Letem světem

Ranní vstávání se podobalo exhumaci, ale dala jsem to. Odmítla jsem jet náhradní městskou dopravou a použila naše autíško Kopřifu. Dopoledne bylo v práci zdechlo, ale úderem třetí začal předdruhopremiérový hysterický shon. Lidi nosili pomlázky a dárečky pod stromeček. Úderem dvacáté hodiny a dvacátétřetí minuty jsem zbaběle z divadla zdrhla, bych tam ráno mohla být znovu. Doma v předsíni bylo nablito. Byl to hezký den.

Nobody's perfect...

Tak, jeden z mála  volných dní mám za sebou. Užila jsem si to naprosto dokonale...
Ráno se kolem půl osmé vřítil do bytu Silvestr (prý tiše jako myška, leč mně přišlo, že bytem poletuje obutý hrom), by ze mne vymámil cosi vypraného oblečení, hodil po mně špinavé a zmizel v pryču.
Vyskočila jsem radostně z postele, nakrmila opět pračku, kočky domácí, kočky venkovní, konika Despiny a sebe, proběhla jsem se opět Swampem a najednou bylo poledne. Usoudila jsem, že je nejvyšší čas jít spát, abych si něco nadehnala před nadcházejícími pěti dny, kdy v divadle budu od nevidím do nevidím... brrr.
Vypla jsem tedy mobil a zachrula se do peřin s Matýskem pod ramenem, abysme se oba vyděsili při drnčení našeho domovního zvonku. Netuším, kdo to byl, protože 1. jsem nikoho nečekala a 2. po probuzení nebývám příliš vrlá...  Minule jsem takhle otevřela svědkům páně Jehovy a věřte, nebyl to příjemný pokec...
Moc jsem toho přes den nakonec nenaspala, ale večerní sprcha udělala svoje a už se těším, jak budu ráno vstávat o dvě hodiny dřív (jednu mi sebere stát, by nastavil letní čas a druhou dopravní prostředek, protože tam, kam jezdím, teď dva dny nepojede...) a pofrčím do divadla, kde si užiju druhou generálku. Jupíííí!
Ještě, že si můžu za chvíli s Matýskem na rameni vychutnat, když to má někdo rád horké...

Poslušně hlásím...

Nezávidím dámám uklízečkám, které se v našem divadýlku dnes snažily dávat interiéry dohromady. Chtěla jsem pro vás i něco málo vyfotit, abyste si taky štrejchli, ale když jsem ráno kolem půl deváté odcházela domů, v divadle se ještě vesele chlastalo, protože se zapíjela premiéra a kuřáci před divadlem stavěli za zpěvu koled sněhuláky.
Cestou domů jsme se Sivestrem zapadli do Šmaku české kuchyně, kde jsme si koupili malou, lehkou snídani, protože doma nebylo co za psem hodit a kočkám bych si konzervu nedovolila sežrat.

Pak jsme konečně zapluli do peřin, neb pračka prala sama. Večer Silvestr zmizel znovu do divadla a já se po dlouhé době hodinku potulovala Swampem, ale už se pomalu zase těším do postele a hlavně na zítřejší sobotu, kterou mám celou, celičkou pro sebe a budu celý den doma sama a krááásně si to užiju!

První

První premiéra skončila v půl jedenctý... pak decentní přípitek... to zas bude v alejích nablito...

2. Gézet

Druhá generálka už je pár hodin minulostí. Představení to bude plné lebek a dlouhé jak sviňa. Jak se bude líbit, netuším. Vlasntě to netuší nikdo, divákův vkus bývá nevyzpytatelný. Uvidíme zítra.
Venku jarně sněží a divadlo se ukládá k nervóznímu, předpremiérovému spánku.
Jdu hledat Fantoma. Třeba ho už konečně potkám a pokecáme. 

1. Gézet

První generálka skončila a já s chutí opustila divadlo plné lebek a hnátů. Však si toho ještě tento týden užiju až za roh... Zlatej Fantom...

