedivějící skráně barvou číslo 218.

Z jistých, téměř neuchopitelných a silně hamižných důvodů jsem se rozhodla všechny nabídky práce odmítnout a svůj odchod od stávajícího zaměstnavatele jsem odložila na konec roku.

Vdala jsem se.

Z jistých, téměř neuchopitelných a silně hamižných důvodů jsem se rozhodla svůj odchod od stávajícího zaměstnavatele odložit na neurčito.  

Ochutnala jsem vepřové kuře na paprice a šunku z lososa.

Chodím pravidelně na lukostřelbu.

Začala jsem dělat delší služby, víkendy a svátky. 

Chodím pravidelně plavat.

Chystám se začít dělat zase noční a musím ukecat firemního felčara, aby mi to dovolil.

Mám novou občanku i řidičák.

Ukončila jsem pátý ročník Projektu 365 a rozhodla se, že budu pokračovat.

Nevrátil se mi kocour Myšák. Na svou, zřejmě poslední, toulku se vydal v půlce ledna.

A pokud se následujících dvanáct hodin nic nesemele, mohu zodpovědně říct, že jsem ten rok 2016 přežila. 

Tož tak...