Fantom

Doma jsem odmítala jakékoliv domácí práce, přestože jsem věděla, že toho budu litovat. Včera a dneska v noci jsem courala po divadle a hledala jsem Fantoma. Opět jsem ho nepotkala, ale určitě tam někde byl a práskal dveřma.

Byli jsme tam jen já a Fantom. Než jsem zaostřila, z balkonu zmizel... nebo ne?

Nik či Can?

Práci mám naplánovanou delší, než obvykle, tož je od rána do rána... Přes den bylo v divadle málo lidí tak jsme s kolegou mohli téměř nerušeně vést veliký souboj, zda-li je lepší Nikon nebo Canon...

Očičko rybky

Jupíííí, přišel mi poštou již dááávno objednaný objektiv a protože to prý trvalo tak dlouho, jako odškodnění za čekání byly v balíčku přibaleny dva naprosto úchylné filtry... 

Jaro na bílém koni...

Jaro k nám přijelo na lyžích a mne zase bolela hlava. Nevěděla jsem opět nic lepšího, než sežrat prášek na bolavou hlavu a když mi z něj začal šílet žaludek, vypila jsem litr mléka a při večerním odchodu do divadla jsem se bála i předklonit, protože jsem měla pocit, že mléko opustí můj organismus i ušima. Nakonec to dobře dopadlo, mléko jsem si ponechala a tak trávím v klidu příjemnou jarní noc v divadle a pozoruji, jak venku poletuje sníh a okolo lampy to hází zajímavá světýlka... a při focení mobilem je to ještě lepší! Hele:

Huhlík

V práci mám opět nového kolegu a čekám, kdy od něj chytnu rýmu... prská a kejchá a huhlá, že se jak nahluchlá pořád ptám, co říká, protože mu nerozumím... Ach jo.

Z Vánoc do léta

Musím si přiznat, že stáří se u mne hlásí čím dál víc. Takovéhle počasí, kdy jeden den jsou Vánoce, druhý léto, které se večer mění v jaro a kdoví, jak bude zítra... tak takovéhle počasí s mým, zubem času ohlodaným, fyzičnem docela výživně cloumá. Dřív jsem ječívala, že nevím, co si mám vzít na sebe, když ráno začíná pozdim, v poledne je sněhová vánice a večer letní vlahá noc, dnes ječím nejen z téhož důvodu, ale ještě obíhám lékárny a za těžký peníz kupuji analgetika, které mi docela intenzivně huntují žaludek...
Docela mne překvapilo, že dnes mi o podobných (a kupodivu i horších či intenzivnějších) problémech vyprávěla hromada lidí v práci, z většiny ale lidiček velmi mladých, kteří sotva překročili dvacítku...
Takže buď A) ta mládež už dneska tolik nevydrží, nebo B) to s tím mým stářím nebude tak hrozné.
Varianta B se mi líbí mnohem, mnohem víc... i když taková mladá generace, jaká byla ta naše, tak taková už nikdy nebude... :D

Pro ní...

Nedá mi nevzpomenout na tu, se kterou jsem se nikdy neviděla, ale která mě hodně naučila... a která měla tak málo času...

Letem světem...

Prospaný den - ta změna pracovní doby mi nějak nesedí a jsem utahaná víc, než dřív. Do toho mne tohle úžasné počasí nutí požírat prášky na hlavu, mňam...  Čeká mě teď pár dní (a nocí) v divadle a já jen můžu doufat, že už budu od zítřka trošku použitelná. A je mi zima a jsem vůbec taková nějaká nanicovatá.
Tak, postěžovala jsem si a jdu si přišít knoflík. Ještěže už mám ty nový brýlky, protože jinak bych si asi přišila nic. :D

Jejčin tulík

Ráno jsem vypadla z práce a šla se pocourat pro obchůdkách, bych ulovila cosi poživatin, doma prohodila pár slov s maminkou a s předsevzetím, že dneska vyperu a trošku poklidím, jsem vypnula zvuky u mobilu a zhroutila se do postele a vzbudila se po osmé večerní hodině, aby mne naštvalo, že prádlo se samo nevypralo a já proflákala celý den. No, snad něco doženu zítra.
Ráno jsem pod našimi okny cvakla Jejčin tulík, který se v těchto teplotách snaží koukat po světě.

Optické dilema

Kolegyňka ráno dle očekávání nedorazila na čas, takže Silvestr na mne nečekal a odjel z divadla do pryč a já, chuděrka, se musela plazit zmrzlým ránem na vláček. Mám zimu sice ráda, ale v půlce března už moc ne.
Silvestr nevydržel mé věčné nadávání a zašel do optiky, protože když mám na faktuře termín dodání nových brýlek 12.3. a už je víc, tož kdeže to vázne. Vázlo to v šuplíku a neschopnosti mne informovat o tom, že brejličky se mi válejí u nich v šupleti již několik dní, ale človíček, který do nich dával skla, trošku rejpnul do obrouček (na místo, kde to není vidět a kdyby mi to nikdo neřekl a neukázal, nenašla bych a bez brýlí už vůbec ne...). A že již jsou objednané nové obroučky, aby mi to vyměnili. A že obroučky přijdou přesně ten den, co nikdo neví.

Silvestr jim tedy ryclé brýle sebral s tím, že nechce slevu zadarmo a já mám teď několik dní na rozmyšlení, jestli si je nechám a budu chtít slevu, nebo jestli si nenechám se slevou udělat ještě jedny a nebo jestli si ty oboroučky nechám vyměnit za nepoškozené...

Andělská mrcha

Protože jsme šli se Silvestrem do divadla až večer, pozval mne ten můj milý muž na odpolední vycházku na nedaleké hradiště. A protože on není oproti mne zdejší, tak mne vedl takovou cestou, kteroužto jsem nikdy snad ani nešla a k bráně jsme netrefili, leč viděli jsme ho! (Ten hrad...)
Na druhý pokus už jsme do areálu hradiště vešli a chvilku v slunečném mrazivém odpoledni procourali něco historie. Ale jen lehce, protože jsem se nepřiliš dobře oblékla a trošku mi byla zimička.
Každopádně cestou jsem ulovila fotku hospůdky s hodně divným názvem... ale nakonec, proč ne?

Tak nevím...

Jsem poněkud na rozpacích. Mám za sebou několik málo hodin ve společnosti nového kolegy. Kloučka, jemuž po bradě ještě teče mléko, leč který všude byl, všechno zná a všechno umí, protože se to naučil, když bojoval v Iráku (nebo Íránu, prostě tam někde)... Do dvou měsíců chce dát výpověď a věnovat se péči o nevidomé za 90 káčé na hodinu.
Mladík je to nemluvný a navíc ho téměř není slyšet, s čímž mám osobně docela velký problém, neb ještě nemám hotové své nové brýlky.
Tento tichý mladík si před chvílí na dvacet minut odběhl a poté se vrátil rozjuchaný a vykřijkující prapodivná hesla, která jsem nepochopila (nemám ty brejle...), napomenul mě, ať nechlastám a zmizel do šatny.
Doufám, že ho tak rozjařila pouze procházka po naší historické budově...
Určitě... co taky jiného by to mohlo být???
Ne..., to by si nedovolil...

Tady zima, doma zima, všude jen chlad...

V práci jsem byla celý den naprosto nepoužitelná. Všechno mi padalo z ruky, mlela jsem nesmysly a psala kraviny. Do toho jsem se dozvěděla, že zítra vyfasuji nového pana kolegu, kterého budu celý den zaučovat, takže žádná kávička, žádný obídek, žádná pauzička... Naštěstí se toho dost děsím a nečekám nic dobrého, takže mne může příjemně překvapit, že přijde milý člověk, který dokáže samostatně myslet.
Domů se mi večer ani nechtělo, protože jarní počasí nic moc. Přišla jsem zmrzlá jak sobolí trus a protože doma taky kosa, vrhla jsem se do sprchy, bych se patřičně zahřála. Ve sprše se mi to povedlo, ale jaksi jsem si zapomněla připravit nový ručník, páč starý jsem vyprala, tož jsem poté musela jak spařené sele čvachtat po vymrzlém bytě pro osušku...

bourání představení

Jsem klidná

Mám za sebou den volna a přiznávám, moc jsem si ho neužila. Nevytáhla jsem paty z domu, flákala jsem se mezi počítačem, praním a běžným úklidem, pojídala Valetoly a těšila se na večer do sprchy a do postele s knížkou a novými brýlemi.
Knížku číst nebudu, protože brejličky mi ještě neudělali, ale stejně by mi nebyly nic platné, protože se mým drahým kolegům podařilo mou maličkost rozdráždit do ruda a ani nemůžu moc řvát, protože se vzteky zajíkám a trapně by mi díky tomu přeskakoval hlas a kočky by se lekaly. (Večer kolem 21. hodiny totiž volal kolega, že musíme nějak změnit služby, protože v něděli nastupuje do nemocnice, protože má cosi se srdcem...)
Ze srdcem budu mít asi brzy něco já, páč mě z nich šlehne...
Moc se těším zítra ráno do práce.

Neprošlo to...

Já věděla, že to neprojde, ale zkusit jsem to mohla...
Počasí se ustálilo na hnusu, díky čemuž mne přestala bolet hlava, cpu se koulema pana Mozarta, koupila jsem si čtečku paměťových karet a žehlení jsem odložila na zítra, protože do práce jdu až pozítří.

sousedovic pískoviště

První jarní

Protože doma bylo práce, že jsme nevěděli, kam dřív skočit, vyrazili jsme proto se Silvestrem do světa. Užívali jsme si jarního sluníčka, žvejkali švédský mandlovo-cukrový dortíček (zlatá česká bábovka!!!) a courali po nepříliš dalekém okolí.

Prolezli jsme vlhkou jeskyni a na teplém sluníčku popíjeli strašně hnusný a kyselý jablečný cosi, koupený v blízkém Lidlu.

Silvestr se u pití tohoto nápoje ani moc nešklebil, ale já se ježila až tam i jinde.
Fotila jsem si větvičky, a broučky, a vosičky a první jarní žuté kytičky a už se radovala, že tady máme jaro a že už to tak zůstane a že meteorologové lžou a i moje, od rána třeštící, hlava chce naznačit cokoli jiného, než změnu počasí k horšímu.

Propadliště

Většinou píšu o kočkách a práci. Dost stereotyp a nuda... Jenže poslední dobou jsem jenom v práci nebo doma a na jiné aktivity se mi nějak nedostává času - asi si to všechno nějak blbě organizuju, něco s tím musím udělat.
A než s tím něco udělám, tak mi jiná témata, než kočky a práce, nezbývají. No a co psát o práci... připadá mi, že je to pořád stejně nudné.
Takže radši o práci budu publikovat méně písmenek a více obrázků.

No a tady je zase jeden z nich - (dokonce i s mou maličkostí, snad to těch pár mých návštěvníků neodradí...).
Stojím před zakrytým propadlištěm, ve kterém se tak krááásně topí princové...

Před propadlem, za propadlem, nikdo nesmí stát...

Jen tak stručně...

- Pracovní den. Fofr. Nestihla jsem si ani přečíst mejly (skoro ani pracovní, natož soukromé...)
- Před divadlem se jako mrcha válela po zemi namol zpitá dáma ve středním věku a poté si v něm chtěla koupit zájezd do Bulharska.
- Kolegové si večer vyměnili názory a jeden z nich - snad ze zoufalství, či z nedostatku argumentů - bušil pěstičkami do stolu a řval, že když to tak dělal sedm let, tak to bude tak dělat dál... A proč??? No přece PROTO!!! (Což je argument jak orel a nedá se proti tomu moc namítat...)
- Nové brejličky ještě nemám hotové... grrrr
- Nedopadřením jsem si namočila ruce do sava a nemohu zbavit se chlorového odéru - byť se ho snažím přehlušit lecčíms, savo po chvíli suverénně vyhrává. Kupodivu kočkám se tento puch líbí a zcela zřetelně dávají najevo, že je blbost na sebe lejt Diora, když tohle je mnohem příjemnější a podstatně levnější.
- Místo deseti košil jsem vyžehlila Silvestrovi jen jednu na zítra a zbytek snad dožehlím v neděli, protože zítra jsem v práci. Snad se ten kluk ušatá nezaprasí a ta jedna mu bude stačit.
- Kdyby doktorka Cajthamlová věděla, v kolik hodin jsem snědla to, co jsem snědla, trefil by jí šlak.

D-Li122

Jaro se nezadržitelně blíží a mně roste chuť vyrazit do pryč s foťákem. Neříkám, že nebudu chodit s velkou zrcadlovkou, to určitě budu... budu se vláčet i s hromadou objektivů, jeden nikdy neví, co uvidí, ale... kdybych někdy chěla jít jen tak, nalehko... a vzala-li bych si svého přetloustlého, baculatého, nekompaktního kompakta, nutně k němu musím mít něco nezbytného příslušenství...
Tak kdyby někde někdo náhodou nějakou našel, sem s ní!

Veget...

Už se mi dlouho nestalo, že jsem se ráno probudila a nevěděla jsem, kde jsem, co jsem a proč jsem. Chvilku jsem přemýšlela a vydedukovala jsem, že do práce nemusím, protože kdyby ano, tak už by mi kolegové volali jak jeleni. Teď ještě přijít na co, co je za den... a jdu vůbec do divadla večer???
Nakonec to dopadlo dobře. Mám přece celý den volno, jupííí!!! To si to hezky užiju!
Tak jsem poklidila kuchyň, nakrmila pračku, uvařila hromadu jídla Silvestrovi na noční šichtu, předeprala v ruce deset Silvesrových bílých pracovních košil (GRRR), pokecala s maminkou, umyla kočičí frfly na okně, pověsila prádlo, nakrmila pračku, znovu uklidila kuchyň a když jsem chtěla začít žehlit, tak už bylo tolik hodin, že jsem usoudila, že se na to dneska můžu vykašlat, skočila jsem do sprchy a nakonec skončila s Gymplem u počítače a raduji se z toho, jak jsem si ten den krááásně užila.

Hledání slepých uliček

Z nějakých neznámých důvodů nečtu manuály, návody, ani pokyny k použití. K ničemu. Vždycky jsem se vrhala do používání cimrmanovskou metodou hledání slepých uliček. Nikdy jsem - kupodivu - mým nepoučeným zacházením nic nepoškodila a vyjma pronikání do tajů MS-DOSu (tuším, že verze 3), jsem se bez přiložených tiskovin obešla. Tehdy u DOSu jsem po několikatýdenním bádání a několikerém formátování alespoň do manuálu nakoukla.
Zřejmě jak stárnu, tak buď hloupnu, či jsem opatrnější, nebo nejspíš kombinace obojího... zkrátka, dostal se mi do rukou nový nekompaktní kompakt a já usoudila, že nejdříve prostuduji návod, bych přístroj mohla používat kvalitně hned a s využitím jeho, prý nepřeberných a úžasných, možností.
Uvařila jsem si kávičku a usedla s tlustou bílou knížkou s označením MANUAL.
Listuji, listuji, hledám a hledám... a nalistovat a nalézti nemohu...
Nacházím jen hromadu povídání v angličtině, němčině, francouzštině, italštině, španělštině, holandštině, portugalštině, maďarštině, polštině, ruštině, finštině, švédštině, japonštině, korejštině, čínštině tradiční i zjednodušené, ale čeština jaksi nikde.
V krabici od výrobku jsem našla česky jen záruční list...
Na internetu jsem český návod také nenašla...
Protože se odmítám hádat s prodejcem, pouštím se opět - jako za starých, dobrých časů, do hledání slepých uliček...

Podle zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je prodejce povinen řádně informovat spotřebitele o vlastnostech prodávaných výrobků nebo charakteru poskytovaných služeb. ..... ..... ..... ..... ..... ..... ..... ..... ..... ..... ..... ..... ..... ..... ..... ..... ..... ..... ..... ..... ..... ..... Dále je prodávající povinen zajistit, aby tyto informace byly obsaženy v přiloženém písemném návodu a aby byly srozumitelné. Nutno upozornit, že takovýto návod musí být v českém jazyce.

Chci už jaro

Sluníčko mne dneska namlsalo, chci už jaro, tak jsem alespoň hodila stránky do jarního ohozu. Třeba to pomůže a už nebudou žádné plískanice!

Jakýs čert zlotřílý...

...či rarach škodolibý mi nakukal, bych po noční před noční šla k optometristovi??? To jsem fakt zvědavá, jakouže to hodnotu mi naměří, pokud vůbec nějakou, neb je více než pravděpodobné, že mu s těma kukátkama na čenichu usnu... Mám díky tomu velké dilema... opět to odložit a nečíst, protože můj ostříží zrak již moc neostříží, nebo se vzmužit (vženit...?) a nejít do peřin a vyrazit do vzdálené čtvrtě a absolvovat tuto taškařici, bych si po několika dnech za nemalý peníz nové brýlky přinesla???

Ále, co to tady píšu za kraviny... prostě půjdu, mám novou knížku a několik dalších knižních titulů vybraných a navíc tam jedny obroučky téměř splňovaly má tři zásadní kriteria:

1.  Musí se mi líbit (těch je dost)
2. Musí se s nimi dát házet po stole a používat je jednou rukou (těch je míň, ale jde to)
3. Nesmím v nich vypadat jako kretén (téměř neexistují)

 Jako bonus mám navíc slíbenou slevu o tolik procent, kolikže mi je let a v mém věku se to už docela vyplatí a ani není nutno čekat do května, až bych to měla o další procento levnější...
 

Život s kočkama

Je život s kočkama prima???
Je děsnej!!! Akorát mě ty potvory stojí hromadu peněz a mám víc práce s uklízením.
To, že svým kočkám domácím musím čistit jejich záchůdek, je to nejmenší. Ale musejí všude být, všechno vidět, na všechno si šmátnout..., v noci po mně šlapou a prasej okolo misek a mají chlupy a drápky.
Kočky venkovní taky nic moc. Protože bydlíme v přízemí, tak mi skáčou na parapet a frflají na okno. To abych to sklo denně myla...
Takhle vypadá naše sklo týden neumyté:

Prostě těmi svými fifáky žďuchají do oken tak dlouho, až jim něco dám. A ten praštěnej Myšák si jako bonus oblíbil šrábání drápky o sklo - to pak dá okamžitě i Silvestr....

Když dám, tak jen bez vděku čučí, jestli nebude nášup...
A to mám stálé kočičí obyvetele tři doma a tři venku. To je celkem třicet drápků rozdírajících mé nervy.
Píšíc tyto řádky, snaží se mi Tadeáš skočit na rameno. Razantně jsem mu to zakázala a on se neochotně přestal chystat ke skoku a začal přemýšlet, jakou všivárnu mi provede. Zatím mi zasedl myš. Matýsek je zaujatý hrncem na sporáku a číhá na okamžik, kdy nebudu ve střehu a on bude mít ring volný k průzkumu. Blažena je zatím někde zalezlá a já doufám, že spí a nevyvádí něco, co mne vyvede z příčetnosti. 
Život s kočkama je k vzteku.
Život s kočakama je o ústupcích.
Život s kočkama je o bordelu, který dovedou udělat.
Život s kočkama je o nevyspalých nocích, kdy se rozhodnou, že budou spát na mně.
Život s kočkama je o nervy.
Život s kočkama je prima.

Bumbrdlik

Nějaká jsem energeticky vysosaná, změněná pracovní doba se mi zatím moc nelíbí - nebo to přišlo v době, kdy jsem si vyžrala dost blbého a hned s nastolením změn jsem začala to nejvýživnější... Dneska bych si snad nevšimla, ani kdyby  Bumbrdlik vylezl z obrazu...

Kurz negativního myšlení

"Když vám do domu vnikne parta pozitivně myslících vozíčkářů, nezbývá než rozjet mejdan, ...."

Švandovo divadlo - Kurz negativního myšlení uvádí 4. a 18. bžezna.